Foto Marko Gregović, použito se svolením autora.
Goran Jeras je mezinárodní odborník v oblastech sociální ekonomiky a bankovnictví. Posledních deset let usiluje o založení etické banky – nejprve v Chorvatsku, poté na úrovni Evropské unie. Cílem Evropské etické banky, digitální banky postavené na družstevních principech, je vytvořit nový replikovatelný bankovní model, plně zaměřený na udržitelnost a odpovědné podnikání. Banka by měla získat licenci v roce 2024.
Před deseti lety jste stál u vzniku Etického finančního družstva (ZEF, Zadruga za etično financiranje), jehož cílem bylo založit v Chorvatsku etickou banku. Jaké důvody vás k tomu vedly?
Důvodů bylo několik. V první řadě mě inspirovala práce etických bank v jiných evropských zemích. Měl jsem to štěstí, že jsem žil v Nizozemsku, kde funguje etická banka Triodos. Ta mě přiměla přemýšlet o roli bankovnictví v našem každodenním životě i v celkovém směřování společnosti a ekonomiky. Druhým důvodem byla moje vlastní práce konzultanta v komerčním bankovním sektoru. V té době – což bylo období ekonomické krize v letech 2008–2010, jsem si začal uvědomovat, jak je mainstreamový finanční systém neudržitelný. To vedlo k rozčarování z mé vlastní práce a potřebě něco změnit.
A šlo také o specifickou situaci v Chorvatsku, kde zahraniční banky ovládají více než 90 procent trhu. V rámci rozhovorů s lidmi jsem si uvědomil, že obecná míra nespokojenosti s bankami je velmi vysoká. Že lidé by si skutečně přáli mít jiné možnosti nakládání s penězi, než jaké existují v Chorvatsku.
Podobná situace je ovšem po celém světě. Lidé nejsou spokojení s bankovním systémem, se službami, které banky nabízejí, s dostupností úvěrů. Zároveň však neděláme nic pro to, abychom to změnili. Jen pasivně přijímáme systém, který se nám nelíbí a který přitom do značné míry ovládá naše životy.
Naší ambicí bylo se v tomto směru emancipovat. Posílit své postavení a vymyslet lepší způsob, jak si zajistit přístup k financím a zároveň zajistit pozitivní přínos financí pro širší společnost.
Jak se nápad založit etickou banku vyvíjel?
Od samého začátku – což bylo někdy v roce 2014, to bylo dost náročné. Na jednu stranu jsme cítili, že bychom chtěli založit etickou banku, protože jsme v tomto ohledu měli hodně energie. Do družstva vstupovalo již od začátku hodně členů – se 101 zakládajícími členy jsme byli největším družstvem, které kdy v Chorvatsku vzniklo. A pak jsme se stali i největším družstvem podle celkového počtu členů, kterých bylo v určitou dobu okolo tisícovky. Doufali jsme tedy, že se nám v období tří až čtyř let podaří splnit všechny požadavky nutné pro založení banky. Tady se ovšem dostáváme k překážkám: tyto požadavky jsou velmi vysoké, což je ostatně jeden z důvodů, proč jen velmi málo lidí o založení banky vůbec uvažuje. Jde o nesmírně složitý byrokratický a regulovaný proces, ve kterém musíte v první řadě prokázat mnoho odborných bankovních znalostí.
Dalším problémem je kapitálová náročnost. Pokud chcete založit banku, musíte mít peníze. Hodně peněz. V našem případě Chorvatská centrální banka požadovala počáteční kapitál ve výši alespoň 10 000 000 eur. Samozřejmě byla docela výzva takové peníze shromáždit.
Ale na tyto překážky jsme byli připraveni a v roce 2016, tedy dva roky poté, co jsme družstvo založili – jsme požádali o bankovní licenci. Tehdy ovšem teprve začaly skutečné problémy. Centrální banka naši žádost zamítla, aniž by poskytla řádné zdůvodnění. Podle jejích připomínek bylo jasné, že naši žádost ani pořádně nečetli. Nejspíš nás vůbec nebrali vážně.
Zmobilizovali jsme ale svoje členy, spoustu dalších lidí a média, a na centrální banku jsme vytvořili veřejný tlak. Díky tomu jsme poprvé získali možnost s centrální bankou o svých představách jednat.
A pomohlo to?
Centrální banka nám tehdy neformálně poradila, že prakticky jediným způsobem, jak se dostat na bankovní trh, je pokusit se převzít jednu z již existujících malých bank. Centrální banka je totiž dlouhodobě přesvědčená, že Chorvatsko jako malá země nepotřebuje velký počet bank. Za posledních 23 let tak nebyla v Chorvatsku vydána ani jediná nová bankovní licence.
Vytipovali jsme si tedy nejmenší banku v Chorvatsku, která se jmenovala Tesla Bank, což nám mimochodem přišlo jako dobré znamení. Zjistili jsme ovšem, že jejím největším akcionářem je srbská vláda. Jelikož vztahy mezi Srbskem a Chorvatskem byly vždycky dost napjaté, trvalo dlouho, než se nám podařilo srbskou vládu přesvědčit, aby nám svůj podíl v bance prodala. A když jsme přesvědčili i ostatní, menšinové akcionáře, jeden den před formálním převzetím zasáhla centrální banka a poslala banku do likvidace. Takže celá naše mnohaměsíční práce přišla vniveč.
Další vlna mediálního tlaku a rozhořčených dopisů centrální bance, vládě a mnoha dalším se sešla s obměnou některých klíčových lidí v bankovní radě. A my jsme se v této nové konstelaci rozhodli, že ještě jednou zkusíme požádat o vlastní bankovní licenci. Tentokrát jsme si dokonce najali jednu ze čtyř velkých mezinárodních poradenských společností, aby ověřila naši dokumentaci, posoudila náš obchodní model a posílila naši důvěryhodnost. Ani tento pokus z roku 2019 však nevyšel.
Západní bankovní sektor fakticky používá jakousi neokoloniální strategii, jejímž prostřednictvím kontroluje aktiva ve východní Evropě.
V důsledku těchto neúspěšných pokusů prodělalo naše družstvo docela velkou krizi. Spousta členů přestala věřit, že je založení etické banky možné, a museli jsme se reorganizovat. V průběhu našich diskusí o dalším směřování ovšem došlo ke změně evropské legislativy. Ta nyní umožňuje, aby banka z kteréhokoli členského státu EU mohla působit ve všech ostatních státech Unie, aniž by musela v každém z nich získávat samostatnou licenci.
Rozhodli jsme se proto využít této možnosti a zkusit založit etickou banku na evropské úrovni. Zjistili jsme, že nejtransparentnější je proces udělování licencí v Litvě, rozhodli jsme se tedy o licenci požádat tam. Jednali jsme již s litevskou centrální bankou a jednou z jejích podmínek je, aby banka měla – alespoň v dlouhodobějším výhledu – působnost ve většině států EU. V současné době tak máme partnerské organizace v několika členských zemích a hledáme další, které by se mohly postupně přidat.
Kdy by měla být banka otevřena?
To je velmi ošemetná otázka. Jak jsem před chvílí říkal, už v roce 2014 jsme doufali, že banku zprovozníme za tři až čtyři roky. A od té doby v podstatě každý rok na tuhle otázku odpovídám: příští rok už banka bude. Nicméně věříme, že teď už se nacházíme v předvídatelnější fázi celého procesu a v první polovině roku 2024 chceme formálně požádat o licenci. Pak obvykle trvá šest až dvanáct měsíců, než litevská banka licenci schválí, takže plán je mít banku v provozu do konce příštího roku nebo začátkem roku 2025.
Jak bude Evropská etická banka fungovat a čím se bude lišit od bank standardního ražení? V čem tkví její etický charakter?
Banka bude etická v několika ohledech. Jedním ze zásadních aspektů jejího fungování je to, že bude vlastněna svými klienty v rámci družstevního modelu. Druhým klíčovým prvkem je investiční politika banky. Aby banka byla etická, musí investovat pouze do projektů, které jsou prospěšné pro komunity. To znamená, že musí mít velmi přísná kritéria posuzování sociálních a environmentálních dopadů každé investice, každé půjčky, kterou poskytuje.
Třetí věc, která je pro náš model trochu specifická a která nás odlišuje od většiny existujících etických bank, je zaměření na ekonomický a společenský rozvoj komunit, a ne na financování jednotlivců. Nechceme poskytovat spotřebitelské úvěry – pro fyzické osoby bude možné získat pouze úvěr na některé základní potřeby, jako jsou vzdělání, zdravotní péče či bydlení. Místo toho se zaměříme na poskytování úvěrů subjektům sociální a solidární ekonomiky, jejichž fungování má měřitelný pozitivní dopad, a také neziskovým organizacím, které mají pro komunitu nějaký přínos.
V neposlední řadě klademe velký důraz na transparentnost. Klienti banky, kteří budou zároveň jejími spolumajiteli, budou tedy vědět, na co jsou jejich peníze použity a jaké z nich pro komunitu plynou přínosy. Samozřejmě, že nebudeme zveřejňovat nějaké soukromé údaje, ale bude se vědět, kdo úvěr dostal a jaký je společenský a environmentální přínos jeho projektu.
Jak je to s etickými principy a vztahem k zisku, bude banka plně nezisková?
Vzhledem k tomu, že banka bude vlastněna svými zákazníky, nedává hon za ziskem smysl. Zisk by totiž vznikal dražšími službami a v případě Evropské etické banky jsou klienti banky a její vlastníci stejní lidé. Jde nám o to, aby zákazníci banky dostávali co nejdostupnější služby, které by umožnily jejich firmám větší konkurenceschopnost ve vlastním primárním podnikání, a ne aby vyplácely dividendy a zisk pro banku. Pokud však bude banka úspěšná a podaří se jí udržitelně fungovat a rozšířit síť svých partnerů a služeb, pak hodnota banky a následně hodnota akcií poroste, což znamená, že vlastníkům, tedy zapojeným jednotlivcům a organizacím, poroste hodnota jejich akcií. Nebudou se jim ale vyplácet dividendy.
Můžou být klienty Evropské etické banky i jednotlivci, nebo bude nabízet služby primárně organizacím a firmám?
Náš obchodní model stojí na dvou pilířích. Tím prvním je poskytování služeb na úrovni, která je srovnatelná s nejmodernějšími neobankami a daleko předčí nabídku komerčních bank na trhu. O těchto bankovních službách bychom mohli uvažovat jako o etickém Revolutu, Wise či N26. Každý jednotlivec si tedy bude moci velice jednoduše založit vlastní bankovní účet, získat bankovní kartu, provádět transakce, směnu měn a některé další služby.
Druhý pilíř představuje etická komunitní služba, tedy poskytování úvěrů primárně organizacím v geografických lokalitách, kde máme důvěryhodného místního partnera, který velmi dobře zná místní podmínky a rozumí potřebám dané komunity. V podstatě by tedy existovalo decentralizované portfolio půjček, které by se realizovalo pouze prostřednictvím místních organizací s dobrou znalostí místních komunit.
V Česku zatím partnera nemáte. Pokud by u Evropské etické banky po jejím otevření chtělo kupříkladu nějaké české družstvo požádat o úvěr, bude to možné?
Ne, jak jsem říkal, půjčky se budou poskytovat organizacím a firmám pouze v zemích, kde budeme mít partnera. Jinak bychom měli problém s kontrolou důvěryhodnosti půjčky a také s posouzením environmentálních a společenských dopadů podpořených subjektů.
Za nás je opravdu jedním z nejdůležitějších aspektů etické banky to, že má blízko ke svým klientům, zná je, ví, co dělají, ví, že jsou důvěryhodní, že mají nějaké renomé ve společnosti. Tato znalost je pro banku velmi důležitá a vede také k mnohem lepšímu úvěrovému portfoliu, nižšímu počtu nesplacených úvěrů a umožňuje mnohem adekvátnější formy financování. Jedním ze specifických rysů Evropské etické banky totiž bude poskytování úvěrů na míru, které budou v souladu s obchodním záměrem klienta.
Pro měření dopadu podpořených organizací budeme používat sadu indikátorů zvanou Common Good Matrix, kterou vyvinula rakouská iniciativa Economy for the Common Good. Má dvacet hlavních kritérií s celou řadou dílčích indikátorů, zohledňuje aspekty lidské důstojnosti, solidarity a sociální spravedlnosti, environmentální udržitelnosti, transparentnosti a spolurozhodování. Důležité také je, že se zabývá celým dodavatelským řetězcem. Nezkoumá tedy pouze to, co děláte jako organizace, ale také to, jak se chováte ke svým dodavatelům, klientům atd. Snaží se tedy zlepšovat podmínky v celém dodavatelském řetězci a tím přispět k pozitivním dopadům na celou společnost.
Jaká bude struktura banky a jak to bude fungovat s partnerskými organizacemi?
Banka bude mít sídlo v Litvě, ale máme ambici působit časem ve všech zemích EU. Zpočátku bychom chtěli mít alespoň pět až šest nadějných partnerů v různých zemích EU. Kdo jsou ti partneři? Jsou to organizace, které mají kapacitu vytipovat vhodné projekty do portfolia, které může banka financovat. Rozhodující je, aby to byly organizace, které budou působit v souladu s etickými hodnotami banky a které pak budou v přímém kontaktu se žadateli o úvěry v příslušné zemi. Budou tedy určitým filtrem, který dokáže posoudit, jaké typy projektů jsou v lokálním kontextu přínosné a měly by být bankou financovány. Banka pak bude zodpovědná za související proces posuzování rizik a přípravy úvěru, přičemž za něj nese konečnou odpovědnost.
Budou existovat nějaká omezení týkající se výše půjček?
V principu bude maximální výše poskytovaného úvěru určité organizaci osminásobkem jejího kapitálového vkladu. Jak už bylo řečeno, klienti jsou zároveň vlastníky banky, takže musí do banky vložit nějaké finanční prostředky, nějaký kapitál. Výše možné půjčky je pak od výše tohoto vkladu odvozená. Pokud tedy například budete družstvo, které chce získat úvěr 80 000 eur, musíte se v první řadě stát členem s členským vkladem v hodnotě 10 000 eur. Pokud takové prostředky nemáte, úlohou místního partnera bude pomoci vám najít společníky, abyste se na těch 10 000 eur složili a dosáhli tak na úvěr. Tuto kulturu spolupráce bychom mezi našimi klienty rádi rozvíjeli.
A pokud jsem fyzická osoba a mám nějaké peníze navíc, budu je moct individuálně eticky investovat do nějakého společensky prospěšného podniku?
Pro tyto účely bude existovat platforma jakožto součást našeho internetového mobilního bankovnictví, kde budeme prezentovat projekty, které požádaly banku o financování. Vy jako klient či klientka se budete moci, podobně jako na crowdfundingové platformě, zavázat, že finančně podpoříte nějaký konkrétní projekt. Získáte pak právo na podíl na jeho případném zisku, podobně jako ho mají spolumajitelé společnosti, i když vlastnit firmu nebudete (říká se tomu quasi-equity). A v případě, že se projektu bude dařit, budete dostávat část zisku, dokud bude firma existovat. Celý tento proces bude koordinován a spravován bankou, nicméně riziko zůstane na vás, takže pokud z nějakého důvodu vámi financovaný projekt zkrachuje, budou to vaše peníze, které ztratíte.
Takže nemám žádnou záruku, že se mi investice vrátí?
Ne. Je to vlastně součást naší snahy o zprůhlednění bankovního procesu. Dnes banka investuje vaším jménem a vy nevíte, co se s vaším vkladem v komerční bance děje. Banka vaše peníze někam investuje, bere si z nich zisk a vám vyplácí jen velmi malý úrok. Oproti tomu my nabídneme stejné projekty, které budeme připraveni financovat, našim zákazníkům. Ti budou mít z investice plný užitek, ale také ponesou s ním spojené riziko, protože my jako banka nebudeme vaším správcem fondu v tom smyslu, že bychom investovali za vás.
Bylo by možné se připojit jako partner z České republiky? Jaký postup pro založení místní partnerské organizace byste navrhoval?
To by bylo skvělé. Nejprve by asi bylo potřeba zvýšit povědomí veřejnosti o roli a postavení, které banky v současné době mají. Jde o zanedbávané, ale nesmírně důležité téma. Zároveň, pokud se nějaká organizace má stát součástí Evropské etické banky, bylo by potřeba vytvořit širší síť místních aktérů, kteří by o spolupráci měli zájem. To znamená identifikovat co nejvíce podniků ze sféry sociální a solidární ekonomiky a další organizace, které vyznávají podobné hodnoty jako naše Evropská etická banka a které by se do jejího fungování chtěly zapojit. A pak je třeba zorganizovat jednoho nebo několik subjektů, které jsou schopny shromáždit počáteční kapitál, aby se staly akcionáři banky.
Co se tohoto počátečního kapitálu týče, očekáváme vklad místního partnera v hodnotě 1 000 000 eur. Zároveň je zásadní schopnost partnera připravit a agregovat projekty do úvěrového portfolia, které by banka mohla financovat v prvních letech podnikání. V podstatě očekáváme, že partner řekne: ano, přispějeme svým kapitálem, ale zároveň víme, že můžeme v naší síti poskytnout půjčky odhadem ve výši 100 až 300 milionů v příštích 3–5 letech.
Co se týče právní formy partnerské organizace, dáváme přednost družstevním subjektům, protože se domníváme, že družstevní model je pro náš bankovní model nejvhodnější. Ale není to podmínkou, takže to může být jakýkoliv typ organizace, třeba i obec, odborový svaz apod. Obce jsou vynikajícím nástrojem pro podporu bankovnictví ve svých oblastech, protože spojují firmy a lidi, kteří v dané oblasti žijí, a samy mají zájem se rozvíjet. Ale partnerem projektu se může stát jakýkoliv typ kolektivní organizace.
V Evropě, zvláště v západní, existuje vícero etických bank. Proč se tedy spíše nepřipojit k některé z nich a místo toho zakládat banku novou?
Tuto cestu jsme v minulosti zkoušeli. Oslovili jsme nizozemskou banku Triodos, které jsme navrhli některé inovace vyplývající z našeho bankovního modelu. Velmi se jim zamlouvaly, plánovali jsme otestovat náš model na malém chorvatském trhu a zjistit, jak by ho bylo možné implementovat do fungování celé banky. Spolupráce ale nakonec nedopadla kvůli otázce vlastnictví – Triodos nebyl připraven nabídnout spoluvlastnictví místním v Chorvatsku. Jenže pro nás je otázka vlastnictví klíčová.
Podobné pokusy jsme učinili i v jiných zemích, například s německou etickou bankou GLS Bank. Ale stávající etické banky zpravidla nechtějí v cizích zemích pobočky otevírat, protože jsou zakořeněné ve svých komunitách a vystoupení z těchto komunit je přivádí do jakési neznámé zóny, ve které se jejich členové necítí dobře. A je to vlastně logické, jde o pozitivní aspekt současného etického bankovnictví, protože banky zůstávají v komunitách, které znají nejlépe a kterým přinášejí přidanou hodnotu. Zároveň je ovšem celý bankovní systém nastaven tak, že pokud nerostete a nestanete se velkým hráčem, tak v podstatě ztrácíte půdu pod nohama. Stáváte se méně konkurenceschopnými, protože regulace jsou stále složitější a nároky na malé banky se postupně stávají neúnosnými.
Náš model tedy představuje pokus najít řešení, jak zachovat lokální přístup a porozumění místním potřebám a zároveň se stát velkým a významným hráčem, který musí spravovat poměrně velký kapitál a působit i v zemích, kde etické banky neexistují. Přicházíme ale také s inovativním digitálním řešením, které, jak doufáme, může pomoci i stávajícím etickým bankám v západní Evropě zlepšit vlastní procesy. Nepůjde tedy o novou konkurenci stávajícím etickým bankám, ale spíše o nástroj, který by mohl celému sektoru umožnit překonat některé problémy, které v něm nyní existují.
Co se týče střední a východní Evropy, v řadě zemí tohoto regionu operuje polská finanční společnost TISE. V Maďarsku působí etická banka MagNet Bank, je ale poměrně malá a není vlastněna zákazníky. Investuje do zelených podniků, ale příliš neřeší sociální aspekty a otázku vlastnictví. Neexistuje zde tedy žádná banka s podobným modelem, který plánujeme nabízet my.
Čím je východoevropský region specifický, co se bankovnictví týče? Myslíte si, že je zde těžší provozovat etickou banku?
Myslím si – a můj názor je podložen i velmi zajímavým výzkumem o působení západních bank ve východní Evropě – že východní Evropa byla během přechodu od socialismu k tržní ekonomice přesvědčena západními zeměmi a jejich bankami, že potřebuje nějaký nový tržně orientovaný bankovní sektor a že nejjednodušší cestou bude právě umožnit vstup západních bank na východoevropské trhy. To však byla jedna ze zásadních chyb, která vedla k mnoha sociálním problémům, protože důsledkem tohoto kroku byl obrovský odliv kapitálu z východní do západní Evropy.
Takže to není tak, že by západní banky přinesly nový kapitál, který by pomohl rozvinout východoevropské ekonomiky, ale ve skutečnosti spíše využily aktiva východoevropských zemí k jejich vlastnímu zadlužení, protože privatizační procesy byly do značné míry financovány bankami, v tomto případě západními bankami. A lidé si potom brali úvěry, zatímco jejich vlastní banky mezitím převzaly banky západní, a tak tyto úvěry vlastně pocházely z vkladů lidí z východoevropských zemí, kteří si pak individuálně kupovali vlastní kolektivní majetek, který byl při transformaci privatizován. Úrokové sazby byly samozřejmě mnohem vyšší než ve srovnatelných západoevropských zemích, což vedlo k obrovské vlně zadlužení, a nakonec i k převodu vlastnictví mnoha těchto aktiv na západoevropské banky, protože řada lidí nebyla tak vysoké úrokové sazby schopna zvládnout.
Západní bankovní sektor fakticky používá jakousi neokoloniální strategii, jejímž prostřednictvím kontroluje aktiva ve východní Evropě. Rozvoj bankovního sektoru a bank, které jsou ve vlastnictví místních lidí z východoevropských zemí, je zásadní pro kompenzaci tohoto mechanismu. Všichni si zasloužíme lepší, etické bankovnictví, a měli bychom si uvědomit, že je v našich silách toho dosáhnout. Jsme klienty bank a jako takoví bychom měli mít možnost rozhodovat o tom, jak a kam jdou naše peníze a jak by mohly být využity ve prospěch našich komunit.
Rozhovor vznikl v rámci projektu SYRI – Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik.