Foto VJKombajn, Pixabay, Creative Commons, CC0 1.0
Když koncem roku sněmovna rušila EET, bylo celkem jasné, že toho řada pohostinství využije k tomu, že se vrátí ke starým dobrým časům, kdy se tržby přiznávaly jen zčásti a zároveň se zaměstnancům formálně vyplácela jen minimální mzda a zbytek takzvaně na ruku. Na předpokládaný vývoj upozorňovali i odborníci z oboru služeb a pohostinství.
Je s podivem, že od dob Nečasovy vlády neustále posloucháme řeči o zneužívání sociálních dávek, kdy je každý, kdo je potřebuje, automaticky pokládán za podvodníka a je třeba neustále vymýšlet nové a nové systémy kontroly, aby někdo náhodou nepobíral dávky neoprávněně. Naopak u podnikatelů je odpovídající dohled, který je běžný v mnoha zemích EU, vnímán jako něco nepřípustného. „Podnikatelé přestanou být sprostými podezřelými,“ zdůvodňoval tehdy ve Sněmovně plán vládní koalice ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).
Konkurenční výhoda
Mezitím přišlo léto a lidé, kteří už jsou zvyklí platit všude elektronicky, začali při výletech narážet na cedule „platba možná pouze hotově“. V tuto chvíli je už jasné, že jestli zrušení EET k něčemu přispělo, tak nikoliv k dobrému obrazu podnikatelů v pohostinství. Na stránkách tn.nova.cz už existuje mapka, kde redakce začala vytvářet seznam míst, kde nelze platit kartou.
Když o problému elektronických tržeb a nepřiznaných příjmů mluvím se svými přáteli, kteří podnikají a zaměstnávají čistě legálně, vnímají jako hlavní problém to, že nepoctivým podnikatelům tak stát vytváří konkurenční výhodu. Argument, že by důvodem byly příliš vysoké poplatky za platební terminály, považují za nesmyslný, byť samozřejmě záleží na tom, jakou s kým máte smlouvu.
Místo toho, aby vláda přemýšlela nad tím, proč jsou odvody za nízkopříjmové zaměstnance neúměrně vysoké, že se tím pádem některé hospody nejspíš opravdu udrží jen díky tomu, že podvádějí, raději zruší kontrolu nad vším.
Problém je z jejich pohledu v tom, že možnost nepřiznávat příjmy vytváří nerovné prostředí. Jedni platí všechny odvody odpovídající výši platů, které svým zaměstnancům reálně vyplácejí, a přiznávají všechny tržby, zatímco druzí vydělávají na tom, že stát (a vlastně i své zaměstnance, popřípadě jejich věřitele) okrádají.
Pokud by to snad měl vyřešit trh, museli by lidé hlasovat takzvaně nohama a tam, kde karty neberou, nechodit. Je sice pravda, že se najdou lidé, kteří jsou zásadoví a tam, kde nemohou platit elektronicky, nenakupují, ale pak jsou zase jiní, kteří této vlně tleskají. A většině lidí je to nejspíš jedno. Když navíc dorazíte třeba s žíznivými nebo hladovými dětmi v parném počasí někam na zahrádku a tam zjistíte, že se tam platí jen v hotovosti, je potřeba opravdu velký morál, aby šel člověk hledat jiné místo. Navíc ani není jisté, že takové místo v okolí najdete.
Bonusy pro bájné drobné podnikatele
Při podobných diskuzích se neustále objevují „drobní podnikatelé“ coby argument, který má dokazovat, že to či ono jim škodí. V tomto konkrétním případě elektronická evidence tržeb. Přitom je ale Česko všechno, jen ne vstřícné k malým podnikatelům a ze všeho nejvíc k těm nejmenším. Místo toho, aby vláda přemýšlela nad tím, proč jsou odvody za nízkopříjmové zaměstnance neúměrně vysoké, že se tím pádem některé hospody nejspíš opravdu udrží jen díky tomu, že podvádějí, raději zruší kontrolu nad vším. Kdyby snad opravdu chtěla podnikatelům pomoct, mohla by také uvažovat nad tím, proč je tolik pravidel stejných pro velké, střední i malé firmy.
Uvedu dva příklady: Když jste velký podnik s mnoha set zaměstnanci, můžete si celkem snadno dovolit mít extra zaměstnance, který řeší všechny problémy s exekucemi. Když máte třeba čtyři zaměstnance a z toho jsou dva v exekuci, strávíte neúměrně mnoho času tím, že odpovídáte exekutorům na jejich požadavky. Pokud byste se rozhodli jim neodpovídat, hrozí vám pokuta.
Další příklad je z oblasti BOZP. Firmy mají povinnost zajistit svým zaměstnancům pracovní obuv. Když máte v restauraci třeba dvacet zaměstnanců, plus se vám tam další lidé střídají brigádně a pracovní boty stojí kolem 1 500 korun, už je to podstatný výdaj. Menší zaměstnavatelé se potýkají s celou řadou podobných nároků a pravidel a řeší to často tak, že doufají, že na ně nepřijde žádná kontrola. Ti velcí pracovní boty nebo jakékoliv další ochranné pomůcky často klidně nezajistí, nebo se nestydí přenést náklady na zaměstnance (čest výjimkám). Kdyby snad vláda opravdu chtěla dát zelenou malým podnikatelům, mohla by ono moře pravidel, které je vytvořené pro velké firmy, pro ty menší trochu zjednodušit.
A nakonec z mé malé ankety vyplynulo to, že pro malé podnikatele je problém, jak se pravidla neustále mění. To, že je někdo dobrý instalatér, pokrývač nebo má stánek s nějakým dobrým jídlem, neznamená, že je také duší úředník, který rád vyplňuje nekonečné množství excelových tabulek, v nichž se navíc požadavky každý rok mění. Ohromná byrokratická zátěž je opět něco, co vychází z představy velkých podniků, pro které to není problém, prostě na to zaměstnají extra člověka. Zrušením EET ke stabilnímu prostředí vláda navíc skutečně nepřispěla, protože až zase vyhraje Andrej Babiš, je dost pravděpodobné, že ji opět zavede.
Autorka je redaktorka Alarmu.