Foto Anders Hellberg, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Před několika dny český internet obletěl kontroverzní rozhovor o Gretě Thunberg a autismu s psychiatrem Jaroslavem Matýsem. Lékař v něm mimo jiné hovoří o tom, že Greta jako člověk s autismem vidí svět černobíle a neměli bychom tedy brát vážně obsah jejího sdělení. Jsem rád, že na tento rozhovor den po jeho zveřejnění reagoval Petr Třešňák na svém facebooku. Nejsem dětský psychiatr, odborník na autismus ani otec autistického dítěte, takže k některým odborným aspektům, o kterých MUDr. Matýs hovoří, se necítím být příliš kompetentní vyjadřovat. Po několika přečteních rozhovoru jsem se ale přece jen rozhodl, že jako psycholog a vyučující na katedře, která se zabývá lékařskou etikou, se k rozhovoru přece jen vyjádřím.
Měli by se psychiatři takto vyjadřovat v médiích?
V roce 1964 se v USA velké množství psychiatrů v magazínu Fact vyjádřilo v tom smyslu, že republikánský kandidát Barry Goldwater je pro funkci prezidenta psychologicky nevhodný. Možná i díky tomu se Barry Goldwater nakonec americkým prezidentem nestal. S vydavatelem magazínu se následně i soudil. Tato událost vedla k tomu, že Americká psychiatrická společnost v roce 1973 přidala do svých stanov takzvané Goldwaterovo pravidlo:
„Někdy jsou psychiatři dotazováni na názor na osobu, která je ve světle zájmu veřejnosti nebo která o sobě přes média zveřejnila nějaké informace. Za těchto okolností psychiatr může sdílet s veřejností svůj odborný obecný pohled na daná psychiatrická témata. Nicméně je neetické, aby psychiatr poskytoval svůj profesionální úsudek, pokud daného člověka nevyšetřoval nebo od něj k podobnému veřejnému vyjádření nezískal patřičné povolení.“
Zavedeme screening osob, které splňují kritéria poruchy osobnosti, a vyloučíme je ze společenské debaty?
Argument doktora Matýse, že může veřejně komentovat osobu Grety Thunberg, protože zveřejnila informace o své diagnóze, podle mě není validní. Podle výše popsaného Goldwaterova pravidla může psychiatr ve veřejném prostoru hovořit v obecných pojmech o psychiatrických onemocněních. Jakmile ale začne danou diagnózu „propojovat“ s událostmi v životě konkrétního člověka a odborným slovníkem prezentovat další osobní hypotézy o jeho životě (značně přesahující běžně uznávaný odborný popis dané problematiky), tak Goldwaterovo pravidlo porušuje.
Goldwaterovo pravidlo je samozřejmě závazné pouze v Americké psychiatrické asociaci a Česká psychiatrická společnost a Česká lékařská komora se řídí trochu jinými etickými standardy. Na rozhovor s dr. Matýsem je ale pravděpodobně možné uplatnit i jiné podobné etické standardy, které by členové těchto organizací měli dodržovat. Uvidíme, zda tyto odborné společnosti na zmíněný rozhovor nějak zareagují.
V jedné části rozhovoru MUDr. Matýs najednou z otázky o autistech přejde plynule k odpovědi o psychopatech (potažmo sociopatech) v politických funkcích. Nevím, zda chyba vznikla na straně dr. Matýse nebo na straně člověka, který před publikací rozhovor editoval. Tato pasáž ale vyvolává dojem, jako by vlastně mezi psychopatií a autismem nebyl rozdíl, což samozřejmě není pravda. Vzhledem k tomu, že psychopatie má pro většinu lidí v naší společnosti velmi negativní konotaci, je to pro veřejný obraz autismu slušná podpásovka. Přitom podle jednoho z největších odborníků na výzkum autismu, klinického psychologa Simona Barona-Cohena jsou problémy autistů a psychopatů naprosto opačné. Baron-Cohen rozděluje lidskou empatii na kognitivní a afektivní. Autisté mají podle něj poruchu kognitivní empatie a nejsou schopni si dobře představit myšlenky a emoce ostatních lidí. Afektivní empatie mají naopak v pořádku. Psychopati si sice dokážou představit obsah mysli ostatních osob, ale oproti autistům mají narušenou afektivní empatii, a nejsou tedy schopni reagovat na duševní stav druhého člověka přiměřenou emocí (například pociťovat lítost a soucit, když někdo v okolí trpí). Ve zdařilém popularizačním TEDx videu z britského parlamentu se Simon Baron-Cohen zabývá přesně těmito otázkami.
Černobílé vidění je někdy užitečné
MUDr. Matýs v textu udává, že pro Gretu Thunberg jakožto člověka trpícího autismem je svět černobílý, a proto by ji politici neměli brát vážně. Je pravda, že (nejen) podle psychoanalytické terapie je černobílé myšlení většinou považováno za nezdravé. Ale i tak se domnívám, že tento způsob uvažování je v určitých krizových situacích zdravá a adaptivní strategie u každého člověka. Je nutné taky dodat, že černobílé myšlení (takzvaný obranný mechanismus štěpení) převažuje hlavně u osob s poruchou osobnosti (někdy označovaných příbuznými pojmy psychopatie, sociopatie apod.). A mezi politiky a dalšími osobami ve veřejném prostoru pravděpodobně nalezneme osoby, které by asi bylo možné do této kategorie zařadit. Znamená to, že zavedeme screening osob, které splňují kritéria poruchy osobnosti, a vyloučíme je ze společenské debaty? Nebo vytvoříme speciální vrstvu psychiatrů a psychologů, kteří budou podobně jako dr. Matýs v médiích označovat určité osoby za nenormální? Takové scénáře mně osobně připadají dost děsivé.
V rozhovoru člověk nalezne velké množství zobecnění, jež vycházející z klinické zkušenosti doktora Matýse. Minimálně některé z nich se ale dle mé vlastní zkušenosti nezakládají na pravdě. Například tvrzení, že „normální“ člověk si svou psychiatrickou diagnózu nechává pro sebe, není pravdivé. Nevím tedy, jak přesně MUDr. Matýs „normální“ lidi definuje. Je pravda, že si spousta lidí navštěvování psychiatra nechává pro sebe. Ale za svou kariéru jsem potkal nejednoho klienta, který o své psychiatrické diagnóze otevřeně mluvil před velkým množství lidí ve svém okolí a nebyl k tomu nikým instruován. A já osobně jsem ho vnímal jako „normálního“ člověka, který má jen třeba občas sklony přehnaně se trápit svými starostmi, díky čemuž následně vykazuje znaky smíšené úzkostně depresivní poruchy, poruchy přizpůsobení nebo afektivní poruchy. Lidé ke svým psychickým problémům přistupují různě a mohou mít různé motivace, když mlčí, nebo naopak hovoří o své diagnóze. Je to jejich osobní volba. Výše popsaný výrok MUDr. Matýse je podle mne nepřiměřeně zjednodušující.
Domnívám se, že rozhovor s doktorem Matýsem na webu Info.cz je neetický. Poškozuje Gretu Thunberg a stigmatizuje osoby s autistickou poruchou. Zároveň tím negativně ovlivňuje pověst psychiatrů, psychologů a dalších odborníků na duševní zdraví. A ani to, že dr. Matýs svou „otevřenost“ obhajuje tím, že Greta Thunberg stejně otevřeně a veřejně mluví o svých psychiatrických problémech, na tom podle mého názoru nic nemění.
Aktualizace 2.10. 2019 – ČTK informovala, že: „předseda dětské sekce České psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Jaroslav Matýs podle ministerstva zdravotnictví rezignoval. Nebude ani v pracovní skupině pro dětskou a dorostovou psychiatrii k reformě psychiatrické péče. Matýse kritizovali lidé s poruchami autistického spektra a rodiče těchto dětí za jeho výroky, které mířily i na Gretu Thunbergovou.“
Autor je psychoanalytický terapeut.