I ženy mají právo předvést se v parlamentu, říkají Nejedlová a Turek z kampaně Zakroužkuj ženu

S mluvčími kampaně, která se snaží motivovat voliče a voličky ke kroužkování žen, jsme mluvili o postavení žen na kandidátkách i plánech po volbách.

„Ženy a muži mají různé zkušenosti. Tu mužskou už v politice zastoupenou máme. Ta ženská častěji zahrnuje řešení péče o rodinu a zdraví, vzdělávání nebo bezpečného pohybu ve veřejném prostoru. Větší podíl žen ve Sněmovně znamená rozhodování, které lépe zohledňuje potřeby všech,“ uvádí na svých stránkách nově vzniklá iniciativa Zakroužkuj ženu. S jejími spoluzakladateli Johannou Nejedlovou a Matoušem Turkem jsme se bavili o důvodech jejího vzniku i o změně, kterou mohou ženy přinést do české politiky. Iniciativa radí využít během voleb možnosti kroužkovat a vybírat si ženy, aby se výrazný nepoměr v zastoupení žen a mužů v české politice alespoň částečně změnil.

Kdy vám začalo připadat důležité založit iniciativu Zakroužkuj ženu? 

Johanna Nejedlová (JN): Nápad přišel od Oldřicha Floriana. Olda správně poznamenal, že rozčilovat se nad fotografií ze zahájení kampaně Pirstanu, na níž ženy reprezentuje jen Olga Richterová, nestačí. Pár se nás dalo dohromady a rovnou jsme se shodli, že cestou, kterou můžeme v letošních volbách ženám dopomoct k vyššímu zastoupení v Poslanecké sněmovně, je vyzvat lidi k tomu, aby ženám udělili preferenční hlasy. To je teď v podstatě jediná a pro voliče a voličky zároveň snadná cesta, kterou političkám mohou pomoci vyšplhat se z nižších příček kandidátek do Sněmovny. Fotka ze startu kampaně byla hodně symbolická a z reakcí lidí jsme viděli, že pro Česko je vyvážené zastoupení žen v politice konečně tématem.

Říkáte o sobě, že jste nadstranická iniciativa. Máte přehled, které strany mají nejvíce žen na kandidátkách? A které je mají na skutečně volitelných místech?

JN: Nejvíc žen na kandidátních listinách a na reálně volitelných místech mají z relevantnějších stran tradičně Zelení, a to 46 procent. Nepřekvapivě to souvisí s tím, že jako jediná strana přijali opatření, která jim nařizují mít vyrovnané kandidátní listiny. Pokud strany takto tvrdá opatření odmítají, a zároveň chtějí mít víc žen na kandidátkách i na vyšších postech, bude to od nich pravděpodobně vyžadovat mnohem víc práce a úsilí. Analýza od Fóra 50 % říká, že více než třetinového celkového zastoupení žen dosáhlo i hnutí Přísaha a Piráti. Podobně je tomu v případě KDU-ČSL, za niž také kandiduje více než třicet procent žen. Těsně pod třiceti procenty žen má na volebním lístku hnutí ANO. Naopak ODS a TOP 09 mají žen na kandidátce velmi málo, jen kolem dvaceti procent.

Bude to nejspíš obnášet, že některé ženy selžou. Proč by ale výhradní právo na selhání měli mít jen muži? Reálná data nám přesto říkají, že ženy politice prospívají. Korupce je prokazatelně nižší v parlamentech, kde je víc žen.

Celkové zastoupení žen na kandidátce nicméně moc nevypovídá o reálných šancích na zvolení. ANO, ČSSD a Přísaha mají na prvních místech více než 30 procent žen. U ostatních stran jsou ale ženy na mnohem nižších pozicích. KDU-ČSL má v první pětici kandidujících jen 16 procent žen, a to to ještě zachraňují tři kraje, kde se ženy do čela dostaly. Ve zbývajících nemá strana v první pětici ženu žádnou.

K tomu bych ráda ocitovala našeho datového analytika Štěpána Žádníka: „Z devíti stran s volebním potenciálem na zisk poslaneckého mandátu kandiduje nejvíce žen za Zelené. Zároveň jsou Zelení jediní, u nichž ženy na volitelných místech převažují. Druhá je Přísaha, a to nejen v absolutních počtech, ale i v poměrech na volitelných místech (společně s KSČM). Nejméně jsou ženy zastoupeny na kandidátních listinách TSS, kde je jich jen 48 (14 procent). Na prvních třech místech kandidátek mají ženy pouze čtyři (9,5 procenta). Lichotivě ovšem v tomto pohledu nedopadají ani obě koalice. Spolu vysílá druhý nejmenší počet, 78 žen (22,7 procenta). PirStan jich mají zase nejméně na volitelných místech, konkrétně 11,9 procenta. Vybrat správně kritérium volitelnosti není jednoduché. Závisí na velikosti kraje i úspěchu konkrétní strany. Arbitrárním rozhodnutím jsme vybrali jako poslední volitelné místo třetí příčku – v minulých volbách se do Sněmovny dostalo jen 52 politiků a političek kandidujících na nižší než třetí pozici. Většina z nich byla z Prahy, Středočeského, Jihomoravského a Moravskoslezského kraje. 37 z nich byli politici a političky na kandidátní listině vítězného hnutí ANO.“

V komunikaci často zmiňujete nutnost „různých zkušeností“ – jaké zkušenosti podle vás v současné české politice chybějí? A má tato absence nějaký dopad i na rozhodování samotných politiků?

Matouš Turek (MT): V otázkách, jako je genderově podmíněné násilí nebo ekonomická nerovnost, je asi specifičnost ženské zkušenosti zřejmá. Jenže v České republice jsou některé oblasti života a práce ženám či mužům vyhrazeny výrazněji než v jiných zemích. Například péče, formální i neformální, je tady doménou žen, a politika jejich zájmy a potřeby nereflektuje, ať už se bavíme o garantovaných místech v předškolních zařízeních, o možnostech většího zapojení otců do péče o děti (98 procent lidí na rodičovské dovolené jsou ženy) nebo o sdílených či flexibilních úvazcích. Odtržení od reality běžného života je v politice obrovské, a ženy jsou s touto realitou konfrontovány častěji.

Dvě anekdoty. První: Když v zimě Sněmovna zavřela školy a školky, vůbec nedomyslela důsledky. Takže naše politická reprezentace až zpětně zjišťovala, že si lékařky a zdravotní sestry budou muset vybrat, jestli se postarají o nemocné, nebo o své děti. Školství i zdravotnictví jsou u nás feminizované obory, stojí na ženské práci, stejně jako domácí péče o děti, seniory a handicapované. Druhá: Debata lídrů v Olomouckém kraji. Moderátor zmiňuje, že rodiny zoufale hledají místa ve spádových školách a například si kvůli tomu mění trvalé bydliště. Sedm mužů ve věku 40–60 let odpovídá, že o ničem takovém neví, případně že se to určitě neděje, problém bagatelizují, jeden dokonce tvrdí, že by to přece bylo příliš „administrativně náročné“.

Dalo by se kriticky namítnout, že lidé často volí podle svého politického přesvědčení, a ne podle genderu, a že některé političky nikdy nebudou lepšími političkami, natož třeba feministkami a ani jim o to nejde…

JN: Ano, my voliče a voličky vyzýváme, ať volí podle svého přesvědčení, ať si o kandidujících zjistí co nejvíc informací a hlas dají těm kandidujícím političkám, které nejlépe reprezentují jejich vlastní politické názory. Jistě, znamená to, že někdo bude volit i ženy, které já si v parlamentu nepřeji. O tom je demokracie. Zároveň je fakt, že všichni chceme v parlamentu co nejschopnější lidi. Koho mají na kandidátce, je ale zodpovědnost stran. Navíc je čas si říct, že i ženy mají právo předvést se v politice – a bude to nejspíš obnášet, že některé ženy selžou. Proč by výhradní právo na selhání měli mít jen muži? Reálná data nám přesto říkají, že ženy politice prospívají. Například studie ze 125 zemí světa ukázala, že korupce je prokazatelně nižší v parlamentech, kde je víc žen.

Co dnes komplikuje ženám vstup do politiky?

MT: Bariér je více a kombinují se. Můžeme začít u jednoduchého sexismu a předsudků z něj vycházejících. V české společnosti je i podle relevantních průzkumů silně zakořeněná představa muže, který rozhoduje, a ženy, která se stará. Projevy sexismu vůči političkám jsou u nás normalizované, od poznámek na vzhled po posílání k plotně. Obecně pak sociopsychologie potvrdila, že homogenní skupina si mezi sebe vybere někoho sobě podobného, což vidíme i na podobě kandidátek – muži si vybírají muže. Na systémové úrovni jsou to pak obdobné překážky, které ženy musejí překonávat v pracovním životě a které jim brání rozumně spojit rodinu, vztahy a práci: nedostatečně zajištěné možnosti péče o děti, nutnost i v této době stále docházet na určené místě (v nejvyšší politice zejména v Praze), nepřijatelné časové rozvrhy (politická jednání všeho druhu trvají často bezohledně do noci) a podobně.

Chcete ve své iniciativě pokračovat i nadále? Čekají nás třeba prezidentské volby, uvažujete o nich?

MT: Ano, uvažujeme v horizontu dalších dvou let. Prezidentské volby nás zajímají, víme, že o kandidatuře uvažuje několik žen, situaci budeme sledovat. Ale také se budou v roce 2022 konat volby do Senátu, kde činí zastoupení žen zcela tristních 14,8 procenta. Máme pouze dvanáct senátorek a celé polovině z nich končí mandát příští rok, takže při současné nominační praxi, kterou strany předvádějí, by se také mohlo stát, že se ten poměr dokonce sníží. My se budeme snažit, aby se naopak zvýšil.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace