Foto Youtube/ Akademie celostního zdraví
Video žen, které se poníženě omlouvají mužům, nedávno zahltilo sociální sítě. Jedná se o čirou, i když nezamýšlenou esenci nedostatku vlastní sebeúcty. Po prvotním šoku z neuvěřitelného bizáru se začaly vynořovat otázky. Co proboha přimělo ty ženy k takovému sebemrskačství? Za co se vlastně (některé v slzách) omlouvají? Proč to celé působí, jako by se jednalo o ženy, které byly už v minulosti někým zneužívané, a teď jsou zneužité znovu prostřednictvím toho videa?
První omlouvající se žena je autorka a odbornice na mužsko-ženské vztahy, psychosomatiku a některé soft esoterické metody, původně speciální pedagožka Miluška Matoušová. Věnuje se mimo jiné psychosomatice (když vás chronicky bolí břicho, přemýšlejte, co nedokážete strávit, ale v emoční, nikoli v alimentární rovině). Na svých stránkách Žena je láska nabízí konkrétní rady, které mají pomoci ženám najít cestu k takzvanému novému ženství. Miluška používá kombinaci laické psychologie a koučování s mainstreamově vcelku přijatelnou dávkou esoteriky. To celé servíruje osobně z pozice zkušené (a nutno přiznat i dost charismatické) ženy, která si v životě prošla mnoha chybami, poučila se z nich, našla samu sebe a teď svoje know-how předává dál.
Špinavé prádlo se pere doma
Vlastními cennými zkušenostmi na internetu rozhodně nešetří – pro vznik tohoto textu bylo zásadní video, na němž radí ženám, jak si udržet dobrý partnerský vztah. Jedná se jednoduché tipy, které jí předal její otec – 1) špinavé prádlo se pere doma a 2) drž hubu a krok. Když odhlédneme od skutečnosti, že se jedná v podstatě o návod, jak se snadno a rychle stát obětí domácího násilí, případně se v této pozici s úspěchem dlouhodobě udržet, zaujme na první dobrou fakt, jak si sama autorka protiřečí. Internet je zahlcen velmi osobními zpověďmi žen, které prošly jejím kurzem. Zpovědi samozřejmě popisují stav před (katastrofální) a po (úžasný). Ve všech případech se ovšem jedná o intimní sdělení. Takže když si špinavé prádlo vypereme doma, můžeme pak na veřejnosti markýrovat praní prádla už čistého.
Ponížené, avšak blíže nespecifikované omluvy žen ozdobených věnečky z plastových květin jsou bezděčným plivnutím do tváře všem ženám, které si roky pracně budují respekt ve světě konstruovaném převážně z mužských pozic.
V době, kdy ženy stále musejí pracně obhajovat svoji rovnocennou pozici v sociálně vykonstruovaném patriarchálním světě, kdy bojují o rovné podmínky, kdy se konečně mluví o domácím násilí otevřeně, kdy nakonec i muži mají možnost transformovat své dosud zdánlivě nezměnitelné role k vlastnímu prospěchu, přichází Miluška s konceptem jako z devatenáctého století. Konceptem, který stojí na (opět značně sociálně konstruovaných) rozdílech mezi muži a ženami. Žena musí najít své ženství, tedy „pasivní energii“, aby umožnila muži návrat k jeho mužství. Když se jí to povede, zažije konečně krásu opravdové lásky v překrásném vztahu, zvlášť pokud při tom drží hubu a krok. Pomineme-li, že stavět vztah dvou lidí na anachronickém dualismu typu „muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“ (zvědoměním tohoto dualismu má být problém ve vztahu vyřešen), zůstává tu neuvěřitelně zjednodušující paušalizace, která naprosto ignoruje další významné proměnné života.
Můžeme konstatovat, že i taková „práce s klientem“ může mít pozitivní efekt. Typickou frekventantku kurzů paní Matoušové si lze na základě všech dostupných informací představit jako trochu frustrovanou ženu středního věku, nedostatečně saturovanou v partnerském vztahu. Žena je láska nabídne superkonejšivou náruč, zdánlivě zvedne sebevědomí jednoduchými manipulacemi a poskytne řadu zcela konkrétních rad. Náruč v podobě vědomí stejného osudu a vysoce pozitivního ocenění je fajn. Miluška pracuje ve všem na hraně a je v tom dobrá. Esoteriky je tak akorát, aby se chytly i celkem příčetné ženy. Takže celý koncept je sice velmi dobře postavený byznysplán s jasnou cílovkou, který pravděpodobně autorce a jejímu muži vydělává slušné peníze, ale proč by nám to vlastně mělo vadit, když to někomu pomůže? Jenže důvodů, proč to vadí, je celá řada.
Dvojí oběti bez pomoci
V žádném sdělení paní Matoušové nenajdete zmínku o terapii, ačkoliv programy, které nabízí, se o terapeutické postupy minimálně otírají. Zato v obchodních podmínkách na stránkách Žena je láska se dozvíte, že autorka nenese žádnou odpovědnost za to, pokud se věci nakonec nepovedou. Ženy, které zvolí tuto cestu, potřebují pomoc. Díky všudypřítomné virální reklamě, která je postavená na instantních pravdách o životě pronášených protepleným hlasem „jedné z nich“, se chytnou na vějičku snadno. Terapie je bolestivý a zdlouhavý proces, tady se však pomoc nabízí okamžitě a je velmi srozumitelná. Skutečná terapie totiž z principu nenabízí jednoduché a konkrétní rady. Zároveň ale ošetřuje. Zatímco Miluška se odpovědnosti za klienta explicitně zbavuje a my například nevíme nic o tom, jak se dále odvíjejí životy žen, které se staly aktérkami onoho obskurního omlouvacího videa.
Ošetření v tomto případě však bezprostředně možná nutné není, protože další téma, které se v této souvislosti intenzivně nabízí, je obrovská míra manipulace a indoktrinace, odpovídající principům sekty. Sekta si své členy najde sama. Budoucí členy si nejprve proklepne a pouze ten, kdo je vybrán, může být účastníkem jejího mystéria. Autorka tohoto textu se pokoušela přihlásit do inzerovaného kurzu Žena je láska. Marně, kurz je nyní pro veřejnost uzavřen. V čele sekty stojí obvykle charismatický lídr, často kryptonarcistní osobnost, který nabízí doktrínu. Výsledkem přijetí tohoto učení je uzavřená mysl. Finálním výstupem je pak veřejné vystoupení, které je potvrzením separace od „starého“ způsobu myšlení. Tohle všechno zcela zřetelně vidíme na videu, které trvá pouhých pár minut. Možná i proto dotyčné ženy nyní nepotřebují ošetřovat tak, jak se to dělá v terapii. To ale neznamená, že to v budoucnu potřebovat nebudou. Spíš naopak.
Omlouvací video vyvolává silné emoce – podle reakcí na internetu ve větší míře spíš nezamýšlené. Od pocitů studu a trapnosti po nepokrytý výsměch. Přitom aktérky tohoto videa (vyjma jeho autorky) jsou s největší pravděpodobností dvojí oběti. V prvním případě mužů, kteří jim vštěpovali, že mají držet hubu a krok. A v druhém případě nesmyslů o pravém ženství, které je zdánlivě osvobozují, ale ve skutečnosti je v roli oběti jen udržují.
Ponížené, avšak blíže nespecifikované omluvy žen ozdobených věnečky z plastových květin (patrně symbolizujících pravé ženství) jsou nereflektovaným plivnutím do tváře všem ženám, které si roky pracně budují respekt ve světě konstruovaném převážně z mužských pozic. Skutečná rovnost odmítá manipulace a stereotypy typu „muž je hlava rodiny a žena jeho krkem“ a dalších podobných nesmyslů. Nejenže nemusíme, ale nesmíme se ponižovat, abychom získaly dobrý vztah. Nejenže nemusíme, ale v kontextu intimních vztahů nesmíme držet hubu a krok.
Autorka je psycholožka.