Architektka Eva Jiřičná jako marketingové eso developera

Central Group by na Žižkově rád stavěl do výšky. Návrh věžáků od architektky Evy Jiřičné, které dosahují výšky až sto metrů, ale úplně ignoruje pražskou zástavbu.

Developer Dušan Kunovský, jehož společnost Central Group zaujímá v České republice první příčku v bytové výstavbě, by rád proměnil reality, které postupně v Praze nakoupil, v nové rezidenční projekty. To je samozřejmě v pořádku, pekař peče, developer staví. On by ale rád stavěl do výšky. Samozřejmě nevylučuji, že se mu výškové stavby samy o sobě líbí, ovšem také patří k lukrativním. Byty s výhledem na Pražský hrad jsou žádané, exkluzivní a drahé, čím víc pater s takovým výhledem postavíte, tím lépe.

Jenomže je tu taková nepříjemná zákonitost, mají-li mít nové domy výhled na Hrad, budou také vidět z Hradu, zkrátka vstoupí do ikonických pohledů na historické město. Právě pro zamezení podobných případů, kdy by „změnami půdorysné, hmotové a výškové konfigurace zástavby a přírodních prvků byla oslabena nebo porušena urbanistická kompozice, měřítko a silueta pražské památkové rezervace“, jak se píše v rozhodnutí o stanovení ochranného pásma pražské památkové rezervace z roku 1981, bylo toto ochranné území vytyčeno. Jeho hlavním a v podstatě jediným cílem je zabránit „oplocování“ historického jádra Prahy výškovými budovami a zachovat plynulé pohledy k horizontu. S vědomím této skutečnosti by měl developer srazit paty a projektovat v nižší výškové úrovni. Dušan Kunovský ale orgány památkové péče zřejmě nepovažuje za silného protivníka. Před několika lety mu magistrátní památkáři překvapivě vyšli vstříc a povolili mu při Olšanské ulici stavbu obytných věží Garden Towers, viditelných ze všech významných pražských pohledových bodů.

Láska na první pohled

Nejprve se v tisku objevila informace, že architektonickou soutěž na nový obytný soubor v Praze na Žižkově na místě bývalé Ústřední telekomunikační ústředny při nároží ulic Želivského a Olšanské, jíž se zúčastnila stovka prestižních architektonických ateliérů z celého světa, vyhrál návrh česko-britské architektky s mezinárodním renomé Evy Jiřičné. Jako ilustraci k této první zprávě uvolnil organizátor soutěže, developer Central Group, jedinou vizualizaci, ale to stačilo, aby se do projektu řada Pražanů zamilovala doslova na první pohled. A to není divu, když se zahledíme na okrouhlé bělostné věžové domy s nepravidelnými vlnovkami balkonů, které obíhají celá patra, a to vše je zalité sluncem pod modrou oblohou. Člověk podvědomě zatouží na jednom z těch balkonů mezi keříky bujné vegetace usednout se sklenicí vína v ruce a kochat se pohledem do dáli. Teprve o řadu dnů později byly zveřejněny další vizualizace včetně trochu šokujícího údaje, že nejvyšší věž projektu dosahuje až jedné stovky metrů.

Architektka Eva Jiřičná letos na jaře oslavila významné životní jubileum a vítězství ve velké mezinárodní soutěži pro ni mohlo být největším dárkem, jaký si může architekt přát. Mohlo, anebo skutečně bylo? Charismatická, skromná a stále půvabná žena, přijala úlohu vítězky nejen hrdě, ale i pokorně, tedy nejen s poctami, ale i s povinnostmi. Ujala se trpělivého vysvětlování svého projektu v mnoha rozhovorech pro různá média. Byla překvapena názorem, že stometrové budovy jsou pro Prahu příliš vysoké, protože ve srovnání s Londýnem je považuje spíš za „pidimužíky“. Byla zaskočena kritikou Klubu Za starou Prahu, kterou mnozí novináři citovali, že projekt vstupuje do chráněného pražského horizontu s neomaleností nové Pankráce, protože její návrh přece ani o metr nepřekročil soutěžní zadání. Pravděpodobně ji nepotěšilo, že někteří architekti, urbanisté a historici architektury neskrývají nad jejím návrhem rozpaky, a proto argumentuje zkušeností dlouholeté Londýňanky, že rozvoj směrem vzhůru je přirozený. Bohužel se ale předem nezeptala, zda se Praha hodlá za svým rozvojem vydat právě londýnskou, či jinou cestou. Poté, co se nyní od vítězného projektu a samotné soutěže ústy svého ředitele Ondřeje Boháče distancoval i Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, se zdá, že jsme svědky nějakého podivného nedorozumění. Nedorozumění, v jehož středu uvízla nejen Eva Jiřičná se svým projektem, ale i mnoho Pražanů, kteří se nyní se zklamáním dozvídají, že skoro nic není takové, jaké se zdálo.

Soukromá soutěž

Především není soutěž jako soutěž. Developer Kunovský se nepodřídil podmínkám a pravidlům České komory architektů, které jsou kladeny na mezinárodní architektonickou soutěž, a vypsal soukromý tendr s vlastními pravidly, který se jako soutěž jen tváří. Je to něco jako uspořádat soukromý turnaj a vydávat ho za mistrovství světa. Tak výrazný vizuální vstup do města, jakým má být drúza stometrových budov na kopci, se musí sladit s relevantními urbanistickými úvahami a schválenými územními plány a ti, kteří to dokáží posoudit, by měli zasednout v nezávislé porotě.

Dušan Kunovský se ale nechtěl držet při zemi a poníženě se tázat, co smí a nesmí nebo co mu kdo dovolí. Zřejmě furiantsky doufal, že soutěž přinese tak skvělý výsledek, že se buď prosadí sám vlastní vahou, nebo mu pomohou i členové poroty, uznávaní architekti Zdeněk Fránek, Josef Pleskot či popularizátor architektury David Vávra. V porotě zasedl i architekt Roman Koucký, tvůrce návrhu nového pražského územního neboli Metropolitního plánu, na který se Dušan Kunovský v souvislosti se svým záměrem na Olšanské hlasitě odvolává. Tento aktuálně projednávaný návrh územního plánu, který rovněž zásadně ignoruje ochranné pásmo Pražské památkové rezervace, skutečně do lokality u Olšanské ulice umístil výškové budovy s více než dvaceti patry, ale zřejmě až poté, co se zrodila vize nové zástavby developera Central Group. Ve starší verzi Metropolitního plánu zveřejněné v roce 2016 se v tomto místě s výškovými stavbami nepočítalo. Znamená to, že patra byla do definitivního návrhu výškové regulace přidána na objednávku developera?

Celá tato amatérsky zrežírovaná fraška mne přivádí k názoru, že v soutěži-nesoutěži o architekturu ani moc nešlo. Developer měl mnoho pádnějších důvodů, proč vavříny vítěze přiřknout Evě Jiřičné a jejímu týmu. Důvěřivá, křehká jubilující architektka, přesvědčivě obhajující svůj projekt protivníky odzbrojuje a svou upřímností boduje i u laické veřejnosti. Nevyužijte takového potenciálu v marketingové strategii!

Autorka je předsedkyně Klubu za starou Prahu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies