Chico Sonido žije momentálně v Los Angeles a patří k nejvýraznějším představitelům současného reggaetonu. Svůj styl čerpající z afro-latinských rytmů, rapu, UK funky i popu označuje za „futuristický reggaeton“. Jeho ideou je „být undergroundem, který svou hudební vizi přetvoří v pop“. Klíčovým prvkem jeho tvorby je spolupráce s množstvím hostujících vokalistů, rapperů, rapperek, MCs a zpěvaček napříč celou Latinskou Amerikou. Chico Sonido nedávno odehrál pár koncertů i v Česku – mimo jiné vystoupil v Praze na společné akci Alarmu a Swimu nebo na olomouckém festivalu AFO. Jak ho ovlivnil Londýn konce devadesátých let? Jak moc je reggaeton populární v Latinské Americe? A může klubová hudba pomoci nalézt či znovu vytvořit latinskoamerickou identitu? Dozvíte se v našem rozhovoru. Podívejte se na videozáznam live setu ze studia BCAA nebo si poslechněte a stáhněte audiozáznam z našeho soundcloudového kanálu.
Jak jsi začal s DJingem a produkcí vlastní hudby? Patřil jsi k nějakému kolektivu?
Začal jsem hrát jako DJ v Sonoře, kde jsem se ještě jako teenager účastnil prvních rave parties. Potom jsem se přestěhoval do Monterrey, kde jsem žil pár let zavřený v pokojíčku a dělal svoje mixtapy z cédéček, vinylů a všeho, co mi přišlo pod ruku. Dostal jsem se i do party místních DJs, se kterými jsme dělali různé remixy a nahrávky. Postupně jsem začal hrát na house parties a v klubech. S partou jsme obráželi různé akce po Mexiku a v sousedních zemích. Později jsem začal mixovat z mp3 a digitálních skladeb. K produkování hudby jsem se dostal na univerzitním rádiu, odkud jsem se dostal do profesionálních studií. Naučil jsem se díky tomu všechno, co potřebuju umět k produkování hudby. Hudební programy jako Pro Tools, Logic nebo Ableton používám dodnes.
Hodně tě prý ovlivnil krátký pobyt v Londýně.
Ano, to bylo ještě předtím, než jsem začal dělat vlastní rave parties v Mexiku. V Londýně se mi úplně změnil pohled na hudbu a způsob, jakým jde dělat party. Poprvé jsem tam zažil, co je to velká venkovní party, drogy, špeky, sex, psychedelika a konec devadesátkového ravu. Jakmile jsme se vrátili zpátky do Mexika, chtěl jsem tenhle vibe ihned přenést domů do mého rodného města uprostřed ničeho.
Spolupracuješ víc s hudebnicemi než s hudebníky. Čím to je?
Vždy jsem byl velkým fanouškem dívčích kapel jako například Spice Girls nebo Power Puff Girl nebo dokonce i Paris Hilton a Kardashians. Jejich vystupování na pódiu je nesmírně inspirativní, zábavné a zároveň je na nich vidět, jak je to osvobozuje a dodává jim to sílu prosadit se v mužském světě. To je to, co cítím ze skladeb z přelomu devadesátých a nultých let. Jsou to takové ženy reggaetonu, kde dominuje ženská síla v rámci dívčího kolektivu. Pocházím z rodiny, kde je spousta žen, a možná i proto mám blízko k ženskému prostředí. V době, kdy jsem hledal nějaký vokál pro svoji hudbu, hledal jsem automaticky nějakou novou Rihannu, Nicki Minaj nebo Cardi B.
Reggaeton a mexická undergroundová klubová hudba se staly populární i díky působení kolektivu NAAFI. Jak se díváš na jejich vliv na reggaeton a mexickou klubovou hudbu?
NAAFI udělali pro mexickou undergroundovou klubovou hudbu hodně a v posledních letech dělali ty úplně nejlepší akce. Známe se a do budoucna spolu plánujeme pár projektů. Ale úspěch reggaetonu není možné spojovat výhradně s NAAFI. Reggaeton je jedna velká vlna, která postupem času narostla do obrovských rozměrů a převalila se přes celou zemi. Vliv reggaetonu pochází z portorické reggaetonové scény, která jde zpátky až k perreo klubům z konce devadesátých a začátku nultých let. Od té doby se popularita tohoto žánru dostala přes celou Latinskou Ameriku až do Španělska. Reggaeton je v Mexiku mainstreamová hudba, která proráží do hudebních žebříčků. Populárními se stávají i další příbuzné žánry jako například dominikánský dembow. Ovšem reggaeton slyšíte v Mexiku na každém kroku. DJ Rosa Pistola, DJ Sueňo nebo Uzielito Mix, to je jen pár jmen, která jsou v současné době na mexické reggaeton scéně v kurzu. Zároveň se neustále proměňuje zvuk tohoto žánru. Mezi experimentálnějšími a klubovějšími věcmi z Mexika stojí za zmínku například Zutzut, Paul Marmota nebo Lao.
V jednom rozhovoru NAAFI zmiňují, že jejich hudba je o hledání latinskoamerické identity, která je vlivem kolonizace vykořeněná. Je to něco, co je blízké i tobě?
NAAFI svou hudbu prezentují trochu jiným způsobem, než to dělám já. Pro mě je to hudba, která pochází z klubů v Latinské Americe, ale nechci přitom lidem podsouvat svůj latino původ. Já svůj latino původ přijal, ale je zároveň dobré mít od něho určitý odstup. Pracuju jako hudební producent a svou hudbu chci dostat mimo tyto kategorie. Klubová hudba je mezinárodní, multilingvní a populární. Díky hudbě se můžu napojit na lidi z různých koutů světa, s jinou barvou kůže nebo sexuální orientací. Funguju jako DJ už léta a musím říct, že momentálně jsou hranice mezi hudebními žánry dost uvolněné. Mainstream se mísí s undergroundem a pop stále více nasává vlivy z temnějších klubových žánrů a současného rapu. Dělám hudbu tak, abych ji mohl zahrát na velkém festivalu elektronické hudby v Evropě, v klubu v Los Angeles nebo v Mexiku. Jako DJ a producent klubové hudby musíte neustále vnímat, co se na scéně děje, neustále aktualizovat svůj výběr, být trochu napřed a nebát se hrát divné věci, na které lidi nejsou zvyklí. Když se dívám na mladou generaci, jak je ve svém výběru hudby odvážná, dává mi to velkou naději do budoucnosti. Každopádně si ale myslím, že NAAFI mají pravdu v tom, že skrze klubovou hudbu je možné nalézat a znovu vytvářet latinskoamerickou identitu.
Co teď plánuješ?
Zahrál jsem si na akcích v Česku, byl jsem taky poprvé v Berlíně a zároveň jsem měl možnost hrát na shows v Granadě, Madridu a Barceloně. Musím říct, že jsem nadšený. Všude se mi hrálo skvěle a musím evropskou tour podniknout aspoň dvakrát do roka. Evropa je na moji hudbu rozhodně připravená.