„Nikdy nepracovali, mají nafouklé hlavy a používají jednorázové plastové nádobí,“ hodnotí skupinku v černém paní na Malostranském náměstí, která tu má na starost stavbu pódia a lavic na večerní charitativní koncert. Arne Springorum, jeden ze zakladatelů českých Extinction Rebellion, mezitím s ostatními promýšlí strategii protestu ve Sněmovní ulici, kde není povolené shromažďování ani politické akce. Z Malostranského náměstí je nakonec vyhání právě nesouhlasící paní. „Děláme tu koncert pro nevidomé děti,“ vysvětluje s převahou.
Rodící se hnutí má odlišnou dynamiku než například Limity jsme my, vycházející z tradice i prostředí radikálního občanského a levicového aktivismu.
Ve čtvrtek prošel Prahou další pochod několika desítek lidí tvořících českou pobočku hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí) – v černém oblečení, nalíčení „jako smrt“, s trumpetistou hrajícím pohřební píseň. Všude s sebou nesli černou rakev s letopočtem 2050, aby tak s lítostí oznámili, že nás opustilo celé lidstvo. Příčinou jeho úmrtí byla „hamižnost, honba za penězi a popírání klimatické krize těmi, kteří měli moc situaci zvrátit dřív, než bylo příliš pozdě“, jak se píše ve fiktivních parte, která aktivisté v černém rozdávají kolemjdoucím.
Po vzoru anglických Extinction Rebellion se začaly v Česku scházet první skupinky v Praze a v Brně někdy začátkem roku. První „die-in“ na pražském magistrátu uskutečnili v dubnu. Zatímco aktivisté v Londýně blokují po tisících dopravu na hlavních tazích metropole, čeští aktivisté mají o poznání skromnější taktiku. Zásady absolutního nenásilí a cíl bezuhlíkové ekonomiky do roku 2025 ale sdílejí s aktivisty ze Spojeného království. Nenásilí v jejich případě neznamená neochotu překročit zákon, ale používat pouze pasivní odpor. V Londýně se nechávají zatknout stovky lidí, které pak zahlcují tamní služebny. Požadavky tamního hnutí už nemohla ignorovat ani konzervativní vláda, která se sešla s jeho zástupci. Spousta aktivních sympatizantů Extinction Rebellion pochází z venkovských oblastí a jedná se o jejich první zapojení do protestů tohoto druhu. Podle Alžběty Frankové, která se k Extinction Rebellion připojila v dubnu, je však i v Česku část lidí při protestech ochotná překročit zákon, byť zdaleka ne všichni. Naopak je důležitá zásada nenásilí. „Těžko říct proč je nás o tolik míň než v Británii. Lidi možná mají zažité nějaké představy z normalizace a o komunistech, ale nechci spekulovat,“ přemítá Franková.
Čtvrteční akce byla první, kdy aktivisté vyšli skutečně do ulic. V kulisách historické Prahy připomínali radikální křesťany očekávající příchod konce světa za naše hříchy. Jakýsi Čech ve středních letech ve chvíli, kdy musel obcházet ležící těla, utrousil: „Ta švédská kráva Gréta.“ Většina turistů ale pozorovala skupinku se zájmem a po přečtení prohlášení o konci lidstva v angličtině přišel dokonce aplaus. Na víc ale čeští Extinction zatím nemají – po republice je okolo stovky členů. Na léto je tak hlavní strategií hnutí vyjíždět do regionů, přednášet a snažit se přitáhnout co nejvíc nových členů a podporovatelů. Na podzim se totiž skupina chce zapojit do Autumn Rebellion, která naváže na celosvětovou stávku za klima v režii Fridays for Future.
Zatím čeští Extinction zkoušejí, co se dá. Na zastupitelstvu hlavního města přečetli svoje požadavky, kritizující nevyhlášení stavu klimatické nouze. Navíc se po poradě na malostranském náměstí, kde měla původně jejich akce skončit, odhodlali i ke vstupu do Sněmovní. Policie je sice nenechala vzít si s sebou rakev, ale po jednom mohli projít. Před Sněmovnou tak předvedli opět svůj oblíbený „die-in“, když si polehali na silnici a chodník. Ochranka ale rychle vyběhla a po pěti minutách symbolického protestu bylo po všem. Odhodlání však skupince aktivistů a aktivistek nechybí. Většina členů je v podobné iniciativě poprvé, a rodící se hnutí tak má odlišnou dynamiku než například Limity jsme my, vycházející z tradice i prostředí radikálního občanského a levicového aktivismu.
