Nekojíme pro potěchu starých prasáků

Aby ženy zachovaly intimitu svého kojení, je občas potřeba, aby některé kojily radikálně.

Bouřlivou diskusi, která se ze sociálních sítí přelila i do médií, odstartoval příběh ženy, která v pobočce Raiffeisenbank kojila svou dceru a po několika minutách k ní přišel muž z ochranky, který ji upozornil, že má přestat exhibovat. Podle toho, jak celou událost popsala, jí to sdělil nahlas a argumentoval tím, že se odhaluje ve veřejném prostoru, což je zakázáno a banka to má uvedeno i ve svém vnitřním řádu. „Po mém namítnuti, že přece jen kojím dceru, navíc jsem i částečně schovaná za kočárkem a zahalená svetrem, aby mi nic nevykukovalo, mi řekl, že prostě i tak exhibuju, už tam takové případy měli a jejich paní ředitelka rozhodně takové chování nepodporuje,“ stálo ve vyjádření ženy, která nakonec odešla kojit ven, aby se později do pobočky potupně vrátila a frontu znovu vystála. Její příběh vzbudil bouřlivou reakci na sociálních sítích a tím to taky mohlo skončit, kdyby se banka normálně omluvila. To se ale nestalo.

Že je happening příliš radikální? Není. Banka si z nějaké diskuse na internetu poučení zjevně nevzala, zabral právě až tento „příliš radikální“ plán. Takto se snad poučí nejen Raiffeisenbank, ale i další instituce.

V reakci na událost, vydala banka prostřednictvím své mluvčí Petry Kopecké následující prohlášení: „Dobrý den, mrzí nás vzniklá situace. Na našich pobočkách se vždy snažíme vyjít klientům a klientkám vstříc ve všech ohledech. Pokud o podobné záležitosti od maminky víme a požádá nás o zajištění soukromí, není pro nás problém jí nabídnout adekvátní místo podle možností pobočky a s ohledem na ostatní klienty. Děkujeme za pochopení.“ Reakce banky udělala ze selhání jednotlivce postoj instituce a diskuse ohledně kojení jen oživila. Nakonec vznikla i iniciativa, v rámci níž se některé kojící matky rozhodly uspořádat happening, jehož náplní je kolektivní kojení na pobočkách Raiffeisenbank. Pořádá ho uskupení Kojící gerila. Banka si mezitím zřejmě najala krizový management, což podle všeho značí, že plánovaný happening respektuje a chce umožnit nekonfliktní průběh celé akce.

Milá a krásná slova podpory

Pozitivním momentem celé místy vyhrocené diskuse bylo to, že se kojících žen zastávali muži i ženy všech věkových skupin a v různých obměnách psali, že kojení je normální a přirozená věc, a že pokud to někomu vadí, je to jeho problém. Až dojemně pak působily některé komentáře, ve kterých se muži vyznávali, že ženy samozřejmě neočumují, ale že kojení je milé a krásné. Prostě svět, ve kterém se člověku hned chce žít. Kromě toho však zaznívaly i hlasy, které kojení na veřejnosti kritizovaly, a jak už to tak bývá, to, co nás zraňuje, vnímáme silněji.

Jedna z cest, jak umravňovat veřejně kojící ženy, je apel na intimitu kojení, které by se prý mělo odehrávat někde v ústraní, nejlépe doma nebo aspoň na záchodě. Zaznívá častěji od lidí ze starší generace, kteří ale zapomínají, že žili v trochu jiném světě. Tehdy například ženy naslouchaly odborným radám, aby kojily jen jednou za tři hodiny, a také v důsledku toho nekojily většinou moc dlouho, protože to překvapivě nešlo. Nekojily dle potřeby dítěte a nerozkojily se. Ten, kdo kojil jen pár týdnů po třech hodinách, si někdy neumí představit, že dnešní generace už nežije podle pravidel starých padesát let a ženy kojí při více dětech řadu let mnohokrát denně. A to už se sedět doma ani při nejlepší vůli nedá. Tedy pokud se nechcete zbláznit. Intimita navíc nespočívá v tom, že se některé stydlivější ženy schovají nebo zakryjí, ale právě v tom, že je to něco, co se odehrává mezi matkou a dítětem. Bez ohledu na to, co se děje kolem.

Kromě historicky pochopitelných apelů k intimitě, která má spočívat v tom, že je žena neviditelná a dává si pozor, aby někomu nevadila, se v diskusích ozval ještě jiný hlas. Nebyl naštěstí příliš hojně zastoupený, ale byl o to víc slyšet nebo možná cítit. Pěkně jej zastupuje muž, který napsal následující vzkaz: „Vážené dámy, zejména zastánkyně kojení kdekoli na veřejnosti. Odpusťte mi tu vulgaritu, ale ne každý je na vaše vytahaný cecky zvědavý. Zejména ne starší generace. Žádáte-li ohledy, mějte i vy ohledy na ostatní.“ Kdyby to byl hlas naprosto ojedinělý, mohli bychom ho jen politovat, že se trochu zapomněl a nevšiml si, že nediskutuje s kamarády v hospodě o pornu, ale veřejně o kojení. Jenže podobných hlasů bylo víc a dostáváme se skrze ně k samotné podstatě sporu o intimitu, který kolem kojení na veřejnosti vedeme. Kojí žena proto, aby nakrmila či utišila dítě, anebo proto, aby potěšila chlípný zrak starého prasáka?

Intimně i radikálně

Pokud připustíme, že kojení je věc veřejná v tom smyslu, že by se kojící ženy měly podřizovat estetickým nárokům toho kterého čumila, ztrácí se podstata kojení, které přece slouží dítěti. Prsa, jakkoli je to pro některé jednotlivce nepochopitelné, jsou primárně určena ke kojení, a i když mohou plnit i jiné funkce, ta původní by jim měla zůstat. Proto je dobré se hlasitě ozývat a nenechat se omezovat v kojení na veřejnosti, a tedy i v pohybu mimo domácnost. To je důvod, proč má pondělní happening smysl. Plánovaná akce se však kromě odpůrců kojení na veřejnosti nelíbí ani některým jeho obhájcům. Téma se podle nich zbytečně vyhrotí a je to provokace za každou cenu.

Při povzdechu, že je něco už moc, proč lidé nemohou vyjadřovat svůj postoj nějak pozitivně a potichu, si vždycky vzpomenu na školu, kde jsem učila a kde studovali v té době dva mladí muži, kteří prošli coming outem a přihlásili se ke své homosexuální orientaci. Ten první to udělal hodně nahlas a spektakulárně, ten druhý to jen řekl a dál už o tom nemluvil. Obecný názor ve škole pak byl, že homosexualita je v pořádku, ale má se realizovat potichu – tak, jak to činil ten druhý. Málokomu docházelo, že kdyby nebylo toho prvního, ten druhý by těžko mohl být za toho správného gaye, který nevyšiluje a je pěkně potichu. Že ten první tomu druhému vyšlapal cestu.

A že je happening příliš radikální? Není. Banka si z nějaké diskuse na internetu poučení zjevně nevzala, zabral právě až tento „příliš radikální“ plán. Takto se snad poučí nejen Raiffeisenbank, ale i další instituce. Třeba i vyškolí své zaměstnance, že takto se chovat nesmějí.

Bez občasné provokace a radikálního kojení by v budoucnu mohla zmizet i intimita kojení, která předpokládá, že se během něj realizuje primárně vztah mezi matkou a dítětem. Mohla by postupně vzniknout společnost, kde nebude možné v klidu kojit nikde, protože by se z toho mohla stát věc každého, kdo si vzpomene, že mu to vadí. A že se mu prsa kojící matky nezdají dostatečně krásná.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies