Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Před časem se vláda rozhodla řešit krizi bydlení a energetickou krizi mimo jiné slibem, že lidem pomůže s náklady na bydlení a zjednoduší čerpání příspěvku. Zároveň se pokusila chvíli předstírat, že pobírat tuto dávku není žádná ostuda. Po nějaké době se však ukázalo, že tato taktika má vážné nedostatky. Příspěvek jednak stále pobírá jen asi třicet až čtyřicet procent lidí, kteří na něj mají nárok (u seniorských domácností je to odhadem dokonce jen dvacet procent), jednak řada úřadů práce nestíhá příspěvky vyplácet. Místo aby Ministerstvo práce a sociálních věcí řešilo, jak tento ostudný stav řešit, otevřelo diskuzi o tom, jak udělování příspěvků na bydlení zpřísnit, a chystá kontroly i testování, kolik mají žadatelé naspořeno.
Regulované nájemné není žádný komunismus, naopak se možná ukáže jako jediná možnost, jak z pasti ven dřív, než budou ulice plné lidí bez domova.
Je s podivem, že když se jedná o podnikání, vláda má hlavně starost, aby se podnikatelé necítili jako sprostí podezřelí, pokud by někdo kontroloval, jaké mají tržby. Když se však jedná o lidi, kteří potřebují pomoct v době vysoké inflace, tradičně nízkých příjmů a z kloubů vymknutých nákladů na bydlení, je zjevně potřeba být co nejpřísnější a kontrolovat úplně všechno. Jakou přesně bude mít nové opatření podobu, ještě nevíme, zatím je ve fázi příprav. Není ale těžké si domyslet, že nápad má nejspíš původ v tom, že stát může jen těžko dlouhodobě vyvažovat nepoměr mezi nízkými příjmy a vysokými nájmy i drahými energiemi.
Z nápadů, které zatím zazněly, je zajímavý ten, který se týká OSVČ využívající paušální daň. Těm se vždy započítává příjem padesát procent z průměrné měsíční mzdy a je jedno, kolik za měsíc skutečně vydělají. To je jistě nespravedlivé, ale dalo by se to velmi snadno změnit přenastavením parametrů čerpání. Mnohem větší nespravedlnost, kterou zažívají nízkopříjmové OSVČ, ovšem ministra Mariána Jurečku a jeho úředníky zjevně netrápí. Jedná se o to, že i když vydělají méně, než je polovina průměrné mzdy, příspěvek se jim vypočítává ze stejné částky. S tím, že by existovali OSVČ, kteří si vydělávají méně, se nepočítá. I to by se jistě mělo změnit – a také by k tomu stačilo pouze změnit podmínky.
Další nápady, například na testování úspor nebo toho, zda dotyčný nevlastní nějakou nemovitost, jsou už vyloženě šílené. V situaci, kdy systém není schopný dávky vyplácet, na úřadech práce chybějí lidé, na ministerstvu vymysleli, že přidají úředníkům další agendu. Testování je navíc další položka v rozpočtu a je otázka, zda se nakonec vůbec vyplatí. Krátkodobě by se mohla „vyplatit“, pokud by za nemovitost, jejíž vlastnictví by vedlo k odebrání příspěvku, byly považovány i chaty a další nevyhovující bydlení. To se sice zdá jako nepravděpodobné, ale v této zemi je nejspíš možné vše.
Byť v Česku ještě není zažité, že bydlení je právo, je nabíledni, že ztráta bydlení mnoha lidí by vytvořila ohromné sociální problémy. Zároveň se zdá, že systém dávek na bydlení je dlouhodobě neudržitelný a současná vláda se je pokouší omezit ještě před tím, než je začala využívat většina těch, kteří na ně mají právo. Co tedy s tím?
Některá řešení budou vyžadovat více času – třeba zákon o sociálním či nově dostupném bydlení, nebo přeměna naší ekonomiky, která je založená na levné práci. Možná by proto nebylo od věci začít se bavit o tom, že by nájmy měly mít nějaký strop. To by totiž bylo opatření, které by bylo rychlejší než například mohutné investice do vzdělání, které jsou nutné k tomu, abychom přestali být montovnou. Výše nájmů v lokalitách, jako je sídliště Janov, kde si můžete pronajmout byt i za šestnáct tisíc bez energií, ostatně ukazují, že cena bydlení nezohledňuje onen bájný trh, ale roste a roste, kam až to jde. Skutečnost, že stát pomáhá prostřednictvím příspěvku a doplatku na bydlení, má na cenu nájmů samozřejmě také vliv. Regulované nájemné není žádný komunismus, naopak se možná ukáže jako jediná možnost, jak z pasti ven dřív, než budou ulice plné lidí bez domova.
Autorka je redaktorka Alarmu.