Foto Alarm / Stanislav Biler
V populární reportáži Československé televize z konce osmdesátých let provází v sobotním podvečeru muž svou dívku Brnem. Marně hledají, kde by si dali kávu či limonádu, což komentuje posmutnělý mužský hlas. Dnes už je Brno mnohem dál. Každý ví, že by se v pěší zóně takhle poflakovat nemohli, protože by je nejspíš brzy zabilo auto. Pokud by náhodou přežili průchod pěší zónou, mohli by zůstat smutně stát před zavřeným kinem Scala, pak by došli do kina Art a zjistili, že je vše vyprodáno na týden dopředu.
Po zrušení univerzitního kina Scala, které nechalo město zruinovat a posléze pod vedením Vaňkové zavřít, je totiž v centru druhého největšího města prakticky nemožné vidět současnou filmovou tvorbu v důstojných podmínkách. Zbývající městské kino Art se ocitlo daleko za hranicemi svých kapacit. Není se čemu divit. Hlavní sál Artu pojme do svých pověstně pohodlných sedaček 152 diváků. Do Scaly se vešlo 475 lidí. Obě kina předtím koexistovala vedle sebe a poskytovala divákům adekvátní zázemí pro premiérové uvedení současné především artové kinematografie. Člověk nemusí být zrovna génius, aby mu došlo, že více než trojnásobná kapacita Scaly se do Artu prostě nevejde.
Jisté je, že v čele Brna nestojí génius, ani nikdo, komu by na kultuře druhého největšího města nějak záleželo. Priority jsou jinde. Kultura v Brně spadá přímo pod primátorku Vaňkovou, která věnuje veškerou svou pozornost a péči stavbě hokejové haly za více než sedm miliard korun.
Lepší nabídku kin má v tuto chvíli kdejaké okresní město.
A tak divák, který chce vyrazit třeba na druhý díl Duny, rychle zjistí, že v aktuálním týdnu se do jednoho velkého sálu Artu vešly jen tři projekce a všechny jsou prakticky vyprodané. Stejná situace se odehrála před měsícem u filmu Chudáčci, na který se stály fronty jako na banány. Jenomže na ty se stály fronty za minulého režimu, zatímco za současného brněnského režimu se stojí fronty na kulturu.
Ve městě už pak zbývá jen omšelý multiplex v nákupním středisku Velký špalíček, monstrózní hrůza z přelomu milénia. Tento kolotoč převlečený za budovu vyrostl v místě barokní zástavby pod vládou jiného primátora z ODS, Petra Duchoně. Po právu po něm lidé při otevření budovy házeli rajčata. Před pár lety stavbu koupila katolická církev, ale bohužel nikoli proto, aby ji zbourala či zapálila, ale aby na této ostudě vydělávala peníze. Je s podivem, že nekoupila i Moulin Rouge.
Pokud je tedy v Artu plno, mohou diváci vyrazit do této parodie budovy a zhlédnout film za takřka dvojnásobné vstupné než v Artu. K tomu dostanou jako bonus půlhodinu reklam a předfilmů a všudypřítomný smrad popcornu. Jinou variantou je stále se držící kino Lucerna v Žabovřeskách, kde nicméně zmíněnou Dunu tento týden hrají pouze jednou a s dabingem. Sice nám dabing závidí celý svět, ale bohužel jen ten, který existuje uvnitř hranic České republiky. (To ovšem není výpad proti Lucerně, která nabízí pestrý výběr a její existence je pro Brno důležitá.)
Scalu primátorka zavřela a jedinou možnou náhradu v podobě Bílého domu přestavuje na divadelní sál pro Bolka Polívku, který tam bude vozit hostovačky druhé kategorie ze zbytku republiky. Primátorka ho tak odměnila za to, že jí dělal klauna v předvolební kampani. Reálně pak Vaňková veškerou péči, energii a peníze věnuje stavbě hokejové haly za zmíněných sedm miliard korun.
Na hokejové hale na Výstavišti, kde město za provoz utopí neznámé množství peněz, se pracuje bez přestání. Scala je zavřená a pár set metrů od ní zeje už několik let rozestavěné Janáčkovo kulturní centrum, z něhož existuje pouze betonová plocha garáží obehnaných dřevěným plotem. Na něm vlaje omšelý nápis „Koncertní sál v Brně bude“. Nikdo ovšem neví kdy. Určitě to neví Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který zrušil zadávací řízení na dodavatele stavby. Samotné vyhlášení výběrového řízení přitom město neustále odkládalo a vpřed se pohnulo až po veřejném tlaku. Ať už úřad zrušil výběrové řízení z jakéhokoli důvodu, málokdo Vaňkové uvěří, že se nejedná o sabotáž samotného města, které by na stavbu sálu marně hledalo peníze ve vydrancovaném rozpočtu.
Jisté je, že lepší nabídku kin má v tuto chvíli kdejaké okresní město. Tím je ostatně i samo Brno. Jen v jakési zmutované, přerostlé verzi.
Autor je redaktor Alarmu.