Slovenská kulka v syrské ledvině

U slovenských hranic byla včera zbloudilou kulkou postřelena syrská uprchlice.

Stydím se za Evropu, která nechává několik desítek tisíc uprchlíků tísnit se v táborech v nedůstojných podmínkách, za branami Evropy, která uzavíráním hranic a spornou dohodou s Tureckem vystavuje lidi prchající před válkou frustraci a svévoli převaděčů. A právě ti jsou vinni. Kvůli riskantnímu chování převaděče skončila v pondělí nad ránem v okrese Dunajská Streda kulka slovenského celníka v ledvině syrské uprchlice.

Vyhrocená situace

Pořád se nedokážu smířit s tím, že se v tomto případě musela jako donucovací prostředek použít střelba a došlo tak – což už těžko posoudím kvůli nedostatku informací – zřejmě k nešťastné náhodě, kdy se z výstražného výstřelu stal přímý zásah do živého cíle. Umím si představit vyhrocenou situaci, kdy policii v autě ujíždí nebezpečný zločinec, například vrah, drogový dealer, násilník. Člověk, který se vyhýbá trestu za čin, který humánní a demokratická společnost jednohlasně odsuzuje. Potom chápu, že policie musí nasadit všechny prostředky, aby zločince zadržela a uchránila občany před dalším nebezpečím. Převaděč také páchá trestný čin a odsuzujeme ho o to víc, že jeho rukojmí jsou lidé bezmocní, možná utlačovaní, možná pronásledovaní a možná jim šlo v jejich vlasti o život. A převaděčům od samého začátku na těch lidech vůbec nezáleží.

Peníze mluví jasnou řečí. Zoufalí rukojmí zaplatí za cestu, na které jde od samého začátku o život, často i celoživotní úspory. Několik hodin plují na člunu z Turecka nebo třeba Libye směrem do Evropy. Už ani nevím, kolik tisíc se jich za poslední rok utopilo. Jejich další cesta může probíhat dlouhé hodiny třeba v nákladním voze, bez jídla, pití a dostatku kyslíku. Také v autech už jich pár stovek zemřelo. Z vyprávění uprchlíků vím, že je pašeráci často vysadí v úplně v jiné zemi a tvrdí jim, že už jsou v Německu. K tomu je třeba ještě okradou a zmlátí. A když je v nějaké zemi odhalí policisté, ocitnou se v podobně zoufalé situaci – třeba v maďarské, slovenské nebo české detenci.

Vím, že Evropa není nečinná, ale pořád má důvod ke špatnému svědomí.

Včerejší zásah slovenských policistů proběhl nejspíš podle předpisů. Ale já se prostě nedokážu smířit s tím, že se střílí po lidech. Ta nešťastná náhoda se vůbec nemusela stát. Na druhou stranu, když se auto konečně zastavilo, byli z něj kromě zraněné ženy odvezeni do nemocnice i dva dehydrovaní lidé. Kdyby hlídka auto nezastavila, třeba by do Německa vůbec nedojeli živí. Jak už jsem řekla, pašerákům na těch lidech vůbec nezáleží.

Evropa má špatné svědomí

Jak můžeme vidět na příkladu Řecka těchto dní, legální cesta na základě přerozdělování uprchlíků podle evropských kvót zoufale vázne a byrokracie ji není schopna zvládat. Ale protože zatím úřednická práce nefunguje dostatečně pružně, lidé se pořád budou pokoušet se z uprchlických táborů nějakým způsobem dostat.

Jako dobrovolnice jsem pomáhala na ostrově Lesbos, v uprchlickém táboře v Idomeni, na srbsko-chorvatském hraničním přechodu Bapska-Berkasovo i v českých detencích. Znám stovky příběhů lidí ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu… Znám příběhy pronásledování, zabíjení, strachu, bezmoci, zoufalství. Pojmy, které znamenají v těchto zemích běžný život proto, že tam držitelé moci rezignovali na lidskost. Válka nemůže mít lidskou tvář, protože ve válce se zabíjí a vždycky umírají i nevinní. Lidskou tvář musí nabídnout mírová Evropa. Právě díky míru máme všechny právní i materiální prostředky k zachování humánních principů. Vím, že Evropa není nečinná, ale pořád má důvod ke špatnému svědomí.

Nejsem v pozici mocných, nemůžu dělat velká rozhodnutí a dávat rozkazy. Ale z pozice běžného člověka můžu pomáhat – spolu s tisíci dalšími dobrovolníky. Nás se pak uprchlíci ptají, proč se k nim Evropa tak chová, my musíme hledat odpovědi na to špatné svědomí Evropy. Nevím, o čem teď přemýšlí postřelená Syřanka, ani jak její putování východní Evropou a pondělní incident poznamenají její představy o Evropě, kde hledala útočiště. Vím jen, že to – jako statisíce dalších dotazů – žádní mocní neuslyší.

Autorka je aktivistka, jako dobrovolnice pomáhá uprchlíkům v ČR a v zahraničí. Vystudovala hudební vědu na FF UK.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies