Robert Kerndl: Někteří lidé patří do ubytoven, protože to tak prostě je

Spor o podobu projektů ukončování bezdomovectví v Brně provázela při úterním zastupitelstvu živá diskuse.

V dramatickém duchu se neslo úterní veřejné hlasování zastupitelstva města Brna, kterého se účastnily desítky demonstrantů, aby podpořily další fungování projektu Housing First v jeho původní podobě, tedy aby se nestal „zásluhovým“ systémem přidělování bytů rodinám i jednotlivcům v nouzi. Radní města totiž na konci srpna rozhodli, že byty budou přidělovány bodovým systémem, v němž budou znevýhodněny osoby například s trestní minulostí nebo trpící závislostmi, a to v počtu minimálně dvaceti bytů za rok. Zastupitelé jednali vedle toho o variantním návrhu Pirátů se čtyřiceti byty za rok a jejich hlasování předcházely připomínky občanů. Výsledkem hlasování je nicméně vítězství původního, radními navrženého rozhodnutí o uvolnění minimálně dvaceti bytů.

Tímto tempem je to na 32 let

V čele dlouhé řady apelujících občanů k tomuto tématu jako první hovořil Martin Freund, člen vedení města v minulém volebním období za Žít Brno. „Při rychlosti přidělování bytů v počtu dvaceti za rok bude trvat ukončení bezdomovectví 32 let. Město Brno má celkem k dispozici 28 tisíc bytů a v této navržené podobě se již nebude jednat o Housing First, tedy projekt, který byl spuštěn v pilotní formě v roce 2016, který byl oceněn pro svou funkčnost i v zahraničí a který se dočkal toho, že na jeho základě Ministerstvo práce a sociálních věcí vypsalo grantové výzvy, čili bude fungovat i v jiných městech,“ zněla kritika Martina Freunda. S tím ovšem nesouhlasil Robert Kerndl, zastupitel za ODS: „Jedná se o ukončování bezdomovectví, jenže vy z toho děláte téma velmi nevhodným způsobem, toto rozhodnutí padlo s podporou celého politického spektra, přičemž zdůrazňuji, že jde o minimálně dvacet bytů. Musíme přesvědčit Brňany, že dovedeme komunikovat, a ne jen pobíhat s transparenty.“

Oliver Pospíšil (ČSSD) politoval turisty, kteří se vydávají poznat krásy Brna, a v Černopolní ulici se na cestě k proslulé vile Tugendhat musejí probíjet sociálním ghettem.

Dále vystoupil expert na kriminální jevy v sociálně vyloučených lokalitách Petr Kupka, který označil rušení Housing First za rozhodování salámovou metodou, což jako úsporné opatření nedává smysl v období, kdy se město Brno nenachází v žádné transformační krizi. V reakci opět Robert Kerndl poukazoval na pochybení a neakceschopnost svého předchůdce Martina Freunda.

Každý chce bydlet lépe

Sociální pracovník Jan Milota, hájící trvání projektu Rapid Re-Housing (který je zaměřen na rodiny s dětmi – na rozdíl od Housing First, zaměřeného na jednotlivce), rozporoval rozhodnutí rady města poskytovat bydlení osobám v nouzi mimo osob „problémových, tedy s trestní minulostí, drogovou závislostí, konfliktních a lidí nespolupracujících se sociálními pracovníky města“. „Komu tedy budou byty přidělovány, když teď víme, komu přidělovány nebudou?“ ptal se Milota. Podle odborníků z řad sociálních pracovníků vyplývá z logiky věci, že na ulici a na ubytovnách se nacházejí zejména lidé s problematickou minulostí, často s duševním onemocněním a jinými faktory, ztěžujícími jim návrat k důstojnému životu.

Robert Kerndl zmínil v reakci starší kauzu v ubytovně v Olomoucké ulici, kterou podle svých slov uspokojivě vyřešil i přesto, že jeho oponenti stále přilévali do ohně, i když opakovaně žádal opak, a nakonec prohlásil, že „jsou klienti, kteří prostě patří do ubytoven, a to z jednoduchého důvodu, že to tak prostě je a oni jednoduše nemají zájem jít jinam“. Lidé z ubytovny v Olomoucké totiž většinou bydlí zase na jiných ubytovnách.

Na dotaz týkající se tohoto výroku Jan Milota později uvedl, že někteří klienti skutečně nespolupracují s odborem sociálních věcí města, a to zejména z obav, že mohou být za některé problémy, s nimiž se potýkají, postihováni. „Existuje tu taky obava z rozdělení rodiny – například když se rodina rozhodne odejít do azylového domu, málokdy je zachován denní kontakt obou rodičů, je tam strach z odebrání dětí (většina ubytoven je rozdělená určením pro ženy a muže, pozn. aut.), zkrátka z kontroly a uplatnění moci nad nimi ze strany institucí. Nikdo z nich vám ale neřekne, že by si nepřál bydlet v lepším a důstojnějším prostředí,“ rozporoval Milota představu, že lidé touží bydlet na ubytovnách.

Poté na otázku Jana Miloty přesněji odpověděl zastupitel Tomáš Koláčný (Piráti) a uvedl blíže cílovou skupinu pro Housing First, tak jak má nyní nově fungovat. „Jedná se o lidi minimálně tři roky bez střechy nad hlavou, oběti domácího násilí, rodiny se třemi dětmi, rodiny s dětmi mladšími tří let, samoživitelky, lidi pečující o osobu blízkou nebo se závažným onemocněním či handicapem a seniory,“ vysvětlil Koláčný.

Problémovým lidem pomoct nechceme

Další připomínka patřila Barboře Antonové. Ta přirovnala postup vedení města k lékařům, kteří by se rozhodli léčit jen některé nemocné, a že jediným kritériem pomoci potřebným by byla jejich schopnost dodržet zásady soužití s druhými, na což odpověděl Oliver Pospíšil za ČSSD, že právě nízká pravděpodobnost této schopnosti vylučuje z cílové skupiny rizikové osoby. Nezabral ani pragmatický argument socioložky Kateřiny Hájkové Klíčové, která se zabývá výzkumem v terénu mezi osobami se závislostmi v Brně. Ta podotkla, že zabydlovací filosofie Housing First pomáhá osobám na sociálním dně vrátit se do pozice, kdy budou schopni své problémy řešit. Bez možnosti bezpečného bydlení lze totiž jen obtížně najít práci, řešit dluhy nebo exekuce, vyrovnat se se závislostí, zkrotit zdravotní problémy nebo se zaměřit na zlepšení prospěchu u dětí. Oliver Pospíšil totiž politoval turisty, kteří se vydávají poznat krásy Brna, a v Černopolní ulici se na cestě k proslulé vile Tugendhat musejí probíjet sociálním ghettem.

Petr Vokřál (ANO) si povzdechl, že „dvacet nebo čtyřicet bytů přece nic neřeší. Potřebujeme ukázat, na co má koalice koule.“ Po poznámce Petra Hladíka z KDU-ČSL, že svou důležitost má rovněž význam podpory a výše platů sociálních pracovníků, kteří přímo s potřebnými pracují, čas na připomínkování skončil a mělo se přistoupit k hlasování, jenže členská základna ANO požádala o pětiminutovou přestávku a vzdálila se, aniž by k tomu primátorka Markéta Vaňková udělila svolení. Po návratu a kratší právnické poradě hlasování rozhodlo v rozporu s požadavky přítomných občanů a podpořilo minimalistickou variantu dvaceti bytů. Brněnští aktivisté, hájící práva lidí na okraji společnosti, opustili sál – a zůstala jen otázka, proč aktivisté v jiných městech kvůli svým bezdomovcům podobným způsobem neprojeví své občanské právo zasáhnout do rozhodování vedení radnice.

Autorka je spolupracovnice redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image