Zpřísňování systému výplaty dávek podporuje podvádění

Systém sociální pomoci, který v Česku nefunguje jako trampolína, ale naopak dostává lidi na sociální dno, je přímo odpovědný za zneužívání dávek.

Zpráva o zpřísnění požadavků pro vyplácení příspěvku na bydlení není vůbec překvapivá. Úředníci nově požadují doklad, který dokazuje, že příjemci příspěvku nežijí s bývalým partnerem. Tento požadavek, který se snad zmírní doporučením Ministerstva práce a sociálních věcí, že lze problém řešit i jinak, je jen jednou z řady věcí, které mají zamezit zneužívání dávek, ale ve skutečnosti způsobují opak. Místo aby se minimalizoval počet lidí, kteří v systému podvádějí, stát svou přísnou rukou naopak vhání své občany do situací, kdy jsou k podvodům nuceni.

Cesta z dna musí být realisticky nastavena tak, aby rodiny dokázaly zajistit své základní potřeby.

Dlouhé roky jsou sliby o zamezení zneužívání sociálních dávek součástí předvolebních klání. Stále opakovaná mantra o tom, že tu jsou lidé, kteří zneužívají systém, se pomalu vkrádá do našeho podvědomí. Skutečnost, že existují analýzy, podle nichž dávky nejsou zneužívány zdaleka tak, jak se nám politické reprezentace snaží sugerovat, ať už šlo o Nečasovu vládu nebo tu současnou, na obecném mínění moc nezmění. A představa, že tu jsou armády lidí, kteří si žijí jak prasata v žitě ze štědrých sociálních dávek, zase ospravedlňuje politické kroky vedoucí k dalšímu zpřísňování systému. Jak potom vypadá reálná pomoc například matkám samoživitelkám, bylo také popsáno.

Proč je nesmyslné vyžadovat po samoživitelkách další papír, který jim má poskytnout bývalý partner, je zcela zřejmé. Rozejít se mohli ve zlém, bývalý partner mohl zmizet a přerušit kontakt, případně nemá nájemní smlouvu, protože bydlí u kamaráda nebo příbuzných. Každý papír vyžadující spolupráci expartnera, může být zkrátka problémem, pokud se pár opravdu rozešel a pokud mezi bývalými partnery nejsou bodré vztahy. Co se ale stane, když dávky na bydlení vypadnou? Rodina může přijít o bydlení, případně se může zadlužit, aby situaci vyřešila. Lidí, kteří v minulosti zabředli do dluhů proto, že neměli dost prostředků na svůj běžný život, je mnoho. Zadlužený člověk se snadno dostane do exekuce a z nezabavitelného minima se opravdu, ale opravdu žít nedá, pokud nepatříte ke šťastlivcům s extrémně nízkými náklady na bydlení. Lidé v exekuci jsou pak v podstatě nuceni podvádět systém, aniž by z toho nějak výrazně profitovali.

Přísně nastavený systém

Modelově si představme samoživitelku, která se v důsledku nevyplacených dávek na bydlení dostane do potíží. Půjčí si peníze, aby nepřišla o bydlení. Dluh splácí, ale zpozdí se, dluh roste a ona skončí v exekuci. Pokud by pracovala legálně, musela by žít z nezabavitelného minima. Příspěvky na bydlení a další dávky se ovšem počítají z příjmu před exekuční srážkou. To ji nutí k práci načerno, protože tak bude mít nepřiznaný příjem, ke kterému dostane dávky a dohromady je to částka, která je sice také nízká, ale lze z ní alespoň zaplatit nájem a pořídit jídlo pro rodinu. Kdyby pracovala legálně, tak jí příjmy často nestačí reálně k pokrytí nákladů na bydlení. Pokud se tato žena s někým seznámí, ať už dotyčný pracuje či nepracuje legálně, ať už je či není zadlužený, často ho neuvede jako člena společné domácnosti. Systém dávek je totiž nastavený tak přísně a mnohdy vyžaduje splnění tak nesmyslných podmínek, že příjemci dávek nemají jinou možnost než podvádět.

Sociální pracovníci, kteří pomáhají svým klientům řešit jejich situaci, navíc upozorňují na to, že systém je tak složitý, že často mají problém se v něm vyznat i oni sami, přestože jsou vysokoškolsky vzdělaní a dobrá orientace v systému je předpokladem jejich práce. Řadě lidí v nouzi se navíc dějí zjevné nespravedlnosti. Aktuálně řeší sociální pracovnice z brněnské organizace IQ Roma servis případ ženy, která má v pěstounské péči dítě, jež má nárok na sirotčí důchod, ale dostává ho biologický otec dítěte, nikoli ona. Je to proto, že dítě je v pěstounské péči v předběžném opatření a dokud jí dítě nebude svěřeno soudem a rozsudek nenabude právní moci, bude nadále sirotčí důchod dostávat biologický otec. Sirotčí důchod se ovšem započítává do jejích příjmů a snižuje jí tak příspěvek na bydlení. Systém nedovoluje zjednat nápravu, a ona tak nemá dost prostředků na živobytí. Sirotčí důchod vyplacený otci po něm může zpětně vymáhat. I pokud se časem podaří její problém vyřešit, nic to nemění na tom, že právě teď se nachází v situaci, kdy je důsledkem nedostatku peněz zranitelná a může se dostat do dluhů. A to je ten okamžik, kdy se z lidí stávají vynucení podvodníci.

Možná existují lidé, kteří nemají problém podvádět a brát dávky, na něž nemají nárok, i když si žijí dobře. V každé společnosti určité procento takových lidí bude. Nicméně většina lidí se k takovýmto praktikám neuchyluje. V Česku se však podařilo nesmyslně nastaveným, složitým systémem, nízkou informovaností o tom, na co lidé mají nárok, pozastavováním pomoci a podobnými kroky dostat na dno lidi, kteří by jinak legálně pracovali a stát by nepodváděli. Teď však pracují na černo, což s sebou nese další rizika, jako je nestálost výdělku, dále se zadlužují a jsou v podstatě přinuceni státu lhát. Je to spirála, kterou rozhodně nepřerušíme tím, že jim dáme ještě méně. Cesta z dna musí být realisticky nastavena tak, aby rodiny dokázaly zajistit své základní potřeby. Jedině tak se vrátí do legální práce, budou přiznávat své partnery a budou se snažit normálně žít. A to bude nakonec výhodné pro nás všechny.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies