Foto Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Šance, že by vládu v roce 2025 sestavovaly stejné politické strany a stejní lídři jako v roce 2021, jsou velmi malé. Preference se od posledních voleb do Poslanecké sněmovny vyvíjí velmi pozvolně, zato jednoznačně směrem v neprospěch současných vládních stran. Propad nejvíc odnášejí KDU-ČSL a TOP 09, které se bez pěti procent potřebných pro vstup do sněmovny stávají závislé na existenci koalice Spolu. Na Spolu se ale stává závislá i ODS, která bez menších partnerů nedosahuje v průzkumech ani poloviny toho, co hnutí ANO.
Nutnost velké peníze v politice regulovat, danit miliardáře a omezovat jejich moc ve jménu demokracie je pravým opakem programu ODS.
I když se ale koalici nedaří, nic na svém vládnutí měnit nehodlá. Vedení jednotlivých koaličních stran celkem zjevně sází na to, že se karta zčistajasna obrátí v jejich prospěch, a bez jakékoliv reflexe pokračují v asociální a nekompetentní politice. Spoléhají se na teorii volebního cyklu, na malý (ale aspoň nějaký) ekonomický růst a také na zopakování demokratického zázraku, který jim přinese hlasy proti oligarchovi Andreji Babišovi.
Obrat k oligarchovi
Na nedávném kongresu ODS se kritika fungování strany v rámci koalice Spolu ani neobjevila. V tuto chvíli straníci dali přednost deklaraci jednoty pod vedením Petra Fialy. V červnových eurovolbách se Spolu nesmí v porovnání s hnutím ANO ztrapnit, a na rozbroje tak není čas. Možná členové ODS opravdu věří vlastním lžím o tom, že podporují vědu a vzdělání (tedy budoucnost) tím, že v těchto resortech škrtají, nebo o tom, že hlavním problémem české ekonomiky je „nedostatek odvahy“. Jako by chtěli všichni čestně dohrát svou roli až do smutného konce. Spíš ale sami nevědí, co mají dělat, nebo zkrátka čekají, až se to v roce 2025 sesype.
Dlouhodobý člen předsednictva ODS a od samého začátku kritik projektu Spolu Jan Zahradil před rokem v rozhovoru pro Deník N řekl: „Když jsme takto vyhráli poslední volby, nebude vůle to měnit. Uvidíme ale, jak se situace vyvine po sněmovních volbách 2025. I to může být důvodem, proč bych rád byl u toho.“ Svoje slovo hodlá dodržet – dnes deklaruje, že je ochotný politiku ODS úplně otočit a v roce 2025 uzavřít koalici s hnutím ANO Andreje Babiše. „Pro samostatnou existenci značky ODS je to menší riziko než odchod do čestné opozice v rámci Spolu, který by vyústil ve slučovací sjezd s TOP 09 a lidovci, tedy k zániku značky. To je věc, na které nejsem ochoten se vůbec podílet. Soužití s ANO má daleko k jakékoliv idylce, ale pořád je to lepší varianta i s tím rizikem, že voliči nás proklejí. My budeme mít čtyři roky na to, abychom je přesvědčili,“ řekl nedávno politickému reportérovi Seznam Zpráv Václavu Dolejšímu.
Základní konflikt
Antibabišovský étos v ODS není ani samozřejmý, ani přirozený. Je úzce spojený s existencí koalice Spolu a taky s konkrétní politickou situací – tedy potřebou porazit Andreje Babiše v roce 2021, kdy oligarcha vládnul v koalici s ČSSD, tedy slovníkem ODS v „socialisticko-populistické“ vládě. A tato potřeba – stejně jako Babiš – nikam nezmizela a nezmizí ani v roce 2025.
Zahradilovou ambicí je nejspíš jednoduše počkat. Antibabišismus v podání ODS nikdy nebyl koherentní politickou ideologií. Ani nemohl být. Sázka ODS na záchranu demokracie byla mimo jiné chytrým marketingovým kalkulem, možným právě jen v „demokratické“ předvolební koalici. Ve skutečnosti nic nemůže být ideologii ODS vzdálenější než odmítání politické moci velkých peněz. Nutnost velké peníze v politice regulovat, danit miliardáře a omezovat jejich moc ve jménu demokracie je pravým opakem programu ODS.
Možnost koalice ANO a ODS odmítají obvykle politici obou stran. Toto odmítání je klíčové zejména pro představitele ODS, kteří fungují v rámci vládní antibabišovské pětikoalice a zároveň v rámci – rovněž antibabišovské – pravicové volební koalice Spolu. V současné konstelaci má ODS větší moc, než reálně odpovídá její podpoře. Má premiéra i ministra financí, do velké míry určuje i zahraniční politiku země a je hlavní silou pětikoaliční vlády. Postoje ODS se silně odrážejí v ekonomické i sociální politice vlády.
Za této konstelace je pochopitelné, proč je vnitřní opozice spíše potichu. Zahradil a další odpůrci koalice za těchto okolností raději mlčí – potřeba lísat se k Babišovi vyvstane, až když na hlavu porazí Fialu a celý tento politický projekt selže. Do té doby se bude vnitrostranická opozice v ODS nejspíš držet zpátky, což ale nemusí platit pro vnitrostranickou opozici například v KDU-ČSL nebo v dalších stranách.
Do konce volebního období tak nadále ekonomika poroste nejméně ze zemí V4; energie budou nejdražší v Evropě; pokud to Jurečkovi klapne, tak se dávky podmíní protiústavními nucenými pracemi; a bydlení bude ještě hůře dostupné než dnes. Koaliční svorností nic z toho neotřese. Zahradilovi a jeho národně konzervativnímu křídlu v ODS nic z toho ani nevadí. V Babišově vládě se můžou spokojit s neekonomickými ministerstvy, kde budou prosazovat pravou národně konzervativní politiku. Samotný Jan Zahradil se řadí mezi klausovce a nejedná se o první spolupráci lidí od Klause s Babišem. Právě lidé kolem Institutu Václava Klause se nechali babišovci nadšeně volit do mediálních rad a odsud odstřelovali nezávislost České televize a rozhlasu. Konzervativní pravice a peníze v politice se vzájemně přitahují a část ODS se v náruči oligarchie určitě najde.
Autor je redaktor Alarmu.