Foto Glasseyes View, Flickr (CC BY-SA 2.0)
Data, která shromáždili výzkumníci z amerického Ústavu pro klimatickou zodpovědnost a která si objednal britský deník Guardian, nasvědčují tomu, že klimatickou změnu ohrožující budoucnost lidstva pohání poměrně malá skupina státních a nadnárodních firem. Výzkum také zkoumá, jakým způsobem tyto firmy rozvíjely své podnikání v době, kdy věděly o jeho devastujícím vlivu. Analýza se zaměřuje na fosilní paliva vytěžená od roku 1965. Právě od tohoto roku podle odborníků věděli vedoucí daných společností i mnozí politici o dopadech využívání fosilních paliv na klima a životní prostředí. Prezident Amerického ropného institutu tehdy členům této organizace přímo řekl, že oxid uhličitý, který jejich podnikání produkuje, může do roku 2000 způsobit „výrazné změny klimatu“.
Velké ropné společnosti sponzorovaly popírače změn klimatu, i když jejich vlastní analýzy ukazovaly, že další těžba fosilních paliv může mít katastrofické následky.
Dvacet nejbohatších firem na seznamu přispělo k tvorbě až 35 procent veškerých emisí oxidu uhličitého a metanu (480 miliard tun oxidu uhličitého) od roku 1965. Na špici se umístily známé západní společnosti jako Chevron, Exxon, BP, Shell. Žebříčku ale dominují také státem vlastněná saúdská společnost Saudi Aramco nebo ruský Gazprom. Pokud vynecháme státní firmy a zaměříme se jen na soukromé vlastníky, pak čtyři první firmy v žebříčku (Chevron, Exxon, BP a Shell) stojí za více než deseti procenty všech emisí skleníkových plynů od roku 1965. Jejich závratné zisky jsou tedy vykoupeny obřím dílem viny na hrozící klimatické katastrofě. Dvanáct z dvaceti největších firem v těchto odvětvích vlastní státy a tyto státní podniky dohromady vytvořily asi 20 procent všech emisí skleníkových plynů za stejné období. Vede mezi nimi společnost Saudi Aramco, která sama vytvořila 4,38 procenta celosvětového objemu emisí.
Guardian cituje uznávaného amerického klimatologa Michaela Manna, který říká, že tato zjištění vrhají nové světlo na roli firem obchodujících s fosilními palivy, a vyzval světové politiky, aby na nadcházejícím klimatickém summitu v Chile, který proběhne v prosinci, přijali opatření k omezení aktivit těchto společností. „Největší tragédií klimatické krize je, že sedm a půl miliardy lidí musí zaplatit obrovskou cenu v podobě zničeného životního prostředí jen proto, aby dvacítka znečišťovatelů mohla pokračovat v rekordních ziscích. Je to známka morálního selhání našeho politického systému, pokud jim dovolujeme, aby v tom pokračovali,“ řekl Guardianu Mann.
Seznam světových znečišťovatelů byl vytvořen za pomoci výročních zpráv o produkci ropy, zemního plynu a uhlí a jeho autoři spočítali, kolik uhlíku a metanu z produkovaných paliv bylo uvolněno do atmosféry během zpracovatelského řetězce (od vytěžení až po jejich spotřebu). Devadesát procent emisí přičítaných největším dvaceti společnostem podle tohoto průzkumu pochází z přímého využívání jejich produktů, jako jsou benzín, letecké palivo, zemní plyn a uhlí. Desetina vznikla při těžbě, úpravě a dovozu paliv.
Deník Guardian následně těchto 20 firem požádal o vyjádření. Odpovědělo pouze sedm z nich. Některé tvrdily, že nejsou přímo zodpovědné za to, jak jimi vytěžené uhlí, ropu nebo plyn využijí jejich spotřebitelé. Jiné zase zpochybňovaly, že by byl environmentální dopad fosilních paliv tak dlouho známý, anebo že by se firmy aktivně podílely na odkladu řešení problému klimatické změny. Jenomže studie společnosti InfluenceMap, která se zaměřila na pět největších producentů ropy a zemního plynu, už dříve ukázala, že dotčené firmy utrácejí skoro 200 milionů dolarů ročně za lobbování vedoucí k odkladu, úpravám nebo zablokování zákonů a regulací týkajících se boje s klimatickou změnou. Velké ropné společnosti sponzorovaly popírače změn klimatu, i když jejich vlastní analýzy ukazovaly, že další těžba fosilních paliv může mít katastrofické následky. Financovaly think tanky a platily penzionovaným vědcům a falešným aktivistickým organizacím, aby rozsévaly pochybnosti ohledně vědeckých poznatků o klimatu. V americkém Kongresu například sponzorovaly politiky, kteří blokovali mezinárodní pokusy omezit emise skleníkových plynů, a zároveň investovali do greenwashingu jejich image u veřejnosti.