Koronavirus a podzim: Česko jako princezna Koloběžka

Je třeba státu nekřivdit a uznat, že ve zlepšení boje s covidem-19 odvedl pořádný kus práce. Brzdí nás ale předsudky, nekoncepčnost a populismus.

Mnohý zdravotník se nechává slyšet, že nový koronavirus „slábne“, kdežto čísla nakažených rostou. Do toho slyšíme o přehlcených hygienických stanicích a jejich návrzích ubrat na trasování. Co nás tedy čeká na podzim a je na to Česko připravené? Jako princezna Koloběžka, co za princem napůl dojela a napůl přijela pěšky, na sobě sice český stát notně zapracoval, ale do podzimní sezóny se řítí napůl připraven, napůl nepřipraven.

Ačkoliv na veřejnost prosakují především všemožné lapsy státní správy, v souběhu s tím proběhla úctyhodná hlubinná transformace celého systému odezvy proti covidu-19.

Během léta v Česku epidemie covidu-19 nabobtnala do velikosti zhruba srovnatelné s koncem března tohoto roku. Nesvědčí o tom jen absolutní čísla zachycených nákaz, ale i další indikátory, jako je třeba podíl infikovaných na celkovém provedeném počtu testů. Příběh o úspěchu Česka při zvládnutí epidemie se tak pomalu drolí a naše republika začíná být na seznamech mnoha zemí po celém světě zařazována mezi „méně bezpečné“. V této situaci došlo ke znovuotevření škol, které jsou epidemiology mnohdy identifikovány jako jedno z nejvýznamnějších dějišť přenosu viru SARS-CoV-2 mezi rodinami a skupinami obyvatel. Z hlediska zdravotnického se toho však v tento okamžik až tak moc neděje. Lidé na covid-19 při srovnatelných číslech zachycených nákaz neumírají zdaleka tak často jako třeba v první půlce dubna a kliničtí lékaři se vesměs shodují, že alespoň momentálně „virus zeslábl“. Co přesně to ale znamená pro naši budoucnost?

Iluze, dočasná úleva či přátelský mutant?

Pokles smrtnosti spojené s covidem-19 v posledních měsících zažívala celá Evropa. Takový pokles může v principu být iluzí, pokud „jen“ lépe dohledáváte všechny infikované i pokud mají minimální nebo žádné příznaky covidu-19. Ve větších číslech zachycených nákaz se pak jeví podíl lidí s těžkými stavy jako méně závažný. Pravda tedy může být taková, že se jedná jen o informační efekt a charakter nemoci je obecně stále stejný. Téměř všechny státy na světě od začátku jara ustanovily lepší trasování a testování populace, a proto bylo lze takovýto optický klam jednoznačně očekávat. Letní „zmírnění“ covidu-19 je však tak citelné a univerzální, že v něm musí být ještě něco víc, a my si nejsme jisti co.

Mnoho expertů zmiňuje zvýšené hladiny vitaminu D ve slunečných měsících, lepší celkovou fyzickou kondici vzhledem k dovoleným nebo lepší stav sliznic vzhledem k dýchání nevysušeného venkovního vzduchu. Jiní zase spekulují o tom, že při pobytu venku na naše sliznice od dalšího nakaženého dopadne mnohem menší nálož virových částic, navíc zdecimovaná UV zářením ze slunce. Tělo pak má delší čas virus identifikovat a rozvinout adekvátní odezvu, než se nákaza stihne v buňkách nakopírovat do větších počtů. Tato vysvětlení mají společné jedno, a to, že s příchodem podzimu a zimy tyto efekty přirozeně odezní a covid-19 by se pak do Vánoc vrátil v plné síle.

Další částečné vysvětlení nižší smrtnosti je, že rizikové skupiny obyvatel se před covidem-19 dobře chránily i v letních měsících, zatímco se virus šířil mezi mladými. Tuto hypotézu poměrně dobře dokládají data v Česku i ve světě: nové nákazy v červenci a v srpnu pocházely především z věkové skupiny 15 až 35 let. Epidemiologické modelování však naznačuje, že tento trend nelze udržovat donekonečna, a pokud je nákaza v hojných počtech mezi mladými, dřív nebo později prosákne i mezi zranitelné skupiny obyvatel.

Nakonec je třeba zmínit, že existuje i hypotéza, že náhodné změny genetické informace viru a přirozený výběr ho pozměnily natolik, že se stává méně nebezpečným. Evoluční teorie skutečně velí, že virus si postupně bude volit verze, které se dokážou v lidském těle lépe a déle množit, a zároveň si bude volit celkovou strategii tak, aby nakažený člověk nákazu šířil mezi více a více dalších jedinců. Závažný zápal plic je z tohoto hlediska obecně spíše kontraproduktivní – pro virus je evolučně výhodnější způsobovat spíše lehčí onemocnění. Věc je ale samozřejmě složitější, virus je malý, relativně jednoduchý automat, který lze dobře obměnit pouze na konečný počet způsobů. Mezi možnými mutacemi viru mohou být verze, které jsou výhodné i pro něj i pro naši civilizaci, ale vyloučené nejsou ani možnosti, které jsou výhodné jen pro virus a velmi nepříjemné pro nás. Scénář „přátelské a příjemné“ mutace viru přitahuje naši pozornost nezávisle na své pravděpodobnosti, protože nám maluje optimistickou budoucnost, kdy pandemie již navždy přestane zásadně omezovat naše životy. Realita je ale taková, že experti vývoj viru bedlivě sledují, a pro teď vidí jen drobné posuny v jeho struktuře, z nichž zatím nelze dělat žádné dalekosáhlé závěry.

Vážení scénářů

V tuto chvíli je potřeba se vyvarovat nekonečných rozepří o tom, čí názor na zmírnění covidu-19 je lepší, a kdo má tedy konečnou pravdu, jak je pro český veřejný diskurz až příliš příznačné. Nepochybnou pravdu a prognózu nemáme, a je plýtváním sil ji do nekonečna hledat. Úspěšná státní politika se takovýmto intelektuálním pastem vyhýbá a místo toho pracuje s kvantitativním řízením rizik. To znamená, že stát vyvine adekvátní úsilí pro dobré zvládnutí dopadů jakéhokoliv ze spekulativních, ale realistických scénářů připravených širokým spektrem odborníků. Adekvátnost úsilí investovaného do přípravy na různé scénáře pak může být z velké míry měřena například očekávanými peněžitými výnosy a ztrátami.

Pojďme se touto optikou podívat na strategii vlády pro nadcházející podzim. Existuje realistický scénář, že virus zmutoval do mírnější verze, a na ten je třeba se připravit. Existuje však také velmi realistický scénář, že nás čeká návrat covidu-19 v plné síle, a s ním je třeba počítat se zcela stejnou, ne-li větší vážností.

Lze odhadovat, že den celostátní karantény tak, jak fungovala v dubnu, stojí stát v konečném důsledku zhruba jednotky miliard (předpokladem je, že stát v konečném důsledku karantény přijde řádově o jeden denní plat deseti procent obyvatel, a to jak ve výdajích, tak i platbách daní z příjmu, spotřeby atp.). Jak vysoké prostředky by tedy měl stát vynaložit na oddálení byť jednoměsíční celostátní karantény? Pokud očekáváme návrat silného covidu-19 třeba s padesátiprocentní pravděpodobností, podle tohoto jednoduchého odhadu by stálo za to do prevence investovat desítky miliard. Rok testování a trasování v míře, v jaké se provádí nyní, stát vyjde řádově na jednotky miliard korun. Optikou řízení rizik je tedy třeba jasně říct, že je to dobrá investice, kterou by stálo za to i zněkolikanásobit.

„Chytrá karanténa“ – konečně?

Ačkoliv na veřejnost prosakují především všemožné lapsy státní správy a anekdoty o zahlcených kapacitách trasování a testování, v souběhu s tím proběhla úctyhodná hlubinná transformace celého systému odezvy proti covidu-19. Státní správa totiž dokázala během půl roku překotně digitalizovat a centralizovat systém testování, krajských hygienických stanic, i sledování kapacit zdravotnictví. Právě to je jádrem „Chytré karantény“. U nových IT systémů je však vždy otázka, nakolik se je dotyční lidé naučili používat, a nakolik tedy skutečně plní svoji funkci. Z anekdotických reportů původních architektů projektu se však zdá, že tento digitalizovaný systém je v současnosti skutečně používán například i k pružnému navýšení kapacit či pomoci napříč hygienickými stanicemi. Aktualizace se dočkala například i mobilní aplikace eRouška, která nyní funguje zcela anonymizovaně a nezávisle na národních vládách pomocí protokolů garantovaných společnostmi Google a Apple. Spolu s akademickými kapacitami testování na covid-19 bychom tedy měli mít špičkovou výbavu v boji proti novému koronaviru a jeho podzimnímu návratu. V čem je tedy problém?

V tomto případě je potřeba říct poměrně suše, že celá ryba možná není nejčerstvější, ale smrdí především shora. Neprofesionální a alibistická veřejná komunikace premiéra Babiše a ministra zdravotnictví Vojtěcha v půlce srpna pošramotila důvěryhodnost karanténních opatření a dokázala z vládního týmu vyštvat třeba i odborníka a nadaného komunikátora Rastislava Maďara. Centrálním úzkým hrdlem se však také ukazuje být kapacita hygienických stanic, které nestíhají trasovat rostoucí čísla infikovaných.

Jedním z důvodů, proč kapacity nebylo možné navyšovat, byla dlouho i neochota hygienických stanic proces trasování standardizovat do „kafemlejnkového“ postupu, do kterého by mohli být zapojení třeba jen jednoduše zaškolení medici místo léta cvičených odborníků. Je bez pochyby, že pro až detektivní šetření náhlého výskytu vzácných nemocí nejasného původu je potřeba k případu povolat zkušeného hygienika s lety zkušeností. Pokud ale hygienici trvají na své výlučnosti i pro rutinní trasování známé nemoci, nelze to přičíst ničemu jinému než přehnané stavovské hrdosti. V petici z dubna krajští hygienici tvrdili, že „nástroje Chytré karantény mohou pomoci jen v situaci, kdy budou v České republice denně přibývat stovky a stovky nemocných“. Ironií osudu poslední týden přesáhly počty nakažených tisíc nových případů za den, a vzhledem k přehlcenosti hygienických stanic navrhuje premiér Babiš, aby si trasování lidé dělali sami pomocí webového formuláře. Reforma systému trasování je nade vši pochybnost potřeba a je to dobře známé fakticky už od začátku epidemie. Je proto absurdní, že k ní dochází, až když je oheň na střeše.

Budoucnost je tedy otevřená. Je třeba českému státu nekřivdit a uznat, že provedl pořádný kus práce ve zlepšení boje s covidem-19. Na druhou stranu ale existují i aspekty, které jsou stále hrubě zanedbané. Předsudky, nekoncepčnost a přílišné naslouchání záchvěvům společenských nálad ale ještě mohou do stroje hodit vidle. Nesmí nám proto vytéct nervy a snad nám věda brzy poskytne vakcínu, lék zmírňující onemocnění, nebo alespoň rychlý a jednoduchý test na infekci.

Autor je občasný publicista a teoretický fyzik.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies