Pražské dělnické olympiády proti fašismu


Masové cvičení pro tisíce diváků máme v Česku a na Slovensku spojené se spartakiádami za komunismu. Podobné akce ale byly populární i před válkou.

Veřejné cvičení tisíců mladých žen a mužů, kteří v sérii precizně připravených pohybových sestav vytvářejí dechberoucí obrazy a symbolizují úsilí o společnou věc, si většinou spojujeme se spartakiádou, která se u nás za minulého režimu pořádala jednou za pět let. Sport jako nástroj demonstrace síly určité skupiny lidí však fungoval už od druhé poloviny 19. století. Prvním tělovýchovným spolkem, který pořádal veřejná cvičení, byl Sokol, jenž reprezentoval pronárodní, pokrokové a demokratické tendence v rámci všeobecného povzbuzení českého národního proudu v Předlitavsku od šedesátých let 19. století. Podobná cvičení, inspirovaná Sokolem, pořádala Dělnická tělocvičná jednota (DTJ), která vznikla oddělením části sociálně demokratických členů od Sokola v roce 1897. Podobně jako v případě Sokola zde nešlo pouze o sport, ale i o osvětovou a ideovou výchovu – v případě DTJ ve smyslu názorů hlásaných sociální demokracií, se kterou byl svaz spojen.

Vrcholem závěrečné scény první dělnické olympiády bylo rozbití zlatého telete, jež symbolizovalo kapitalismus. Potom na scénu za potlesku nastoupila obrovská busta Tomáše Garrigua Masaryka.

Během prvních let po vzniku Československé republiky se dělnické hnutí těšilo ve společnosti obrovské podpoře. Sociální demokracie vyhrála s velkým náskokem první parlamentní volby a takřka všechny politické strany akcentovaly v menší či větší míře témata jako družstevnictví či znárodňování, které si dnes spojujeme hlavně s komunisty. Tělovýchovný svaz DTJ tehdy sdružoval desítky tisíc členů. I z toho důvodu patřila první dělnická olympiáda v Praze roku 1921 k velkým událostem mezinárodního významu.

Rozkol hned napoprvé

Do organizace a celkové atmosféry rozsáhlé akce se výrazně promítl vnitrostranický boj mezi pravicovým a levicovým křídlem sociální demokracie. Zatímco pravice, reprezentovaná vedením strany v čele s Vlastimilem Tusarem, druhým ministerským předsedou Československa, měla blízko k postupné reformní cestě k socialismu, kterou preferoval i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, marxistická levice, ovlivněná Říjnovou revolucí, požadovala okamžité zavedení revolučních změn po vzoru bolševiků v Rusku. Spor, který skončil rozpadem strany a vytvořením nové Komunistické strany Československa, se promítl i do sporu uvnitř tělovýchovného spolku DTJ. Členové, kteří se hlásili k levicovému křídlu strany, byli ze spolku vyloučeni. Jejich počet přitom nebyl vůbec zanedbatelný. Naopak, během několika týdnů vytvořili pod vedením Jiřího Františka Chaloupeckého a pod patronátem KSČ svůj vlastní tělovýchovný svaz s názvem Federace dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ), který během chvíle získal tisíce členů. FDTJ měla v plánu zúčastnit se připravované První dělnické olympiády v Praze, která se měla konat už měsíc po založení tohoto sdružení. To však konkurenční svaz DTJ odmítl. Proto se členové FDTJ rozhodli uspořádat vlastní paralelní olympiádu pojmenovanou „spartakiáda“ – jednak po vzoru římského gladiátora a otroka Spartaka, který se stal vůdcem neúspěšného povstání otroků v roce 73 př. n. l., ale i jako připomínka německé revoluční organizace Spartakovci, jejíž pokus o komunistickou revoluci v lednu 1919 byl záhy potlačen. Názvem spartakiáda se přitom měly nazývat pouze ty sportovní akce, kterých se zúčastnilo celé hnutí FDTJ a na jejichž programu byla masová gymnastická cvičení.

Olympiáda vs. spartakiáda

Dělnická olympiáda pořádaná Svazem DTJ se konala na pražské Letenské pláni na provizorním stadionu, který byl postaven speciálně pro tuto příležitost. Olympiáda byla oficiálně zahájena 12. června 1921 a zúčastnili se jí zástupci dělnických tělovýchovných svazů z Francie, Finska, Británie, Německa, Belgie, Jugoslávie, Švýcarska, Rakouska, ale i USA. Samotné cvičení bylo zahájeno o týden později a program byl zaměřen především na prostná, cvičení s koulemi, praporky či kroužky, jehož se postupně zúčastnili muži, ženy, dorost a žactvo. Součástí doprovodného programu byla také koncertní a divadelní představení v Obecním domě, Národním divadle nebo v divadelním sále Národního domu v Karlíně. V poslední den olympiády, předvedli členové svazu DTJ masové cvičení s divadelními prvky. Vrcholem jeho závěrečné scény bylo rozbití zlatého telete, jež symbolizovalo kapitalismus, po němž na scénu nastoupila za potlesku přítomných vládních ministrů obrovská busta Tomáše Garrigua Masaryka.

Paralelní sportovní akce komunistů, která se konala v Holešovicích na Maninách na (dnes již Vltavou zatopené) louce mezi Holešovicemi a Libní, měla dost odlišné podmínky. Akce nedostala žádné štědré finanční požehnání od města ani od vlády, a členové FDTJ si ji museli zorganizovat v rychlosti a z vlastních zdrojů. Tisíce dělníků pomáhaly postavit provizorní stadion, který by dokázal pojmout desítky tisíc diváků. To vše museli stihnout za několik týdnů. První dělnická spartakiáda byla oficiálně zahájena dne 19. června 1921. Na programu byla řada cvičení různých věkových kategorií. Při hlavním spartakiádním dni bylo na místě asi sto tisíc diváků a zúčastnilo se ho až dvacet čtyři tisíc cvičenců. Dobový tisk však uváděl někdy menší, jindy větší čísla. Později byla tato spartakiáda označována jako Maninská spartakiáda. Součástí akce byl i pochod dělníků a členů svazu z Holešovic do centra Prahy, kterého se zúčastnilo několik desítek tisíc lidí a měl demonstrovat sílu nově vzniklé Komunistické strany Československa.

Rudá hvězda Praha

Po velkém úspěchu se FDTJ rozhodla pořádat následující rok další dělnickou spartakiádu, tentokrát v Brně. Akce se konala ve dnech 4.–9. července a měla zároveň připomínat výročí upálení mistra Jana Husa. Členům FDTJ se za pomoci KSČ i přes nepřízeň úřadů podařilo za několik měsíců upravit bývalé vojenské cvičiště za Lužánkami v provizorní stadion, jehož hlediště bylo schopno pojmout až deset tisíc návštěvníků. Moravská spartakiáda hostila také zástupce ze Sovětského svazu, Rakouska, USA a dalších států. V hlavní den spartakiády v neděli 9. července se zúčastnilo manifestačního táboru komunistů na náměstí Svobody šest tisíc lidí. V roce 1925 se ještě konala spartakiáda v Ostravě, které se zúčastnilo několik desítek tisíc návštěvníků. Vrcholem této akce byl fotbalový zápas mezi Rudou hvězdou Praha a Rudou hvězdou Slovensko, který skončil nerozhodně 1:1. Další podobná akce FDTJ a komunistů za první republiky už neproběhla. Druhou spartakiádu v Praze v roce 1928 úřady nepovolily.

Naopak dělnické olympiády pořádané Svazem DTJ za podpory sociálních demokratů se mohly konat i nadále po celou dobu trvání meziválečného Československa. Dějištěm druhé dělnické olympiády v roce 1927 byl provizorní stadion na Strahově. Program se tentokrát už skládal i ze soutěžních disciplín jako lehkoatletické závody, závody v míčových hrách, nářaďové závody, plavecké závody, silniční cyklistické závody (trať závodu vedla od Vypichu do Tuchlovic a zpět) nebo turnaj ve stolním tenise. Součástí doprovodného programu byly společné vycházky a výlety po Praze, výstava dělnických tělocvičných jednot, pouť k hrobům zesnulých osobností dělnického hnutí nebo lampiónový průvod Prahou. Třetí dělnická olympiáda v Praze roku 1934 se odehrávala taktéž na Strahově a měla podobný program. Olympiáda se tentokrát nesla v silně antifašistickém duchu vzhledem k Hitlerovu nástupu k moci v sousedním Německu. Obě tyto olympiády měly navíc i svojí zimní část, která se odehrávala ve Velkých Hamrech u Tanvaldu a jejíž součástí byly závody v jízdě na lyžích, závod sdruženářů, překážkový závod, sáňkování nebo skoky na lyžích. Připravovaná čtvrtá dělnická olympiáda, která se měla konat v roce 1940, se už neuskutečnila.

Společně proti Hitlerově olympiádě

Svaz DTJ se zúčastnil také Mezinárodních dělnických olympiád, pořádaných v roce 1925 ve Frankfurtu nad Mohanem, v roce 1931 ve Vídni a v roce 1937 v Antverpách. Velkou manifestací proti fašismu se staly Lidové hry v Praze, konané v roce 1936 na Strahově. I přes masivní protesty různých sportovních a tělovýchovných organizací se totiž v roce 1936 odehrály olympijské hry v Berlíně. Řada těchto organizací v různých zemích apelovala na své sportovce a sportovní svazy, aby tyto hry bojkotovala a uspořádala své vlastní sportovní hry. Federace proletářské tělovýchovy (nový celosvazový orgán komunistické tělovýchovné organizace na místě bývalé FDTJ) ve spolupráci s ostatními tělovýchovnými svazy uspořádala vlastní Lidové hry v Praze, které měly demonstrovat antifašismus a odpor vůči berlínským olympijským hrám. Lidových her se zúčastnily různé tělovýchovné organizace jako DTJ, Federace proletářské tělovýchovy, skauti, sokolové, orlové, AC Sparta Praha, SK Slavia Praha. Akce se konala na Velkém strahovském stadionu (tehdy se nazýval Masarykův stadion) ve dnech 1.–9. srpna 1936 – tedy tak, aby se jí sportovci mohli zúčastnit hned po skončení červencové Lidové olympiády v Barceloně. Ta se nakonec neuskutečnila, jelikož pár dní před jejím zahájením začala španělská občanská válka.

Lidové hry v Praze byly velkým úspěchem. Zúčastnila se i část americké olympijské výpravy, která přijela do Prahy přímo z berlínské olympiády. Na závěrečném dni účinkovalo až padesát tisíc cvičenců, sportovců a diváků, kteří do posledního místa zaplnili menší strahovský stadion. Během závěrečné antifašistické manifestace utvořili cvičenci obrazec s nápisem Mír.

Vládou podporované dělnické olympiády se mohly bez problémů pravidelně konat, byť otevřeně vyjadřovaly odpor ke kapitalismu: závěrečné scény znázorňovaly buď rozbíjení nenáviděného kapitalismu, nebo odpor k tayloristické organizaci práce a fordistické hromadné masové průmyslové výrobě. Naopak spartakiády pořádané komunisty pravidelně čelily snahám o zabránění jejich konání. V době bezprostředního ohrožení nacistickým Německem se však všechny více či méně znepřátelené tělovýchovné organizace (pochopitelně kromě těch fašistických) dokázaly spojit a společně vyjádřit svůj antifašistický postoj.

Autor je historik a spolupracovník redakce.

 

A2LARM