Foto Lindsayfox, needpix.com
Toto je příběh o vynálezu, který si ve 20. století vyžádal sto milionů životů, a pokud se nic nezmění, v 21. století si jich vyžádá miliardu. Je to příběh o „nejvražednějším artefaktu lidských dějin“, který dodnes zabíjí osm milionů lidí ročně. Je to příběh horšího zabijáka, než jakým jsou malárie a tuberkulóza, autonehody a klimatické změny, války a katastrofy. Mluvím samozřejmě o cigaretách. Nebo přesněji řečeno: o tabákovém průmyslu.
Pro představu o rozsahu zkázy: představte si, že ve zprávách narazíte na následující novinku: „Jumbo Jet havaroval na ranveji, nikdo nepřežil“. Za půl hodiny vyskočí podobná zpráva: „Další Boeing 747 havaroval, opět nikdo nepřežil“. A za třicet minut znovu. Předpokládejme, že takhle to pokračuje celý den a celou noc, takže během 24 hodin spadne skoro padesát letadel. A nakonec si představte, že takhle to pokračuje celý rok. Tolik životů má na svědomí tabákový průmysl.
Historici zítřka budou žasnout při pohledu na nespočet chemiků, kteří se ze všech sil snažili udělat kouření co nejvíce návykovým.
A ano, tento byznys je také úžasně výdělečný. Vyjádřeno v číslech: moderní stroj na výrobu cigaret vyrobí dvacet tisíc cigaret za minutu, deset milionů za osmihodinovou směnu. Podle epidemiologů připadá na milion cigaret jedno úmrtí, takže mluvíme o deseti úmrtích za směnu. Společnosti vydělají na každé cigaretě přibližně jeden cent, takže každé úmrtí na tabákový výrobek má pro tabákový průmysl hodnotu deset tisíc dolarů. To je pět milionů dolarů na jeden Jumbo Jet, tedy na každých 30 minut.
Možná si teď říkáte: To jsou přece staré zprávy, ne? Není boj proti tabákovému průmyslu záležitostí devadesátých let? Kouření je přece na ústupu… Kéž by tomu tak bylo. Nicméně celosvětové příjmy tabákového průmyslu jsou stále na vzestupu. Počet kuřáků v bohatých zemích sice mírně klesá, ale to vynahrazuje rozmach vapingu a rostoucí popularita cigaret v zemích s nižšími a středními příjmy (kde má tabákový průmysl prakticky volnou ruku). Firmy jako Philip Morris navíc až příliš ochotně odbývají kouření jako „starou zprávu“, aby mohly pokračovat v zajetých kolejích.
Důsledkem je svého druhu masová slepota. Skandál – padesát zřícených Jumbo Jetů denně – se normalizoval.
Dějiny lží a podvodů
Není bez zajímavosti, že cigareta je poměrně nedávný vynález. Lidé samozřejmě kouřili vždycky, ale inhalovatelná cigareta je moderní fenomén. Je výsledkem desetiletí vývoje a rozpočtu na výzkum v řádu desítek miliard dolarů. Současnou cigaretu tvoří tabák z pouhých dvou třetin, k nimž se přidávají stovky dalších látek: zvlhčovadla, posilovače účinků, tlumiče kašle, příchutě, prostě všechno možné. To všechno ve snaze učinit výsledný produkt co možná nejvíce návykovým.
Při uvádění tohoto vynálezu na trh zahájil tabákový průmysl jednu z největších propagandistických kampaní v dějinách lidstva. Téměř polovinu amerických televizních pořadů kolem roku 1960 „vám přinášel“ tabákový průmysl. Podle studie z počátku devadesátých let minulého století dokázala batolata rozpoznat tvář Joe Camela stejně dobře jako jméno a tvář Mickey Mouse.
A pak je tu všechno to úsilí vynaložené tabákovým průmyslem ve snaze zpochybnit fakta o smrtelnosti cigaret. Již počátkem padesátých let věda dospěla ke konsenzu, že kouření způsobuje rakovinu. Tabákový průmysl se tedy rozhodl jednat. Spiknutí začalo 14. prosince 1953 setkáním generálních ředitelů největších tabákových společností v hotelu Plaza na Manhattanu v New Yorku. Tam bylo rozhodnuto nasadit lobbistickou firmu Hill & Knowlton a nechat ji vybudovat obří kouřovou clonu.
Průmysl celá desetiletí omílal, že je potřeba „další výzkum“, a to nehledě na to, že i jeho vlastní vědci věděli své. „Naším výrobkem jsou pochybnosti,“ zněla mantra tohoto odvětví, podobně jako v případě fosilních korporací, které strávily roky nahlodáváním jistot o realitě změn klimatu. Miliony se vynaložily na „výzkum tabáku“, v němž šlo ve skutečnosti o něco jiného. Kampaň se setkala s ohromným úspěchem. Většina lidí si uvědomila až v osmdesátých letech, že kouření není jen trochu škodlivé, ale je to jeden z nejzhoubnějších možných návyků. Celé dvě třetiny kuřáků na následky kouření umírají. Přesto ještě v roce 1994 sedm generálních ředitelů největších tabákových společností („sedm trpaslíků“) pod přísahou vypovědělo, že nikotin není návykový.
Průmysl mezitím uvedl na trh řadu „inovací“ s údajným cílem udělat cigarety „bezpečnější“. Ale všechny tyhle vychytávky – filtry, ventilace, „lehké“ cigarety – se ukázaly jako podvod. Interní dokumenty společnosti Philip Morris ukazují, že společnost považovala „selektivní filtraci“ za „termodynamicky nemožnou“ již v padesátých letech minulého století. S cigaretovým filtrem se to má jako s pitím piva tenčím brčkem – možná budete muset cucat trochu silněji, ale méně se toho do vás nedostane.
Ventilace cigaret je také nesmysl. Podle měření některých kouřových přístrojů se „ventilované“ cigarety s malými otvory ve filtru mohou zdát méně toxické, ale průmysl ví, že kuřáci tyto otvory zavírají. Je to jako udělat několik otvorů v brčku, přiložit ústa přes tyto otvory a pak tvrdit, že pijete méně alkoholu.
Nejnovějším hoaxem tabákového průmyslu je e-cigareta (vaping), která je údajně méně škodlivá než běžná cigareta. Podle nezávislých výzkumů však mnohé e-cigarety obsahují více toxického a návykového nikotinu než celá krabička cigaret a vapující mladí lidé mají třikrát větší šanci začít s kouřením. Za poslední desetiletí došlo v Evropě k prudkému rozmachu vapingu mezi teenagery. Jeden z předních britských zdravotních odborníků nedávno varoval, že pokud bude vzestup vapingu pokračovat tímto tempem, budou do pěti let vapovat prakticky všechny děti.
Svobodné rozhodnutí?
A nakonec ten největší ze všech mýtů: pohádka, že kouřit je svobodné rozhodnutí. Ve skutečnosti většina kuřáků začíná kouřit v mladistvém věku a přibližně 70 procent z nich chce přestat. Každý rok se o to pokusí více než polovina z nich, ale protože cigarety byly vymyšleny tak, aby byly návykové, dost často marně. Podle kanadské studie si překonat závislost vyžádá v průměru třicet neúspěšných pokusů.
Tabákový průmysl dobře ví, že nikotin přetváří mozek a vytváří farmakologickou závislost na úrovni heroinu nebo kokainu. Tím se nikotin naprosto liší od alkoholu, protože mezi uživateli alkoholu jsou pouze tři procenta alkoholiků. V případě cigaret to je 80 až 90 procent. Lidé, kteří kouří rádi, jsou tak vzácní, že si pro ně průmysl našel přezdívku „požitkáři“. Mladí lidé mají v interních dokumentech tohoto odvětví také své přezdívky: jsou to „učící se“, „předkuřáci“ nebo „nahrazující kuřáci“.
Jednou se historici ohlédnou a budou považovat za neuvěřitelné, jak dlouho dokázal tabákový průmysl fungovat. Že se výrobek obsahující arsen, kyanid a radioaktivní izotopy mohl legálně prodávat v supermarketech. Že tolik lidí tak dlouho podceňovalo nebezpečí – protože kolik lidí ví, že kouření způsobuje také statisíce potratů a onemocnění, jako je slepota, plešatost, šedý zákal, předčasná menopauza a poruchy erekce?
Historici zítřka budou žasnout při pohledu na nespočet chemiků, kteří se ze všech sil snažili udělat kouření co nejvíce návykovým. Nad nespočtem markeťáků, kteří se ze všech sil snažili udělat kouření co nejvíc sexy. Nad nespočtem právníků, kteří se ze všech sil snažili zakrýt lži tabákového průmyslu. „Tyto společnosti jsem studoval desítky let,“ píše přední historik Robert N. Proctor, „a stále si musím čas od času promnout oči v úžasu nad nějakým novým zjištěním o nekalých praktikách nebo právních kejklích.“
Tento průmysl až přespříliš touží po tom, abychom uvěřili, že jsme bitvu s tabákovým molochem již dobojovali. Že nekuřácké prostory, varovné nápisy, zákaz reklamy a tvrdé zdanění stačily k potlačení problému. Ale nic nemůže být dál od pravdy. Je před námi ještě dlouhá, velmi dlouhá cesta. Zákaz reklamy zvýšil ziskové marže výrobců. Průmysl ví, že osvěta mezi mladými lidmi oblibu kouření často jen zvyšuje. A o daních z tabáku se někdy mluví jako o „druhé závislosti“ – nikoli samotných kuřáků, ale vlády, která na kuřácích vydělává tolik peněz, že tabákovému průmyslu nechce příliš ztěžovat život. (Zrovna minulý rok na Novém Zélandu odvolali zákaz kouření, aby mohli pokrýt daňové úlevy).
Toto smrtonosné odvětví však přesto může skončit a jednoho dne také skončí. Musí se však stát několik věcí. Zaprvé se musíme znovu rozzlobit. Bez veřejného rozhořčení neexistuje politický tlak, který by tyto firmy pohnal k odpovědnosti. Zadruhé, do boje proti tabákovému průmyslu se musí zapojit mnohem více lidí – aktivistů a lobbistů, právníků a lékařů. Zatřetí, musíme mít naprosto jasno ohledně našeho konečného cíle: je nutné zakázat výrobu a prodej cigaret.
Ano, lidé kouřili vždycky. Nikomu by se nemělo upírat právo doma na zahradě pěstovat pro vlastní potřebu tabák. Nikdo by však neměl mít právo mezi lidmi v masovém měřítku šířit otravu. Cigareta je podvodný výrobek, a podobně jako azbest nebo olovo v barvách a benzínu by se neměla vyrábět a prodávat.
Autor je historik a spoluzakladatel organizace The School for Moral Ambition, která vypisuje stipendia pro odborníky, kteří chtějí zasvětit svoji kariéru boji proti tabákovému průmyslu.
Z anglického originálu přeložil David Šír.