Zavírání škol a rušení akcí kvůli koronaviru. Podobných opatření bude potřeba více

Drastická vládní opatření přišla v kritickou chvíli. Teď je na čase zahodit český despekt k pravidlům a začít brát současnou situaci smrtelně vážně. Nebuďte součástí problému, buďte součástí řešení.

Ráno v úterý 10. března ohlásila vláda uzavření všech škol od základních po vysoké, a zakázala účast na kulturních akcích pro více než sto lidí. Účelem tohoto rázného opatření je zpomalit šíření viru COVID-19. Toto rozhodnutí způsobí nesnáze mnoha lidem a podnikům, od matek samoživitelek po nezávislé kulturní instituce. Analýza situací v dalších státech ale ukazuje, že opatření bylo nutné a správné a že je potřeba dělat ještě mnohem víc, aby byl počet úmrtí v České republice minimalizován. Česká vláda měla například již před několika dny podstatně zvýšit četnost a rychlost testování (místo očerňování soukromých klinik, které tuto roli alespoň zčásti suplovaly).

Ačkoliv je v Česku v okamžiku psaní tohoto článku nahlášeno jen 64 případů, ve skutečnosti se po naší republice pravděpodobně pohybuje zhruba čtyři sta nakažených.

Odpovědnost ale neleží jen na státu. Na občanské straně musíme zahodit „českou mentalitu“ despektu k pravidlům a situaci brát s náležitou vážností a zodpovědností. Je ovšem také nutné vzít v potaz, že v tomto stavu strávíme něco mezi dvěma až dvaceti měsíci. Nesmíme se proto vyčerpat dvěma týdny bezhlavé paniky a zbytečně destruktivních kroků. Změňte svoje chování, zabudujte prevenci do své každodenní rutiny a počítejte s tím, že tyto změny budou vaší rutinou nadlouho. „Keep calm and carry on“ (Zachovejte klid a pokračujte ve svých životech) hlásá proslulý plakát vytvořený britskou vládou na začátku druhé světové války, která nakonec trvala šest let. Tato britská „blitz mentality“ (náletová mentalita), klidná síla a společenské semknutí tváří v tvář obtížím a nelehkým situacím, by nám měla být vzorem.

Buďte součástí řešení

Pokud byste chtěli nad virem mávnout rukou, protože vám na starých lidech nezáleží a sami jste relativně mladí a zdraví, vězte, že i takoví lidé mohou na vir v malém počtu případů umřít. Pravděpodobnost, že zemřete při jediné nákaze novým koronavirem je pro lidi v produktivním věku zhruba taková, jako že člověk zemře při autohavárii. Řídili byste celý život bez bezpečnostního pásu? Nasedali byste každý den do auta, které naprosto pohořelo v havarijních testech? Jistěže ne. Nebuďte součástí problému, buďte součástí řešení.

Vraťme se ale zpět k oprávněnosti opatření české vlády. Díky tomu, že jsme daleko od zdroje nového koronaviru, a díky tomu, že je u nás ještě relativně menší „globální průvan“, je naše epidemie oproti ostatním státům o něco opožděná. Z jejich neštěstí se proto můžeme poučit.

Zásadní fakt ohledně statistik testování je, že jsou v jakýkoli okamžik zhruba pět dnů staré. Od okamžiku nakažení po první silnější příznaky to totiž trvá několik dní a většinou teprve v ten moment je člověk testován. Nahlášený počet nakažených je tudíž počet nakažených před pěti dny, alespoň pokud se testují právě jen vážně podezřelí. Jak vysoký je tedy počet infikovaných právě teď? Trend napříč mnoha zeměmi je neúprosný. Tam, kde byla zvolena jen mírná opatření, jako byl případ všech dotčených evropských zemí, a zpočátku i Číny či Jižní Koreji, se každých pět dní počet nakažených zhruba zesedminásobil. Ačkoliv je tedy v Česku v okamžiku psaní tohoto článku nahlášeno jen 64 případů, ve skutečnosti se po naší republice pravděpodobně pohybuje zhruba čtyři sta nakažených.

Kritickým okamžikem pro Českou republiku bude řádově deset tisíc nakažených lidí, číslo, jehož by bylo bez rázného zásahu dosaženo během následujících dvou týdnů. V takové situaci totiž přestane být dostatek specializovaného vybavení v nemocnicích a někteří pacienti nebudou mít dostatečnou péči k zotavení, ač by to pro ně bylo v principu možné. Z jedné smrti na více než sto nakažených, jako to bylo v regionech Číny či Jižní Koreje s dostatkem lékařské péče, se pak postupně může stát jedna smrt na dvacet nakažených, jako to bylo v přehlceném Wu-chanu. Následující týden je tedy posledním okamžikem, kdy je možné kritický stav odvrátit nebo alespoň podstatně oddálit.

Vývoj známého počtu nakažených jako funkce času v zemích, kde bylo více než 200 případů. Všimněte si, že levá osa roste po řádech a počet nakažených se ve všech případech zmnohonásoboval každých pár dní. Závratný růst se v Číně a Jižní Koreji podařilo zastavit až pomocí neobvykle přísných opatření a díky širokému testování na infekci. V Japonsku je naopak testování nedostatečné a pod pokličkou pravděpodobně bublá katastrofa. (Zdroj: Alessandro Strumia/ Wikimedia Commons)

­­Co tedy dělat?

V tento okamžik musíme snížit počet lidí, kterým každý nový nakažený předá virus. Toho lze dosáhnout třemi způsoby. Ten první spočívá v tom, že nakaženého identifikujeme a uzavřeme do karantény podstatně dříve než pět dní poté, co virus roznáší po svém okolí. To bude možné jen tehdy, pokud možnost testování poskytneme mnohem většímu počtu lidí. V Jižní Koreji například zafungovala stanoviště, kam mohl kdokoli zdarma přijet autem a nechat se vyšetřit a otestovat bez vystoupení z auta. Druhým způsobem je všeobecné snížení blízkého osobního kontaktu mezi lidmi, na což již míří nařízení vlády zmíněná na začátku článku. Třetím jsou hygienická opatření jako časté mytí rukou či dezinfikování kritických ploch ve veřejném prostoru.

„Keep calm and carry on“ a nebuďte součástí problému, buďte součástí řešení. To jsou dvě prohlášení, která jsem dal pro jistotu už do první poloviny článku. Na závěr bych je chtěl znovu připomenout dozajista znepokojenému čtenáři. Můžete začít tím, že si zvolíte svou písničku pro pravidelné dvacetisekundové mytí rukou mýdlem a teplou vodou po pohybu ve veřejném prostoru. Tak se držme!

Autor je občasný publicista a teoretický fyzik.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies