Izrael rozšiřuje svoje protiíránské tažení

Na Blízkém východě probíhá skrytý izraelsko-íránský konflikt. Aktuální útoky Izraele proti Libanonu a dalším zemím ho dál eskalují.

Izrael v posledních dnech zintenzivnil letecké údery na pozice Íránu a jeho spřátelených sil na Blízkém východě. Od soboty 24. srpna Izraelci zaútočili na pozice v Sýrii, Iráku a Libanonu. Přestože tyto země patří k nejspolehlivějším spojencům Teheránu, nelze říct, že by v Iráku a Libanonu všechny politické složky podporovaly íránský režim. Izraelská armáda vydala v sobotu prohlášení, podle kterého měla zaútočit v Sýrii na několik íránských cílů nedaleko hlavního města Damašku. Cílem byly jednotky Sepáhe Kuds, které jsou tajnou frakcí Íránských revolučních gard. Jejich velitel, generálmajor Kásim Sulejmání, byl jednou z vůdčích osobností, které se podílely na porážce Islámského státu v Iráku. Nejmenovaný vysoce postavený představitel gard se sice nechal slyšet, že k žádnému útoku na jejich pozice nedošlo. Údery však pokračovaly i na jiných místech.

Nová série útoků na Blízkém východě  

Hned o den později byly spatřeny dva údajně izraelské drony v jižním Bejrútu. Konkrétně ve čtvrti, které dominuje Hizballáh a kde má i svoje sídla. Jedno z bezpilotních letadel mělo narazit do budovy kanceláří tiskového odboru Hizballáhu, druhé explodovalo ve vzduchu. Hasan Nasralláh, lídr Hizballáhu, měl ještě v ten samý den proslov k těmto útokům. Varoval Izrael, že v budoucnu jakýmkoli podobným úderům zamezí. Podle lídra Hizballáhu jsou doby, kdy izraelská letadla svévolně přelétávala s bombami nad Libanonem, minulostí. Dále mluvil o tom, že jeden z dronů zkolaboval, protože na něj prý „mladíci z ulice“ házeli kamení. Zmínil také izraelské útoky v Sýrii, které podle něj nebyly namířeny na frakci Íránských revolučních gard, ale na budovu operativců Hizballáhu, z nichž dva byli zabiti. Nasralláh slíbil, že jeho hnutí na izraelskou agresi brzy odpoví.

Ačkoli je Izrael nejsilnější mocností v regionu, narůstání vlivu Íránu vládu židovského státu znepokojuje. Izrael totiž není všemocný.

K dalším izraelským útokům v Libanonu došlo o den později v údolí Bikáa, nedaleko syrské hranice. Tam byla napadena základna palestinské organizace Lidová fronta pro osvobození Palestiny (PFLP). Tato organizace je spojencem Hizballáhu, a navíc se účastnila bojů v syrské občanské válce na straně syrského režimu. Ten samý víkend hlásily útok na své pozice ještě irácké ší’itské milice zvané Lidové mobilizační síly, které jsou oficiální součástí iráckých ozbrojených sil. K útoku mělo dojít v iráckém městě Káim poblíž syrské hranice. Jedna osoba zemřela a druhá byla těžce zraněna. Lidové mobilizační síly byly v minulosti obviňovány ze sektářského násilí, které přimělo irácké sunnity k podpoře Islámskému státu. Z těchto důvodů se pak irácký premiér Hajdar Abádí snažil omezit jejich přítomnost během finálních operací proti baštám Islámského státu. K útokům podle vyjádření Lidových mobilizačních sil nedošlo tento víkend poprvé; několik se jich odehrálo v průběhu srpna dokonce poblíž samotného Bagdádu. Izrael se k těmto útokům nepřihlásil, což ale není nic neobvyklého. Židovský stát se často ke svým operacím mimo svoje hranice nehlásí. Pokud v průběhu srpna skutečně došlo k útokům Izraele na irácké pozice, bylo by to poprvé od roku 1981, kdy Izrael zničil nukleární reaktor Osirak.

Hlavní představitele všech zmíněných států rezolutně odsoudili údery na svá území. Lidové mobilizační síly dokonce přirovnaly izraelský útok k vyhlášení války a za jeho komplice označily Spojené státy. V trochu mírnějším tónu se přidal irácký premiér Hajdar Abádí. V Libanonu odsoudil útok jak prezident Michel Aoun, který je spojencem Hizballáhu, tak prozápadní premiér Saad Harírí. Izrael obhajuje útoky stejnými argumenty jako vždy – totiž že protivníci se prý chystali napadnout židovský stát.

Izraelsko-íránský konflikt pokračuje

Izrael zveřejnil video údajných členů Íránských revolučních gard v Sýrii, kteří prý připravovali útok na Izrael pomocí dronu. I za předpokladu, že video je autentické, a Izrael tudíž jednal v sebeobraně, je těžké uvěřit, že by židovský stát čelil takové hrozbě z několika míst na Blízkém východě, aby pak musel během jednoho týdne zaútočit ve čtyřech různých zemích (včetně útoku v pásmu Gazy) proti skupinám, z nichž některé, například irácké Lidové mobilizační síly, žádnou historii útoků proti Izraeli nemají. Nejspíš lze dojít k závěru, že se izraelská vláda snaží vyslat jasný signál Íránu: budeme na vás a vaše spojence útočit, kdekoli a kdykoli se nám zlíbí.

Libanon byl naposledy ve válce s Izraelem v roce 2006. Část jeho infrastruktury tehdy utrpěla značné škody, nicméně milice Hizballáhu se ukázaly jako velmi nepříjemný a zdatný soupeř. Nynější izraelské ataky byly porušením rezoluce Rady Bezpečnosti OSN 1701, která válečné klání z roku 2006 ukončila. Jak bylo řečeno, všechny tyto izraelské útoky mají společného jmenovatele – Írán. Ačkoli je Izrael nejsilnější mocností v regionu, narůstání vlivu Íránu vládu židovského státu znepokojuje. Izrael totiž není všemocný a rozhodně se mu nepovede zvrátit pro něj nepříznivý vývoj syrské občanské války. Třebaže se Izrael k dění v syrské válce příliš nevyjadřoval, je zřejmé, že si setrvání proíránského režimu Bašára al-Asada nepřál. O izraelských preferencích například svědčí podpora džihádistům z Fronty an-Nusrá, kteří dostávali při hranicích s Izraelem lékařskou pomoc.

Od vypuknutí arabského jara Írán posílil své pozice v celém regionu, což může být důvod, proč Hizballáh ani Teherán nemají potřebu odpovídat na izraelské provokace a eskalovat situaci. Izrael pravidelně bombarduje íránské zásobování pro spojence Teheránu v Sýrii a v Libanonu. Írán a jeho spojenci však jen velmi málo reagují na izraelské útoky. Nejspíš jim to nestojí za změnu statu quo, který je Teheránu nakloněný. V souvislosti s pozitivními změnami v regionu ve prospěch Íránu můžeme zmínit i vývoj v druhé polovině této dekády v Jemenu, kde většinu země ovládlo ší’itské hnutí Hútíjů. Írán má nyní silné spojence v Sýrii, Iráku i Libanonu, kde za poslední roky silně vzrostl vliv Hizballáhu.

Ačkoli tedy Írán v posledních letech posílil, Izrael zase upevnil vztahy s některými arabskými monarchiemi – zejména se Saúdskou Arábií. Poslední domnělé izraelské útoky v Iráku mohou svědčit právě o lepší pozici židovského státu ve vztahu k sunnitským monarchiím. Bez jejich tichého souhlasu by totiž bylo pro Izrael těžko představitelné zasahovat až v hloubi samotného Iráku.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image