Foto Socdem
Předsedou sociální demokracie se stal znovu Michal Šmarda. Tím by vlastně text o sjezdu této strany mohl skončit, protože nic moc dalšího nepřinesl. Tedy ano, nový název a logo, kdy obojí spíše dohání současnost, než by dláždilo cestu k budoucnosti. Logo nicméně zaujalo a pár dnů lidé na sociálních sítích zjišťovali, komu všemu tvar pětiúhelníku připomíná gilotinu.
Vize pro budoucnost země jsme se od strany nedočkali, což asi ani nikdo nečekal. Tak jako jiné strany představili sociální demokraté soubor různých technických řešení současných problémů, jako je zajištění příjmů pro státní rozpočet. Navrhují zdanit banky a firmy vůbec a zavést progresivnější zdanění. Což je možná důležité, ale z židle to nikoho nezvedne, srdce kvůli tomu nezjihne a na barikády vyskočí málokdo. Jako program strany, která má své jisté, by to asi stačilo. Ale to není situace socdemáků bojujících o přežití.
Vedení strany má sice deset lidí, ale nikdo z nich není výrazným způsobem přítomný v debatách a veřejném dění na jakékoli sociální síti. Což ovšem odráží především skutečnost, že strana reálně nemá, co by řekla.
Strana se na sjezdu především ujistila, že stále existuje. Po dekádě rozpadu a dezintegrace obsadili vedení poslední přeživší, jejichž tváře a jména dokážou rozeznat a správně k sobě přiřadit jen skalní fanoušci a experti. Nebudou to mít jednoduché, protože vedení tvoří devět mužů povětšinou ve středních letech a jedna žena. To je od z principu progresivní strany tristní výsledek. Skoro se také zdá, že vedení počtem členů převažuje členskou základnu. Léta stagnace od strany odehnala všechny živé a ambiciózní.
Odkaz Miloše Zemana
Nicméně není vše jen vlastní chyba této strany. Zatímco kdysi ostřeloval bývalý předseda ODS a současně prezident svou stranu zprava, když Václav Klaus neustále komentoval, zda je či není pravicová, Miloš Zeman se do své bývalé strany pustil úplně jiným způsobem a s jinou vervou.
Hnala ho neskrývaná nenávist a zášť, s níž si vyřizoval účty s každým, kdo se mu postavil do cesty, a strana ve svých řadách nenašla nikoho, kdo by Zemana dokázal srovnat. Ten se neváhal spojit s oligarchou Andrejem Babišem a skalním voličům sociální demokracie tak de facto postavil pohodlný most do náruče miliardáře. Než volit sociální demokracii, volte raději Babiše, takové bylo poselství Miloše Zemana. To doprovázela dekáda osobních útoků na čelní představitele strany v čele s Bohuslavem Sobotkou. Současného předsedu Michala Šmardu pak před lety odmítl jmenovat ministrem kultury. Doba, kdy sociální demokraté mohli nerušeně vládnout státu, protože měli post premiérský i prezidentský, byla místo triumfu jejich zkázou.
Sociální demokracie tak dnes musí dokázat, že je skutečně sociální demokracií, a také vysvětlit, co to vůbec znamená. To není vůbec snadný úkol a jestli je v možnostech Michala Šmardy, nemůže vědět ani on. Nicméně hůř už na tom strana být nemůže a očekávání jsou tak nízko, že prakticky nelze selhat.
Nesnadná je také pozice sociálně demokratických myšlenek na mediálním poli, kdy možná polovina redakcí otevřeně fandí ODS a potažmo koalici Spolu. Kdysi významný levicový deník Právo přešel do stáje majitele Seznamu. A se sociálními sítěmi si sociální demokraté neví vůbec rady. První místopředseda sdílí na Twitteru pro svých pár přátel povětšinou fotbal, což je možná v rámci této toxické pravicové sítě možná i lepší.
Předseda Michal Šmarda na Facebooku shání lyže nebo jezdí na dovolenou. Na Instagramu není prakticky nikdo a oficiální profil strany tam vypadá jako z roku 2013. U profilu na TikToku není zcela zřejmé, zda je myšlen vážně, nebo zde stranu pod jejím jménem někdo sabotuje.
Vedení strany má sice deset lidí, ale nikdo z nich není výrazným způsobem přítomný v debatách a veřejném dění na jakékoli sociální síti. Což ovšem odráží především skutečnost, že strana reálně nemá, co by řekla. To je zarážející v situaci, kdy její bývalí voliči čelí extrémní inflaci, stát se chystá plošně škrtat a nejistota lidí je na vzestupu. V podstatě ideální podmínky pro vzestup levicové strany, která nemá v parlamentu žádné zastoupení ani konkurenci.
Místo jasných cílů a přehledného programu se však strana spokojila s redesignem a navolením vedení, které tvoří z 90 procent muži. Místo sociálně demokratického programu pak chodí Šmarda do médií vysvětlovat, jak by zachránil státní rozpočet. Voliče ODS by to možná mohlo zaujmout, ale ti už svou stranu mají. Ostatní dostali nové logo.
Autor je redaktor Alarmu.