Proč legalizovat squatting?


Squatting by měl být jednou z legitimních možností, jak využít prázdné domy, a proto je třeba ho legalizovat.

Strana zelených zařadila do svého dlouhodobého programu mimo jiné i legalizaci squattingu. Rozhořčené reakce na tento krok plní sociální sítě i stránky médií. Vlastně to není překvapivé: přepjaté vzývání práva na soukromé vlastnictví je pro postkomunistické společnosti typické a všeobecný pohled je takový, že majitelé si mohou se svými nemovitostmi dělat, co chtějí.

Podstatou vlastnictví je jistě suverénní vláda nad danou věcí. Možnost rozhodovat o prodeji, využití a možná dokonce i existenci daného majetku. Vlastnické právo ale není v rozvinutých demokraciích nikdy absolutní. Listina základních práv a svobod uznává, že vlastnictví „nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy“, a i u nás je možné majetek na základě zákona vyvlastnit. Vlastníci pozemků jsou omezováni v právu postavit si, co chtějí, vlastníci kulturních památek jsou omezeni v nakládání s nimi. Soukromé vlastnictví není a nemá být nedotknutelné.

O smyslu domů

Nemovitosti jsou navíc zvláštním druhem majetku. Nejsou to jen nosiče peněžní hodnoty, ale zabírají nějaké místo, nejsou libovolně zaměnitelné, ovlivňují prostředí kolem sebe a zasahují, třeba jen pasivně, do fungování měst a obcí. Prázdný dům není totéž jako peníze ve slamníku. V ulici, kde by byl každý druhý dům prázdný, by se asi moc dobře nebydlelo. Smyslem existence domů je, aby v nich lidé bydleli, aby se v nich něco vyrábělo, prostě aby byly využívány. Asi nejdramatičtěji se problém nevyužívaných nemovitostí jeví v kontrastu se situací lidí bez domova, a to zdaleka ne pouze za současných životu nebezpečných mrazů. Na jedné straně zde máme základní lidskou potřebu bydlení, na straně druhé abstraktní a pofidérní právo nechat svůj majetek ležet ladem. Prázdné domy jsou výsměchem bazální úvaze o lidských prioritách.

Squatting není všelék, je to však jeden z nástrojů, jak najít využití pro prázdné domy. Je to nesystémový nástroj v systému, který některé věci řešit neumí a nechce.

Co ale s problémem prázdných domů dělat? Michal Kašpárek tvrdí, že problém lze vyřešit správným nastavením daňového systému. Zvýšit daně z nemovitosti, počítat je z ceny pozemku a jejich výnos přerozdělit chudým. Nechme teď stranou zjevnou složitost takového řešení (jak přerozdělit a jakým chudým) a jeho potenciální negativní dopady (namátkou tlak na předimenzované zastavování lukrativních parcel či vystěhovávání chudších lidí z center měst). Kašpárek říká, že problém vyřeší ekonomická motivace vlastníků. Když budou muset víc platit, budou motivováni k využívání budov. To ale není tak jednoduché: ekonomicky nevýhodné by to mělo být už dnes, a přesto je prázdných domů spousta. Jak nastavit onu daň, aby vlastníky opravdu donutila něco dělat? Když ji totiž nastavíme dostatečně vysoko, bude muset i pan Kašpárek zapomenout na romantickou představu, že majitelé budou své domy pronajímat za korunu kulturním a sociálním centrům či lidem bez domova. Typickým protiargumentem proti squattingu jakožto trestu za prázdný dům je případ, kdy nový majitel nemá zatím peníze či povolení na rekonstrukci. Jak to vyřeší vysoká daň z majetku?

Nesystémový nástroj v nefunkčním systému

Squatting není všelék, je to však jeden z nástrojů, jak najít využití pro prázdné domy. Je to nesystémový nástroj v systému, který některé věci řešit neumí a nechce. Legalizace squattingu ale není „dávání zákona do rukou lidu“, jak o tom dramaticky píše Kašpárek a ještě dramatičtěji jej srovnává s Chovancovým návrhem na střílení možných teroristů. Legalizace squattingu by přivodila stav, kdy samotné užívání dlouhodobě prázdné budovy nebude kriminalizováno a automaticky ukončováno zásahem policie. Neznamená to, že bude možné obsazovat byty,  jejichž majitelé odjeli na víkend, a neznamená to ani, že by vlastnictví obsazené budovy automaticky přešlo na squattery a squatterky. Legální squatting znamená, že u dlouhodobě nevyužívané budovy bude možnost k jednání s vlastníky o dočasném užívání a teprve v případě nedohody bude rozhodovat soud v občanskoprávním řízení, zda dočasné užívání majetku omezuje či neomezuje vlastnické právo.

Squatting nemá být bičem na majitele. Squatting je způsob, jak ve společnosti, které nevadí s neomezené a cynické hromadění nepotřebného majetku, omezit jeho negativní dopady. Jak vdechnout život domům, které jejich majitelé mají jen za abstraktní položky ve svém portfoliu. Squatting je způsob, kterým obyvatelé města mohou alespoň trošku ovlivnit fungování města, které už vlastní někdo jiný.

Autor je člen Strany zelených.

 

A2LARM