Předseda Výboru pro územní rozvoj: „Penta nejsou Rychlé šípy, ale zastavit Zahu Hadid nešlo“

S Petrem Zemanem z hnutí Praha sobě jsme mluvili o kontroverzním projektu skupiny Penta na přestavbu okolí Masarykova nádraží.

Foto facebookový profil Masaryčka spojuje

Rozhovor se zastupitelem hlavního města za Prahu sobě Petrem Zemanem, předsedou Výboru pro územní rozvoj, územní plán a památkovou péči, vznikl v návaznosti na nedávný rozhovor Alarmu se zastupitelem Prahy 1 Tomášem Víchem (Piráti) o přestavbě okolí Masarykova nádraží. Zeman se stanoviskem Vícha, zklamaného, že se rada města proti schválení projektu magistrátním Odborem pro územní rozvoj neodvolala, nesouhlasí. Vysvětluje, proč se Praha sobě rozhodla neodvolat proti rozhodnutí, které dalo Pentě zelenou pro výstavbu první části nové čtvrti mezi Florencí a „Masaryčkou“, a popisuje výsledek jednání města se společností, která na Slovensku proslula díky kauze Gorila. Mluvili jsme ale i o bytové krizi nebo vztazích v koalici.

Jaký je váš názor na kvalitu projektu Penty pro Masarykovo nádraží?

Je to moc velké – k chybě ale došlo už při prodeji pozemku. Takové chyby se u nás dějí dál, velký kus města se prodá jednomu majiteli, a to je pro rozvoj špatně. Takovým prodejem vždy pro město vyvstane velice silný partner, který ho může převálcovat, a ten kus města na to pak může doplatit. Vezměme si příklad prázdných domů: když je v ulici jeden, skoro nic se neděje, ale když je prázdný blok, je to průšvih. Stejný případ jsou industriální památky, které dřív patřily jednomu majiteli. Když skončí jejich funkce, nevíme co s nimi, a město není připravené říct: „Bude tam taková funkce, takhle vysoké domy a kupci smí žádat buď o jeden dům, anebo o víc, ale nesmí být vedle sebe.“ Tak, aby nám vznikla rostlá čtvrť, jak je to třeba na Vinohradech. Tohle město absolutně neumí.

Jak říkám, samotná stavba v té první fázi není až takový průšvih, i když to vůbec nechci hájit. Rád bych hájil spíš hezké drobné věci.

Ten dům, který se má stavět v první fázi projektu, je také moc velký. Neměla tam vzniknout jedna fasáda, ale blok domů. On okopíroval budovu Rudého práva, která tam byla a místo níž je dnes Florentinum. To je taky časté – když ve městě vznikne chyba, tak se kopíruje dál. Nejdřív se řekne, že je to výjimka, ale pak je z toho základ pro trvalou změnu. Metropolitní plán to umožňuje – kusy území v něm zastupují čtverce, a když je v některém jeden dům vysoký, tak se na něj ukáže a řekne se, že se mohou stavět i další. A vznikne to, co se stalo třeba na Pankráci – vyroste taková hromada, tomu se ani nedá říkat věže. Já jsem k tomu kritický, ale těch průšvihů je v Praze víc, a pozornost je upřena jen na Masaryčku, protože je to takový symbol. Jasně, Penta nejsou Rychlé šípy. Ale je tu také CPI Radovana Vítka, který zboural v Bubnech cenný komplex historických dílen, a další podobní. A město s nimi musí jednat, nemůže si vybrat.

Opravdu už město nemohlo nic udělat? Projekt Penty se nedal zastavit? Většina odborníků ze „Zahy Hadid na Masaryčce“ radost nemá.

Byl jsem u toho, když se rozhodlo, že se město neodvolá proti rozhodnutí magistrátního Odboru územního rozvoje. Nebylo to žádné spiknutí magistrátu s Pentou. Já se za Prahu sobě věnuju územnímu plánu a byl jsem toho názoru, že pokud bychom se odvolali, bude to velké politické gesto. A že pokud chceme udělat gesto, bude to vypadat dobře. Jenže bychom vůbec neřešili, co se bude dít pak. Řekli bychom „Penta, fuj“, a konec. Ale já jsem spíš praktik a viděl jsem, že odvolání nemělo šanci. I UNESCO se k tomu vyjádřilo jen velmi mírně, jednali s nimi lidé z mojí kanceláře a oni mluvili spíš o té druhé etapě výstavby, o které ještě bude řeč. U té první UNESCO chtělo jen, aby ten dům naproti Florentinu byl nižší. Penta tedy snižovala – jenomže v části, kde už to snížené je… Tahle doporučení si totiž můžete vykládat různě. V reálu to nakonec bude vypadat nižší, milovat to určitě nikdy nebudu, ale nebude to takový průšvih, jak se nám to teď jeví. Problém je spíš v tom, že to není blok, dělal to jeden architekt a rozčlenění je málo výrazné. Skutečný průšvih by ale byl, kdyby se postavila ta druhá část, kdyby jim do ní nikdo nemluvil.

Nebylo možné přinutit Pentu, aby respektovala Zásady územního rozvoje, nadřazené územnímu plánu, které podle zastupitele Prahy 1 Tomáše Vícha mohlo město kdykoliv použít?

Těžko. Záleží hlavně na názoru Odboru územního rozvoje, na jeho výkladu. Zásady sice existují, ale vždy je někdo vykládá. Odbor je součástí státní správy, ne městské samosprávy, takže s ním nic nesvedeme, je podřízený ministerstvu pro místní rozvoj. To rozhodnutí je politické. I my na městě dostáváme odborná vyjádření, ke všemu se vyjadřují spousty institucí, ale finální rozhodnutí je politické. Tomáši Víchovi vyhovuje akademický přístup. Kritizuje, ale pozdě. Mohl konat ve výboru Prahy 1, ale neudělal to. Nepomohl nám ani s rampami na Václaváku. Ale od toho jsme šli do politiky, abychom se snažili to odmakat, a přitom prostě musíme dělat kompromisy. A že si Zásady každý vykládá různě, to je prostě realita. (Zastupitel Vích se proti této odpovědi ohradil s tím, že vyjednávání ohledně ramp na Václavském náměstí se účastnil spolu s bývalým starostou Prahy 1 Čižinským, a byli v jednání úspěšní. pozn.red)

Jste si jistí, že by to odvolání nevyšlo?

Rozhodoval by to soud, takže jistý si nejsem, ale myslím si, že ta možnost je malá. Uvidíme, odvolal se Národní památkový ústav, tak třeba uspěje a my si pak řekneme: „Ok, tak to jsme zkazili.“ Uvidíme, jak to dopadne. Podívejte, ono by to bylo jednodušší, kdybychom se odvolali. My jsme si tak mohli umýt ruce a říct: „Soude, my to nechceme, rozhodni to.“ Ale my, jako Praha sobě, jsme byli v situaci, kdy bylo jasné, že se nechtějí odvolávat Spojené síly pro Prahu, a já jsem řekl, že jestli nám Penta kývne na pár věcí, tak do toho půjdeme. A jedna z nich byla, že se tam bude dělat náměstíčko podle architektonické soutěže a Penta to zaplatí. Je to ta část, kde se u Masarykova nádraží vystupuje z metra. Na jednu stranu bude ta „Zaha“, tedy ne Zaha, ale Cígler, na druhou stranu je ulice V Celnici. Tam chceme uspořádat veřejnou architektonickou soutěž, oni do toho dají peníze, zorganizují ji, a bude v tom paritně zastoupené město. Také jsme si hlídali, aby tam nebyla převaha z městské části, tedy z jedničky, protože by to nemuselo dopadnout dobře. To byla jedna věc. Mě zajímala mnohem víc ta druhá fáze výstavby než ta první, protože tam se dá udělat víc chyb a je tam důležitý urbanismus.

V té první části toho moc neuděláte, můžete tvarovat architekturu, ale u té druhé je potřeba vymezit uliční strukturu, je tam magistrála, metro, Negrelliho viadukt a část patří Pentě a část autobusovému nádraží. Je to složité území. My bychom byli schopni domluvit byty už v té první části, noviny by to napsaly a vypadalo by to dobře, ale to by ničemu nepomohlo. Vznikly by tam zase nějaké takové byty jako v Quadriu, drahé investiční prostory, ne pro zdejší babičky, ale byty pro podnikatele. Ve druhé části už ale byty být musí, a to jsme jim řekli. Penta na to: „My umíme stavět jen kanceláře.“ A my: „Ale ty byty tam prostě budou.“ Řekli jsme, 50 procent, a oni že 40. Nakonec je v memorandu napsaných 40 až 50. Taky jsme chtěli, aby tam nebylo žádné Airbnb, a Penta na to, že to právnicky nejde zajistit. Přiměli jsme je ale k tomu, že to prostě zajistí, a v tom memorandu to je.

Vizualizace projektu Penty pro Masarykovo nádraží

Jak to zajistí?

Budou to prostě rezidenční byty a my budeme chtít vidět smlouvy. Takhle velcí investoři jako Penta neporušují velké smlouvy, takže bych se toho nebál. Je to o důvěře, oni chtějí stavět i jinde ve městě, takže si dají pozor. A pak jsme také chtěli soutěž. Ne jak to udělala na Žižkově Central Group s Jiřičnou, kde ji prostě najali a řekli, že to byla soutěž. Pro druhou fázi výstavby je potřeba změna územního plánu, takže máme větší šanci to ovlivnit. V případě té budovy, která se bude stavět jako první, taková možnost není. Jediné, čeho se dalo dosáhnout, je její snížení. Jasně, nejlepší by bylo ten návrh zmačkat a chtít nový, ale to by se nám stejně nepovedlo.

Oni si pro druhou fázi zažádali o koeficient S, a ten je podmíněn studií, aby se tam mohlo stavět. Bude s tím samozřejmě velká práce a můžeme to zvorat. Já se bojím mezinárodní soutěže, protože lidi odjinud to místo dost neznají. Proto musí být dobře nastavené podmínky soutěže, město musí jasně říct, co tam chce. Což není jednoduché, protože tam je magistrála a město zatím úplně neví, co s ní chce dělat, takže ta stavba bude muset počítat se dvěma variantami současně. Buď magistrálu posadíme na zem, nebo bude takhle blbě ve vzduchu. Tady město musí ukázat, že něco umí.

Takže si Praha pro organizaci soutěže pozve odborníky odjinud?

Ano, chceme, aby Penta zvolila dobrého organizátora soutěže. Agenturu, která to umí. Magistrát to neumí, IPR asi také ne, Penta by to uměla, ale udělá si to podle sebe, a to my nechceme. Také bychom chtěli řešit území Penty i autobusového nádraží současně, nemělo by se to řešit zvlášť. Autobusáci jsou z toho hotoví, ale my musíme mít vymyšlené, jak to bude vypadat, až se autobusové nádraží posune ke stanici metra. Takže město vybere agenturu, která to musí udělat dobře. To bude velký úkol, bude to hodně na Hlaváčkovi a IPRu. Teď jsme v tom nejlepším momentě pro vyjednávání – lepší už to nikdy nebude, pak už vždycky bude město tahat za kratší provaz. Oni budou chtít zase stavět do výšky, dolů se totiž nedá vlézt kvůli metru, ale to my nedovolíme, protože víme, co je tam možné. A pak je tam ten průšvih s magistrálou, s prostorem kolem ní a s parkem před Muzeem hlavního města Prahy.

Má město vizi co by všude tam mělo být?

Těžko říct, co je město. S tím se vlastně potýkám pořád. Je tu Odbor územního rozvoje, který je na nás částečně nezávislý, také památkáři, kteří jsou součástí státní správy. To mají samozřejmě všechna města – a je to špatně. Pak máte městskou radu, a co se týče územního rozvoje, je tu Výbor pro územní rozvoj, územní plán a památkovou péči. Když jsem začal, rozhodl jsem, že celý proces rozhodování úplně otevřeme, aby byl všem transparentní. Pochopil jsem totiž, že se po mně nechce odborné stanovisko, ale komunikace všech názorů a jejich syntéza. Ten výbor je takové malé „zástupko“ – jsou v něm i členové opozice, předseda ODS a Nepil z ANO z Prahy 8. To dřív nebylo. Funguje to tak, že mi přijde odborné stanovisko od IPRu a Odboru územního rozvoje a my se na to díváme jak s koalicí, tak s opozicí, pak vydáme stanovisko a posíláme ho zastupitelstvu k projednání. Poslední čtyři zasedání zastupitelstva tenhle orgán vůbec nemění náš názor, takže je tam nějaký náš neformální vliv. A to si myslím, že je dobře.

My jsme prostě dali všechny karty na stůl – lidé můžou do toho procesu vstupovat, a to už na začátku, když se dává podnět do výboru. Také všem říkám: „Pošlete námitky a můžete na výboru vystoupit.“ Ze začátku to nefungovalo, chodily mi tisíce mailů, ale teď už lidé vědí, že to ovlivní spíš tím, že vystoupí. Také se pak můžou vyjádřit u zastupitelstva, pak je veřejné projednání, výsledky se vyvěsí na nástěnku, anebo se posílají písemně. Vyjádření všech spolků a organizací musí zpracovat Odbor pro územní rozvoj a pošle mi takto zpracovaný podnět písemně. My to pak znovu projednáme a rozhodneme. Takže se celý proces zopakuje – jde to zase k nám a na zástupko, takže lidé se můžou dohromady vyjádřit pětkrát. Při podnětu u mě, na zastupitelstvu, při veřejném projednání a pak zase u mě a na zástupku.

Nicméně pokud nejste angažovaný obyvatel, informace nemáte. Sám říkáte, že většinou vás kontaktují spolky. Třeba lidé, kteří bydlí v okolí Pentou plánovaného projektu, tak nemusí být dostatečně seznámení s tím, jaké detaily s developerem vyjednáváte. A přitom se jich to dost týká.

Je moc hezká aplikace, která se jmenuje Změny územního plánu, a skrze ni vám všechno může přijít do telefonu – je to takový hlídací pes. Ale ano, vyžaduje to nějakou informovanost, lehce angažovaného člověka. Výsledky uveřejněného projednání jsou pak prostě na nástěnce, a lidé se k nim můžou vyjádřit. Samozřejmě je otázka, jestli to neudělat ještě líp.

Určitě. Je dost lidí, které to zajímá, a přitom nemají informace ani o tom, že se celý projekt schvaluje postupně po několika fázích, a už vůbec ne o tom, co se bude v jejich rámci stavět. A je to přitom velký kus centrální části Prahy, a pokud se udělá špatně, budou tam masivní budovy, které místním nic nepřinesou, jen strašné horko.

Ale takových míst v Praze existuje víc. Tohle je nejznámější kauza, a tak se o tom mluví, ale třeba na Žižkově, na Želivského, vyrostl úplně šílený dům, kterému osobně říkám „Střep“, a ten prošel bez zájmu kohokoliv. Nebo Schwarzenberg postavil takový domeček u Pštrossovy ulice. Ale jen „Maršmeloun“ byl všude v médiích. Nebo o filharmonii na Vltavské se nikdo nezajímá, a přitom ty informace jsou. Já už nevím, co můžu ze svého titulu dělat, leda se přidat ke kritice Institutu pro rozvoj a plánování v této otázce, protože město si ho zřídilo přesně na tyhle věci. Byla chyba, že oni prezentaci nechali na Pentě. Představovali si asi, že ona to odpracuje za ně, ale vypadalo to, že si je Penta vodí za ručičku. A zároveň Penta tu prezentaci neumí. Skanska to třeba umí, kdežto u Penty už k tomu lidé předem přistupují tak, že je to podvod. Je vnímána jako Bratrstvo kočičí pracky. Já jim říkal, že neumějí pracovat s veřejným míněním, že na to nemají dobré lidi, a oni se bránili tím, že přece udělali na místě takovou tu pop-up kukaň a že postavili gastro podnik Manifesto.

Masarykovo nádraží dnes

Manifesto se ale líbí jenom finančně zajištěným korporátním zaměstnancům.

Přesně tak, oni to prostě neumějí. A také to hrnou přes billboardy, místo aby se bavili s lidmi. Camp, galerie, kterou si IPR vytvořil, dělá prezentaci tak, že prostě zveřejní vizualizace, ale také s tím nijak nepracuje. Nejsou tam debaty, ve kterých by zazníval konflikt. Jsou to prezentace. Je z toho jen taková hipsterská záležitost, a to není dobře.

Abych se ještě vrátila: dnešní vedení tedy skutečně nemohlo s Pentou nic dělat?

Ne. Průšvih byl, když se jim to prodalo. Pak se také město nemělo v té oblasti zbavovat koeficientů. Koeficient definuje míry využití území, tedy definuje, kolik tam bude podlažních ploch a kolik zeleně. Buď máte vyšší dům a víc zeleně, nebo nižší dům a méně zeleně. Pokud je více investorů na území, které má daný koeficient, a jeden některý nevyčerpá, může ho prodat nebo dát druhému, který ho využije. A k tomu tady došlo. Není to nelegální, ale já to rád nemám. Jak ale říkám, samotná stavba v té první fázi není až takový průšvih, i když to vůbec nechci hájit. Rád bych hájil spíš hezké drobné věci. Kdybychom s Pentou nezačali jednat, tak by nebylo to memorandum, neměli bychom ty byty, které jsme odpracovali přes víkend ve vzájemné diskuzi, ani tu architektonickou soutěž.

Byty jsou v Praze problém, ale problém je také doprava a klimatická změna. Je potřeba, aby město nebylo přeplněné auty a ulice rozžhavené…

Souhlas. Já podepisuji, co napsal Tomáš Hudeček v knize Hustota a ekonomika měst. Fakt si myslím, že město má být husté. Sice bydlím na sídlišti, ale vidím, jak tam nefunguje ekonomika. Jak se tam o tu zeleň nikdo nestará, a přitom podle mě zeleň patří do ulic a na náměstí. Máme mít jako město určeno, kde má být udržovaná příroda, parky, a kde má být větší divočina. Lákalo by mě na tom pracovat, sháním asistenta, který by se tomu věnoval… Ale abych se vrátil k otázce: souhlasím, ale zároveň vidím, že je tam velký průšvih hlavně kolem železnice. Když se podíváte na tepelnou mapu, je to červené hlavně kolem toho kolejiště, a do toho Praha zasáhnout nemůže. To patří státu a ten kolem tras kácí. Divím se, že se nedemonstruje třeba kvůli tomu. Trávníčky tomu nijak nepomůžou – když dáte do územního plánu, že tam má být zeleň, tak si umyjete ruce, ale jestli tam pak dají jenom trávník, to já neovlivním. Nemyslím si prostě, že řešení je v územním plánu. Je ve správě města.

Na vizualizacích je například plocha na visuté platformě nad nádražím, které se říká „trávník“, ale je vidět, že to jsou květináče a pár zelených pruhů, ne park.

Ano, tam ani nemůže být nic jiného. Jak říkám, za mě jde u zeleně hlavně o to, aby se ji město naučilo udržovat, plánem to nezměníme.

Pojďme ještě k radniční koalici. Možná by bylo dost věcí jinak nebýt Spojených sil pro Prahu, které jsou vůči vám a Pirátům často v opozici. Vy a Piráti byste se asi na dost věcech shodli…

Za Spojené síly je tam hlavně radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček, kterému nikdo neodpáře minulost zakladatele IPRu. On měl ten známý konflikt s Kolínskou kvůli Kouckému, který je autorem Metropolitního plánu. Mně osobně se s ním pracuje dobře, líbí se mi, že má dost odvahy, což nikdo jiný tady neměl. Když jsme nastoupili a řešil se případ Kliniky, tak já sice nejsem úplně „pan Klinika“, ale sympatizuju s nimi – tyhle věci ve městě mají mít místo. Zároveň jim ale vyčítám, že zavřeli cestu pro spoustu jiných spolků, a nebyli moc inkluzivní, ale mně to vlastně nevadí, nejednáme jenom s Rychlými šípy. No a na jednání s nimi měl Petr Hlaváček tu odvahu jim říct, že jim město nabídne jinou budovu. Přitom je názorově úplně jinde – věřící člověk, spíš konzervativní. Řekl jim: rozhodněte si to v té vaší komuně, ale nabízíme vám náhradní objekt. Oni řekli, že se chtějí nechat demonstrativně vyhodit, my jsme řekli, že to chápeme, a tím to skončilo. Ale mně se líbilo, že tu odvahu měl. Za to by mu totiž nikdo nezatleskal a v té straně si to hrozně vyžral.

Druhá věc byl Transgas – dřív jsem to nesnášel, ale pak jsem pochopil, že je to unikátní barák a je potřeba za to bojovat. Takže jsem se snažil to zachránit a dali jsme jakožto zástupci budoucí koalice vědět majiteli, a Petr šel do toho jednání se mnou a řekl: „Hele, tak to prostě koupíme.“ Ale HB Reavis chtěl absolutně nesmyslnou částku, takže to nedopadlo. Ale byl ochotný to udělat a také bychom si to vyžrali, my máme proto s Petrem tyhle styčné body. A pak nás podržel s Adamem Scheinherrem, když jsme byli ještě aktivisti a byli jsme za ním kvůli Libeňskému mostu. Hned řekl, že je to úplná zhovadilost ho bourat.

Petr Hlaváček rád říká, že hodnota města je v tom, že v něm žijí různí lidé, tedy různě zajištění lidé. Ale já se bojím, že tímhle tempem se Praha promění podobně jako jiná evropská velká města a život v ní si budou moci dovolit už jen někteří. 

Já si to nemyslím, jsem optimističtější, město je živý mechanismus a různě se mění….

Ale co rostoucí ceny bydlení, dokáže si je město ohlídat? Už teď jsou tu byty stejně drahé nebo dražší než v západní Evropě.

Město přestalo s tímhle počítat, to je pravda. Zbavuje se bytů stále, pořád se privatizuje. My jsme jako magistrát řekli, že už ani náhodou, teď jsou ale boje na těch městských částech – na jedničce to byl jeden z důvodů, proč padla koalice. Město má málo bytů, bytové politice se ještě donedávna všichni smáli, ale je to tak. Na druhou stranu na sídlištích to docela zafungovalo. Třeba v Berlíně jsou sídliště hezčí, ale nežijí, u nás jsou hnusnější, ale živá a pestřejší skladbou obyvatel. Myslím si, že město se zdravým základem má čtvrtě, které jsou navoněné, i ty které ne, a to se různě mění a přesouvá. Já si pamatuju Václavák, když byl ještě navoněnej, a teďka je to v podstatě periferie centra a navoněná je Pařížská a Židovská čtvrť. Takhle se to bude různě stěhovat, a proto tvrdím, že je potřeba mít nějaký systém dočasných pronájmů pro místa, jako jsou Klinika nebo Kasárna v Karlíně. Ty věci tam budou chvíli, a pak se přestěhují, ale myslím si, že by město mělo dělat tyhle ostrůvky pozitivní deviace, třeba Skautský institut.

Věřím, že se jako ostrůvky normality mezi navoněnými čtvrtěmi udrží kulturní centra, ale jak je to s těmi byty? Tam už městu trochu ujel vlak, nebo ne?

Úplně prakticky: město zatím neumí stavět, všechno co děláme, je prodělečné. Myslím si, že je čas s tím pracovat, máme v kalkulačce plán, že by developer dal z každé velkokapacitní výstavby 30 procent bytů městu, kde by bylo regulované nájemné dvacet let. Pak je zpracovaný plán Marvanové, ale to je trochu neštěstí, je to věc úplně nanic. Kdyby to vyšlo, tak se prodají zbývající městské pozemky pár vyvoleným a tím by to skončilo. Teď je také v přípravě projekt Pavla Zelenky pro baugruppe, to naopak dává smysl, tam by se pracovalo také s těmi zbývajícími pozemky, na které se v budoucnu stejně bude muset sáhnout, třeba u komunikací nebo na sídlištích, ale město by ty pozemky jen půjčovalo. Říká se, že baugruppe je okrajová věc, ale já si to nemyslím – my tomu budeme říkat udržitelné bydlení, a ne baugruppe, aby to neodrazovalo.

Co na to Spojené síly pro Prahu, obzvlášť na těch 30 procent?

To nevím. Budeme doufat – ta ideologická zaslepenost tam samozřejmě je.

Proč jste se vlastně stal členem Prahy sobě?

Kvůli vedení Prahy 7. Já jsem byl zklamaný ze Zelených, které jsem volil, a s Čižinským jsme se skamarádili skrz záchranu Libeňského mostu. Také mě oslovila ta práce na ulici, která byla sice hrozná, myslím tím sbírání podpisů, ale lidi to hrozně stmelilo, vytříbili se tím a teď jsou tady a všichni jsou fakt dobří, nikdo mě nezklamal. Nikdo nemá sklony k papalášství. Kdybych měl vybrat jen jednoho z nich všech, tak třeba Milena Johnová tady dělá tichou revoluci – zaplaťpánbůh se o ní moc nemluví, ale my jsme ubytovali všechny lidi bez domova nad 65 let. A jen tři lidi zklamali a naopak třetina z nich má práci. Ale to nemůžeme moc říkat, na tom nenasbíráme body. Milena Johnová do toho ale jde a já jsem na to pyšný.

Nebojíte se, že vás Penta nějak převeze? Pamatuju si, že jste mi ještě jako aktivista ukazoval nádvoří Florentina jako příklad veřejného prostoru, který ve skutečnosti veřejný není, protože ho na noc zamknou a lidé se tam zdržují jen, když si jdou něco koupit. A teď máte z pozice politika hlídat, aby ve větším projektu sejného vlastníka nebyly podobné chyby, aby tam nebylo horko, aby tam nejezdilo moc aut…

Ale to je úplně stejné, jako když budeme jednat s Kellnerem o letišti v Letňanech. Oni jsou tihle hráči vlastně čitelní, oni prostě chtějí mít vliv, chtěli by stavět ještě výš, na to budou vždycky tlačit. Do každého jednání jdu s nedůvěrou, město není tak silné, ale za ty dva roky je to lepší. A náš výbor maká, máme třeba osmihodinová jednání, to dřív nebylo. Také nás čeká velká práce na Metropolitním plánu – jestli se má přijmout, tak se musí začít makat.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies