Na úplném okraji: i na drogově závislé dolehla pandemie koronaviru. Docházejí totiž drogy.

Zavřené hranice výrazně omezily dodávku drog do České republiky. Desítky tisíc lidí se závislostí teď neví, co bude dál. Podle odborníků jsou ve velkém nebezpečí.

Foto Debora Cartagena, USCDCP (CC0)

„V Brně došel heroin,“ oznámil před časem na Facebooku bývalý brněnský radní a šéf Asociace nestátních organizací Matěj Hollan. Společně s tuzemským předním odborníkem na drogovou problematiku Jindřichem Vobořilem vyzvali vládu, aby situaci začala řešit. „Drogově závislí můžou začít umírat,“ varují odborníci. Hollan dokonce žádá vládu, aby drogy potřebným lidem sehnala: „Vláda svými opatřeními uzavřela hranice, což vedlo k odříznutí drogově závislých lidí od drog i substitučních látek. Je tedy její odpovědností, aby se o závislé postarala. Závislost je nemoc.“

Na ulicích není klid

Kdo se v posledních dvou týdnech musel vypravit do centra Prahy, mohl ho zažít tak trochu z jiné perspektivy. Město bez turistů je prázdné, zbavené zatěžujícího ruchu, o to více ale vynikají některé jevy, které se v přeplněném davu ztrácejí. Najednou přesně vidíme, jací lidé nezůstávají v karanténě a proč. Většina z těch, kteří křižují pražské centrum, má sice roušky, bezpečně ani zabezpečeně však nepůsobí. Lidí se závislostmi mezi nimi vynikají jsou totiž viditelně neklidní. S každým dalším dnem, kdy drogy v ulicích chybějí, bude tento neklid narůstat. A spolu s ním i obavy, k čemu může taková situace na české závislostní scéně vést.

„Množství drog na trhu se snížilo, černý trh s heroinem je na tom také špatně. Jsou zavřené ordinace, kde se předepisoval subutex substituční látka pro heroinové uživatele. Není kde ani z čeho brát.“

Architektka Andrea Seelich čelila před několika dny napadení na jednom z pražských náměstích. Pachatelka na ni nejdřív sprostě zakřičela, ale záhy se z větší vzdálenosti rozeběhla a skočila jí na záda. Levou rukou ji držela pod krkem a pravou pěstí bušila do hlavy. Seelich se pachatelku sice podařilo setřást, ta se ji ale prsty zaryla do pravého oka tak, že jí poranila rohovku. Podle architektky, která dříve pracovala na ministerstvu spravedlnosti, více než dvacet let se věnuje otázkám humanizace vězeňských systému a kriminologii, šlo s největší pravděpodobností o ženu s kombinovanými problémy. „Pokřikovala na mě, pak chtěla peníze. Mám výcvik na jednání s lidmi v krizových situacích, ale tady slovo nefungovalo, takže jsem zvolila strategii deeskalace číslo dvě, vzdálit se klidným krokem, nejlépe do davu na tramvajové zastávce,” popisuje celou záležitost Seelich. „Motiv napadení nemá souvislost s mou osobou, ale především s tím, co se nyní děje na české drogové scéně,” dodává a varuje, že podobné zkraty se mohou opakovat, pokud se vláda nezačne problémům drogově závislých lidí důsledně věnovat. „Dlouhodobé podfinancování teréních programů a odborných institucí či jejich omezenou kapacitu je nutno vyřešit nejlépe okamžitě. Rychlá represe se v této oblasti vždy míjí účinkem.“

Šance na rozšíření legální substituce?

Martina Těmínová, ředitelka pražské organizace Sananim, vážnost situace potvrzuje. „V ulicích je opravdu cítit napětí a neklid, obojí může kulminovat. Je sice velmi nepravděpodobné, že by drogově závislí běžně útočili na kolemjdoucí, jako se to stalo paní Seelich. Její případ byl pravděpodobně kombinací psychózy a nucené abstinence, ale je pravda, že konflikty se můžou rozhořet uvnitř drogových kolektivů a tam mohou být skutečně nebezpečné,“ říká.

Jen v Praze se s problematickým typem závislosti potýká na čtrnáct tisíc lidí, fungují tři kontaktní centra a tři velké skupiny terénních pracovníků. Více než deset tisíc lidí je tak nyní v ohrožení mohou přecházet na životu nebezpečné drogy, trpět vážnými psychickými i fyzickými obtížemi a vypadávat ze systému kontroly. „Dá se předpokládat, že si závislí začnou shánět různé náhražky, nekvalitní drogy, nebo klidně úplně cokoliv,“ dodává Hollan.

„Množství drog na trhu se snížilo, do Česka nepřicházejí prekurzory na výrobu pervitinu a černý trh s heroinem je na tom také špatně. Jsou zavřené ordinace, kde se předepisoval subutex substituční látka pro heroinové uživatele, kterou si závislí většinou sdílí mezi sebou. Není kde ani z čeho brát.“ Podle Těmínové by nejbezpečnější variantu představovalo převedení většiny drogově závislých lidí do legální substituce.“ Dnes máme v tomto typu léčby jen velmi malý počet lidí,“ upozorňuje ředitelka Sananim, která v legální substituci vidí naději pro závislé i pro sociální pracovníky.

Léčba legální substitucí se soustřeďuje na kontrolované podávání drog, doprovázené řadou dalších sociálních a psychologických opatření. Drogově závislí si pro své látky chodí přímo na výdejní místa, čímž odpadá shánění drog na černém trhu – jejich závislost je tak více monitorovaná a péče více komplexní. Tuto službu hradí pojišťovna, nicméně smlouvu na legální substituční látky mají pouze dvě organizace v Praze. Sananim se tímto způsobem věnuje zhruba osmdesáti lidem. Dvě třetiny z nich jsou skoro plně stabilizovaní: potřebují pouze substituci, která je jim lékařsky předepisovaná, ale jinak fungují úplně normálně mají práci, vztahy, stabilní bydlení. Pouze zbylá třetina má doprovodné programy, terapeutickou pomoc, individuální nebo skupinovou podporu.

V programu legální substituce dochází také k umenšování kriminality, protože závislí lidé méně kradou či žebrají, čímž získávají i více času. Ten se dá využívat k hledání práce a bydlení nebo ke snahám o vlastní ukotvení. „Má to komplexní efekt, je to cesta, jak opravdu pomáhat,“ říká Těmínová. Jenže dříve liberální přístup k drogové politice se v Česku přitvrzuje a i u nás se objevuje snaha po represivnějších postupech. Zdá se, že jejich limity začíná koronavirová krize ukazovat. „Běžný režim lidí se závislostí je shánět si po celý den peníze na drogu a pak si shánět drogu. To se pojí s každodenní kriminalitou všeho druhu. Ukradnete v obchodě nějaké věci, třeba v hodnotě pěti tisíc, prodáte je za tisícovku, abyste si vydělali na drogu, a za zbytek si nakoupíte jídlo,“ popisuje Těmínová. „Jenže hodně obchodů je teď zavřených a drogově závislí tak nejenže nemají drogy, ale mnohdy nemají ani co jíst a hladoví,“ odkazuje Těmínová na další problémy lidí se závislostmi.

Bude jim blbě

Organizace zaměřené na pomoc drogově závislým v Praze se stejně jako většina klíčových institucí v Česku potýkají s alarmujícím nedostatkem ochranných pomůcek. Chybějí roušky, respirátory, hygienické potřeby jako dezinfekce nebo speciální ochranné obleky. To terénním pracovníkům i lidem v centrech výrazně komplikuje práci – třeba už jen proto, že vzhledem k povinnosti nosit roušku na veřejnosti se snaží většinu pomůcek dávat přímo lidem na ulici. Právě mezi oslabenými lidmi se závislostmi by se koronavirus mohl nekontrolovatelně šířit a je třeba je chránit – i s ohledem na takzvanou majoritu. O to se nyní snaží pražský magistrát, který prázdné hotely a hotely pronajímá právě lidem z ulice a stěhuje do nich i sociální pracovníky a pracovnice, kteří lidem z okraje pomáhají a zajišťují jim zdravotní a hygienickou pomoc. „Hodně našich klientů se v těchto zařízeních nachází a my teď musíme zajistit, aby se jim dostalo pomoci. Dá se očekávat, že část z nich se pokusí o abstinenční léčbu. Takoví lidé potřebují maximální psychickou i fyzickou pomoc. Řada drogově závislých se může naopak dostat do potíží a budou potřebovat substituci,“ vysvětluje Těmínová.

Pravidelná terénní pomoc, vyměňování injekčních stříkaček, práce přímo s postiženými, to jsou podle Těmínové specifika českého přístupu k drogově závislým. Díky tomu je na drogové scéně například minimální výskyt HIV pozitivních lidí. I přesto Těmínová upozorňuje na to, že právě stávající situace odhaluje bolavá místa drogové politiky v Česku. „Vím, že na to není dostatek času, ale masové rozšíření substituční péče by teď pomohlo ze všeho nejvíce. Umožnilo by nám to kontrolovanou detoxikaci i kontrolovanou substituční léčbu, podle potřeby závislých.“  Ředitelka Sananimu se obává hlavně toho, že neklid mezi závislými bude narůstat. „Pokud tento stav potrvá a nebude se nijak řešit, bude jim blbě.“ To může podle Těmínové vést k prohloubení stigmatizace drogově závislých, klienti budou více nenávidění, což do budoucna zkomplikuje možnosti progresivních drogových politik. K celé situaci dodává ale ještě jednu věc: „Pokud drogy nebudou, začnou masivně konzumovat alkohol. I to může situaci lidí na ulici rychle zhoršit.“

„Je vypracovaný materiál pro vládu, který v oblasti dotačních programů na drogy zohledňuje koronavirovou pandemii,“ říká Matěj Hollan. „De facto jde o to, aby vláda urychleně zajistila dostupné substituční látky. Jsou na evropském trhu, ale je potřeba dostat je k nám a dát k nim drogově závislým lidem přístup.“ Stejně jako Těmínová vnímá současnou situaci jako možnost, jak reorganizovat celou drogovou politiku České republiky směrem k progresivnějším a nápomocnějším metodám, jeho největší obavy se ale nyní soustřeďují k nejbližším dnům a týdnům. „Jestli vláda nezačne urychleně jednat, je riziko, že začnou závislí lidé i umírat,“ shrnuje Hollan.

Drogově závislí nejsou skupinou, o kterou by společnost jevila zájem – a to nejen v dnešní pandemické době, ale obecně. Zatímco solidaritu s důchodci, lidmi pracujícími v pečujících povoláních, se zdravotníky v první linii nebo s ekonomicky oslabenými lidmi projevuje dnes většina z nás, závislí lidé stojí spolu s lidmi na ulici tradičně na okraji zájmu. Jenže uzavřené hranice na ně udeřily až nečekaně tvrdě a mnozí z nich dnes prožívají dost těžké časy. Bylo by tak dobré, kdyby se k tomu vláda postavila čelem. Pomoc, kterou lidé se závislostmi potřebují, sice nebude patřit k highligtům na Babišově politickém PR, je ale doslova životně důležitá.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies