©️Futurama
ČSSD to kvůli nejnovější aféře Babiš vs. Babiš určitě nemá lehké. A tak si to dělá ještě těžší. Jako by si čeští sociální demokraté vytkli za cíl zůstat přesně uprostřed a zaujmout to nejméně jasné stanovisko. Jak jinak hodnotit jejich úsilí? Napřed dali Andreji Babišovi ultimátum-neultimátum a potom se rozhodli vládě vyslovit důvěru-nedůvěru. V Lidovém domě musí skutečně vařit mozky, aby zůstali co nejvíc nejednoznační a na veřejnost vyslali ten nejrozporuplnější signál. „Ať tak či tak, nemyslím si o tom nic významného,” říká reprezentant Neutrální planety v seriálu Futurama. Hamáček jako by se učil přímo od něj. Rád by spolupracoval s Babišem, ale bez Babiše.
Za vzniklou situaci přitom sociální demokracie nemůže, aféru nevyvolala a nejedná se o její problém. Přesto na ni dopadá tíživěji než na hnutí ANO. Členové ANO mají jediné opravdové pravidlo a tím je bezmezná loajalita k otci-miliardáři-zakladateli. Poslancům, místopředsedům a dalším nezbývá nic jiného než se semknout kolem předsedy, vyčkávat, co z něj vypadne, uvěřit tomu a pak to v různých médiích do zblbnutí opakovat. ČSSD si takový luxus dovolit nemůže a musí se tvářit jako samostatná politická síla. Bohužel pro Hamáčka. Sociální demokracie přitom stojí před úplně stejným dilematem jako před uzavřením koalice s hnutím ANO.
Když Babiš odmítne „nejlepší řešení“ podle ČSSD, ČSSD na oplátku nic neudělá. Jestli existuje škola vyhrožování, žádný sociálnědemokratický vyjednavač do ní určitě nechodil.
Aktuálnímu vyústění vládní krize předcházel Hamáčkův politický vynález. V reakci na nová zjištění SeznamZprávy.cz totiž předseda ČSSD použil poprvé v dějinách české politiky takzvané antiultimátum. Prohlásil, že jeho strana bude jednat, teprve až Andrej Babiš svou kauzu nějakým způsobem vysvětlí. Andrej Babiš ale zatím nic moc nevysvětlil, a tak i Hamáček pokračuje ve své strategii a jeho strana nic nedělá.
Vyjádření ČSSD „Naše stanovisko je jasné: Za nejlepší řešení považujeme výměnu premiéra a setrvání ve vládě. To ale Andrej Babiš odmítá…“ je, řekněme si to na rovinu, poněkud nejasné. Když Babiš odmítne „nejlepší řešení“ podle ČSSD, ČSSD na oplátku nic neudělá. Jestli existuje škola vyhrožování, žádný sociálnědemokratický vyjednavač do ní určitě nechodil. Metoda vyjednávání ve stylu „Vyměňte premiéra a my podržíme vládu. – A když nevyměníme? – Taky podržíme vládu“ může těžko vyvolávat strach. To, že ČSSD hodlá vládu v případě nevýměny podpořit pouze svým odchodem ze Sněmovny, jen umocňuje mizerný dojem ze sociálnědemokratické performance. Pokud sociálním demokratů stojí za to ve vládě zůstat kvůli zvyšování sociálních dávek, minimální mzdy a podpoře dalších sociálních výdobytků, nebylo by lepší se obtěžovat a pro takovou vládu zvednout ruku?
Lavírování jako umění
ČSSD přitom nemá úplně mizerné argumenty pro to, aby ve vládě zůstala. Pro velkou část voličů je Babiš ztělesněním spasitele, kompetentního manažera a podporují ho ve volbách. Slabší ČSSD je schopná v roli koaličního partnera vnutit většímu ANO značnou část agendy a naplňovat to, proč byla zvolena. Když se to ale ČSSD sama stydí říct, a zároveň z vlády nechce odejít, vytváří to dojem, že v Lidovém domě neví, co dělají. A lámou si hlavu jen s tím, jak toto nic naformulovat a vysvětlit veřejnosti, což prakticky není možné. Navíc vytvářejí tak zmatená prohlášení, že se v nich nejspíš nevyznají ani oni samotní. V současnosti to tedy vypadá tak, že ČSSD sundá vlastní vládu jen v případě, že opozice sežene 105 hlasů. Což opozice nesežene, takže ČSSD vládu nesundá, ale zároveň ji nepodpoří, pokud Babiš nevymění sám sebe. Což nevymění, ale oni ho přesto nesundají. A tak dále. ČSSD by mohla začít s tím, že začne jednat sama za sebe.
V Lidovém domě by se měli především zamyslet nad tím, proč jejich preference začaly výrazněji padat od momentu, kdy Bohuslav Sobotka vyšoupnul Andreje Babiše z vlády, zahájil frontální předvolební útok na ANO a zároveň s ním dál jako premiér setrvával v koalici. Sociální demokraté měli od té doby několik příležitostí jasně se rozhodnout pro jeden, nebo druhý směr – buď poslat Babiše s celou jeho stranou do kopru, nebo se za společné vládnutí zcela normálně a hrdě postavit s tím, že jenom jejich strana dokáže vládnoucí koalici rozšířit o širší sociální rozměr. Sociální demokracii se ale vždy podařilo rétoricky uvíznout někde uprostřed a zmást úplně všechny.
Největším trumfem ČSSD je momentálně to, že pokud odejde z vlády, na její místo se postaví SPD a ANO bude vládnout s podporou nedemokratických stran. Hamáček a spol. se tak snaží stavět do jakési podivné a zcela nevěrohodné role zachránců české demokracie. Nikdo samozřejmě nepopírá, že sociální demokraté ve vládě znamenají mnohem lepší variantu než banda nekompetentních psychopatů ze stáje Tomia Okamury. Jenomže to si pravděpodobně uvědomuje i Andrej Babiš. Pokud se náhodou s Okamurou a SPD spojí, může mu tato spolupráce politicky uškodit. Pokud k tomu nakonec dojde, mohla by z takové situace těžit paradoxně ČSSD. Přestože se hlavní představitelé ČSSD nyní projevují jako amorfní kupa rosolu, oproti střelcům z SPD jsou to pořád opravdoví političtí experti a profesionálové. A to je pro část českých voličů stále důležitější než to, jestli někdo půjde tvrdě proti neexistujícím muslimákům.
Autoři jsou redaktoři Alarmu.