Když v Polsku stávkují učitelé

V první půlce dubna v Polsku začala velká stávka, do níž se zapojilo již 74 procent tamních učitelů. Jde zřejmě o největší polskou stávku od roku 1993. Zorganizoval ji odborový Svaz polských učitelů (ZNP) a podpořila ji provládní Solidarita i nečlenové odborů. Stávka učitelů vyvolala pozoruhodnou solidaritu a vysloužila si podporu široké veřejnosti. Mnoho státních a akademických institucí nabídlo rodičům, že mohou přijít do práce se svými dětmi a někteří zaměstnavatelé pro děti svých zaměstnanců zorganizovali zvláštní programy. Demonstrace na podporu učitelů se konaly v celém Polsku a často je organizovali samotní studenti. Spontánně vznikají okupační skupiny, složené hlavně z žen. Stávku podpořily i nedávno zformovaná organizace na podporu práv mladých lékařů nebo odborová organizace zaměstnanců polských aerolinek LOT. Podpora učitelské stávky se objevila i v kruzích, které obvykle boj za zájmy pracujících příliš nepodporují – kromě parlamentní opozice ji podpořila i liberální mainstreamová média, například deník Gazeta Wyborcza a největší polská soukromá televize.

Tvrdý nátlak konzervativní vlády

Učitelé jsou však pod silným tlakem ze strany konzervativní vlády, která se snaží rozeštvat stávkující mezi sebou. Potvrdilo se, že vláda nelegálně shromažďuje osobní data stávkujících učitelů. Navíc se na internetu a ve veřejnoprávních televizích objevily různé propagandistické materiály, které stávku vykreslují jako „komunistickou“ a protinárodní a obviňují učitele z využívání dětí. Stávka totiž propukla těsně před závěrečnými zkouškami na středních školách. Zkoušky se sice konají, ale komise jsou složeny z náhodně vybraných lidí: z úředníků, kněží, jeptišek, zaměstnanců vězeňské správy a hasičů.

Od samého začátku protestů se nás vláda neustále snaží ponižovat a chová se, jako bychom snad ani neexistovali.

V rozhovoru pro server LeftEast řekl jeden ze stávkujících učitelů: „Od samého začátku protestů se nás vláda neustále snaží ponižovat a chová se, jako bychom snad ani neexistovali. Vláda se utvrzuje ve své pozici a snaží se nás vyhladovět – za stávkové období nedostáváme žádnou mzdu. Někteří učitelé přestali stávkovat právě kvůli ekonomickému tlaku, jiní zase kvůli propagandistickým aktivitám vládních kruhů, které tvrdí, že si bereme děti jako rukojmí. Rozhodně nechci nikoho soudit, je to obtížná situace a neustále myslíme na své studenty. Stávkovat není zábava, ačkoli atmosféra v mé škole je skvělá. Nestávkujeme ovšem jen kvůli penězům, ale hlavně za důstojnost našeho povolání.“

Svaz polských učitelů požaduje zvýšení učitelských platů o tisíc złotých (cca 6400 korun), jelikož se kupní síla učitelských platů mnoho let systematicky snižovala. V současnosti je základní plat učitele na vysoké škole 3484 złotých (cca 22 400 korun), tedy 70 procent průměrné polské mzdy. Učitel na základní škole však vydělává pouze 50 procent průměrné mzdy. Problém ale není jen v nízkých platech. Strana Právo a spravedlnost provedla v roce 2017 reformu vzdělávání, která spočívala v návratu k původnímu dvoustupňovému systému (základní a střední škola), po několika desetiletích, kdy fungoval systém třístupňový: základní škola, gimnazjum (tříletá přípravka, obdoba druhého stupně základní školy), střední škola. I když byly ohlašované reformy vzdělávacího systému zpočátku populární, později je podle výzkumů 44 procent lidí kritizovalo jako nepřipravené. Proti zavádění reforem protestovali učitelé, ale také rodiče a místní samosprávy, které musely nést jejich náklady. Svaz polských učitelů shromáždil 910 tisíc podpisů (dvakrát více, než vyžaduje zákon) na podporu konání referenda o vzdělávacím systému. Referendum však zamítl parlament, v němž drží většinu strana Právo a spravedlnost.

Učitelé jsou skupina s kolektivními zájmy

Reformy podnítily nespokojenost mezi učiteli, kteří jsou často z existenčních důvodů nuceni kombinovat zaměstnání v různých školách. Další vedlejší efekt reforem byl ten, že střední školy v roce 2019 čelily dvojnásobnému nárůstu uchazečů, což je stresující jak pro žáky, tak pro rodiče. Sławomir Broniarz, předseda Svazu polských učitelů, uvedl: „Reforma ministryně školství Anny Zalewské učitelům přinesla více povinností, nižší příjmy, zhoršující se pracovní podmínky, ale i stížnosti od rodičů, kteří pocítili negativní účinky reforem. Mnoho učitelů kvůli tomu své zaměstnání opustilo.“

Kvůli rostoucí nespokojenosti učitelů zorganizovala provládní Solidarita vlastní protesty, ale její vedení se postavilo proti dubnové stávce. Solidarita navíc těsně před stávkou podepsala kontroverzní usnesení, kterým de facto uznala vládní záměr, který byl zcela nepřijatelný nejen pro členy Svazu polských učitelů, ale také pro mnohé členy samotné Solidarity a pro učitele, kteří se v odborech neorganizují. Na vedení Solidarity se snesla silná kritika od regionálních zástupců, požadujících odstoupení jejího vedení, jelikož učitelé začali hromadně opouštět její odborové organizace.

Sociolog a specialista na vzdělávání Marcin Starnawski pro LeftEast uvedl: „Tato stávka je extrémně důležitá a měla se odehrát už před mnoha lety. Učitelé jsou vydíráni masovými médii stejně jako zdravotní sestry. Veřejné mínění je třeba konfrontovat s faktem, že učitelé nejsou jen poskytovateli vzdělání pro další generace, ale představují také skupinu s kolektivními zájmy. Osobně si myslím, že stávka měla být od začátku okupační a měla narušit konání závěrečných zkoušek. Stávka měla reorganizovat každodenní život. Vyjádření široké podpory veřejnosti a vytvoření fondu pro stávku je skvělé, ale potřebujeme mnohem víc – nějakou formu denního komunitního vzdělávání a zajištění podpory pro rodiče studentů. Musíme mít naději, že stávkující učitelé zvítězí.“

Na počátku devadesátých let, po kolapsu „reálného“ socialismu, zorganizovali učitelé řadu stávek a protestů, které vyvrcholily v roce 1993. Závěrečné zkoušky se tehdy nekonaly. Byla to největší stávka učitelů v dějinách Polska až do letošního dubna – ale nutno dodat, že nakonec nebyla úspěšná. Doufejme, že v roce 2019 učitelé budou úspěšnější. Stávka byla 25. dubna pozastavena kvůli konání závěrečných zkoušek. Stávkujícím se podařilo zajistit zvýšení platů o 10 procent a dále prosazují program o šesti bodech: zvýšení financování vzdělávání na pět procent HDP, méně memorování, revizi školních vzdělávacích programů, zmenšení byrokracie, zvýšení autonomie učitelů a růst jejich celkového počtu.

Autorka je filosofka a politoložka.

Z anglického originálu Teachers on Strike in Poland, zveřejněného na serveru LeftEast, přeložil Jan Sůsa. Redakčně upraveno.