Foto Martin Strachoň Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Rekordní přírůstek nakažených! Nejvíce nemocných od vypuknutí pandemie! Počet lidí ve vážném stavu roste! To hlásají novinové titulky posledních několik dní. Ze zemí Střední Evropy jsme na tom nejhůř, za znepokojivou označila situaci v Česku i Světová zdravotnická organizace. „Podle mě by měla mlčet,“ utřel WHO Babiš. Byl to jen jeden z projevů jeho stupňující se arogance. Namísto premiéra, který uklidňuje své občany a snaží se je v kritických chvílích pozitivně motivovat, máme v čele vlády vzteklé děcko. Ne, že by to bylo až takové překvapení.
Mistři světa amoleta
Ačkoliv o možných hrozbách spojených s nárůstem počtu nakažených lidí mluví řada odborníků už několik týdnů, nenechal se český premiér nijak rozhodit. Zatímco na jaře, na počátku pandemie, se chování české vlády dalo označit sice za přehnaně radikální, ale v určitém ohledu adekvátní, v posledních dnech sledujeme jen nekoncepční chaos. Rodiče ani učitelé do poslední chvíle nevěděli, jak to bude se začátkem školního roku. Pořadatelé akcí, provozovatelé barů, kin, divadel, hospod nebo vzdělávacích a kulturních institucí jsou vydáni napospas vládě a jejím rozhodnutím, která nevzbuzují skoro žádnou důvěru. I kdyby do posledních podzimních veder navlékl Jan Hamáček znovu svůj červený svetr, bude dnes působit směšně – hlavně proto, jak ochotně sekunduje Babišovi ve vytváření falešného dojmu, že jejich vláda má všechno pod kontrolou.
Čas, který jsme v létě mohli využít na přípravu na dlouho avizovanou druhou vlnu epidemie, Babiš promrhal – úplné rozvolnění potřeboval pro udržení iluze, že to na jaře zvládl a teď si všichni můžeme oddechnout.
Opatření týkající se cest ze zahraničí se rychle mění, stát ale není schopen zajistit adekvátní testování: na pražském letišti se lidé ani nerozřazují do front podle toho, jestli mají příznaky, nebo ne. Stovky potenciálně nakažených a nakažlivých lidí se tak na letišti tísní v jednom davu. Kapacity testování nedostačují, testy jsou často předražené a nedaří se u nich nastavit bezpečné podmínky pro všechny. Trasování skončilo jedním velkým propadákem, hygienické stanice kolabují, protože ve vládě nikoho nenapadlo posílit jejich personální kapacity. Zvládají sledovat kolem pěti set případů denně, což může být i třikrát méně, než je v současné chvíli potřeba. Zmatek panuje i v tom, jak přesně se chovat ve chvíli, kdy má člověk podezření, že se koronavirem nakazil.
Veškerý čas, který jsme v létě mohli využít na přípravu na dlouho avizovanou druhou vlnu epidemie, Babiš promrhal – úplné rozvolnění potřeboval pro udržení iluze, že to na jaře zvládl a teď si všichni můžeme oddechnout. Jenže Babiš to nezvládl a kýžený oddych se náhle stal časovanou bombou. Především proto, že vláda tak dlouho ignorovala nová ohniska nákazy uvnitř Česka. To na Karvinsku brzy přerostlo v zásadní problém. Jak píše Petr Koubský v Deníku N, do druhé vlny vstupujeme v nejhorší kondici ze všech okolních zemí. Z Česka se stala jedna z nejproblematičtějších zemí v Evropě a brzy se to může projevit i na vztahu zahraničí k nám. Na jaře jsme hranice zavírali my a Babiš kritizoval nebezpečné země. V tuto chvíli jsme evropskými troublemakery my a bylo by překvapivé, kdyby na to okolní země nezačaly velmi brzy reagovat.
Stát v rozkladu, opozice na neschopence
Nařízení Adama Vojtěcha nosit znovu povinně roušky stornoval sám Andrej Babiš a znovu tak ukázal, že v jeho vládě o nějaká ministerstva a jejich kompetence nejde. Zoufalá pozice českého ministra zdravotnictví coby Babišova otloukánka je od vypuknutí pandemie pořád zjevnější. Obecně ale veškeré chování odpovědných politiků působí úplně nahodile a pravděpodobně také úplně nahodilé je. Jediným ukazatelem, který v tuto chvíli hraje roli, je nálada premiéra a jeho marketingového týmu. Pokud Babiš vyhodnotí, že je pro něj politicky lepší chovat se jako bezohledné a zpupné dítě, bude se tak chovat – bez ohledu na masivní počty nakažených, které momentálně dosahují čísel na úrovni osmkrát lidnatějšího Německa. A to se u našich západních sousedů násobně víc testuje…
Najednou jsme se stali součástí zvráceného experimentu, který brzy může přerůst v nekontrolovatelný chaos. Problém přitom je, že energie a vůle lidí k poslušnosti vůči vládním nařízením je dnes mnohem menší, než byla na jaře. Mimo jiné i proto, že většina z nás je z chování vlády unavená a zmatená. V kombinaci s vědomím tvrdé sebedisciplinace na jaře a dnešní náhlou nutností jen oddaně improvizovat vyvolává stávající situace frustraci. Opozice, která by měla vládu tepat a burcovat k adekvátním výkonům, přitom už druhý týden lamentuje nad „rouškovným“ pro důchodce a „projídáním budoucnosti“ – kromě Pirátů se tak nikdo nesnaží prakticky a věcně řešit problémy spojené s koronavirem. Ty se přitom netýkají jen nemoci samotné, ale stovky dalších okolností: ekonomických, sociálních, psychologických. Krize, které nyní znovu začínáme čelit, se tak naplno odhalila i jako krize politiky a krize vládnutí. Babiš je zjevně manažer jen do bezproblémových časů. V každé normální firmě by za to, co v posledních týdnech předvádí, dostal už dávno vyhazov. Problém je v tom, že český premiér žádného nadřízeného nemá – kromě voličů. A ti, zdá se, svému šéfovi pořád ještě věří. Do krajských a senátních voleb zbývají čtyři týdny. Změní se do té doby jejich postoj, nebo to Babiš navzdory možným katastrofickým scénářům zase ustojí?
Autorka je redaktorka Alarmu.