Letiště v obležení. Návrat Navalného byl mediální událost, o moc víc z toho ale nebude

Návrat mezinárodně nejznámějšího ruského opozičního politika Alexandra Navalného vyvolal mediální humbuk. Situace v Rusku se tím však nejspíš nijak nezmění.

V neděli 17. ledna večer se moskevské letiště Vnukovo ocitlo pod takovým náporem mediální pozornosti jako snad nikdy. Z Německa se z několikaměsíčního léčení po pokusu o otravu vracel ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, neboli také „figurant“, „pacient“ či „občan“ – slovník Kremlu je celkem vynalézavý, vyhýbá-li se ve svých vyjádřeních jménu svého odpůrce, čímž se snaží dát najevo, že se jedná o bezvýznamného člověka. Přesto míra bezpečnostních opatření na letišti Vnukovo svědčila o opaku.

Návrat z léčení

Alexej Navalnyj byl v létě loňského roku otráven látkou Novičok a podle zjištění agentury Belllingcat se jednalo o akci ruských tajných služeb jednajících na rozkaz Kremlu. Navalnyj byl po otravě převezen na kliniku v Německu, kde se léčil až donedávna, kdy dostal kvůli svému případu předvolání k soudu. Pokud by se nedostavil, hrozil by mu trest. Navalnyj tedy stál před volbou, zda se vrátit do vlasti a čelit nejistému osudu, nebo zvolit život v emigraci. Jelikož v minulosti mnohokrát vyjádřil rozhodnutí bojovat proti zkorumpovanému ruskému režimu, nepřekvapivě zvolil návrat.

Odhalováním korupce Rusko ztrácí pozici silné sebevědomé země, která má místo mezi světovými lídry. A na to slyší víc obyvatel než na fantaskní představu o zemi, kde povládne spravedlnost a bude se žít dobře všem.

Pokud by se totiž připojil k početným řadám opozičních aktivistů a politiků, kteří žijí v zahraničí, mělo by to přímý dopad na jeho vliv a dosavadní práci. Železné pravidlo v podobných případech zní, že má-li být boj proti režimu úspěšný, musí se vést zevnitř, ne zvenku. Navalnyj si dobře uvědomuje, že zůstat v zahraničí by znamenalo konec jeho opoziční kariéry a veškeré útrapy by přišly vniveč, i když to bohužel zahrnuje i loňskou otravu a především velmi nejistou budoucnost.

Do prostoru letiště Vnukovo byli vpouštěni pouze cestující s platnou letenkou, což mělo vyloučit Navalného podporovatele a zástupce médií. Taktika však nevyšla a sociální sítě zaplnily fotky palubních lístků novinářů, kteří se na poslední chvíli „rozhodli“ vydat se do nejrůznějších destinací. Policií masivně střežené letiště i s příjezdovými cestami vypadalo, že očekává spíše teroristický útok. Tím však celá šaráda neskončila. Na poslední chvíli bylo rozhodnuto Navalného let přesměrovat na moskevské letiště Šeremeťjevo – údajně kvůli „technickým potížím“, avšak cílem bylo zajistit, aby se jeho přílet obešel bez mediální pozornosti. Nicméně účinek byl přesně opačný. Díky těmto eskapádám se pozornost médií mnohonásobně zvýšila a doslova každý Navalného krok z letadla byl okamžitě streamován a tweetován do světa.

Zatčení na letišti a rychlosoud

Navalnyj však po svých dlouhou cestu neušel. Už na pasové kontrole byl zadržen a odvezen do vazby na místní policejní okrsek. Jako důvod zadržení vězeňská služba uvedla, že několikrát porušil pravidla podmínečného propuštění a vyhýbal se kontrolám – v době, kdy byl na léčení v Německu, kam byl však převezen se souhlasem ruských úřadů. Následujícího dne s ním byl na policejní stanici proveden soud. Podle svých slov neměl Navalnyj možnost poradit se s právníkem, ani mu nedali vědět dopředu, že jej budou soudit, a to ještě ke všemu ne v budově soudu, ale přímo na policejní stanici, kam se za tímto účelem dostavily úřední osoby. Přelíčení se mohla účastnit pouze předem vybraná (rozuměj provládní) média.

Navalnyj, který toto jednání označil za bezprecedentní ohýbání ruských zákonů, které nemá obdoby ani při současných tristních poměrech v zemi, byl odsouzen k třicetidenní vazbě. Do té doby má proběhnout další soud, který rozhodne, zda se Navalného podmíněný trest 3,5 roku vězení za zpronevěru (což sám opozičník označuje za vykonstruovaný proces) změní na nepodmíněný. Navalnyj, který mimo jiné ve svém projevu od soudu označil Vladimira Putina za „dědka a zloděje sedícího v bunkru“, vyzval Rusy, aby vyšli do ulic. Jeho štáb vyzval k celonárodní demonstraci na tuto sobotu.

Za jeho propuštění se postavila řada světových lídrů, připojil se i Andrej Babiš nebo ministr zahraničí Petříček, Amnesty International jej zařadila mezi vězně svědomí. Kreml, který většinou na vyjádření ohledně Navalného nereaguje, tentokrát promluvil ústy ministra zahraničí Lavrova, který reakce zemí EU a USA kolem Navalného označil za odvádění pozornosti od vlastních domácích problémů a krize liberálního modelu rozvoje.

Známější na Západě než doma

Když Navalnyj v Berlíně nasedal do letadla, nejspíš počítal s tím, že ho ruský režim nenechá na pokoji. Zřejmě věděl, že se opět dostane do vězení, ale že jej zatknou hned na letišti, to předvídal asi málokdo. Kreml se však rozhodl ukázat, kdo je v zemi pánem. Přípravy na návrat nejznámějšího opozičního představitele byly jistě předmětem mnoha jednání a prvotní cíl odstřihnout Navalného od jeho příznivců se zcela minul účinkem, když manévry ruských bezpečnostních složek naopak přitáhly ještě více pozornosti. Celá akce si nicméně vysloužila víc pozornosti Západu než Rusů, jimž je vše primárně určeno. Státní média, která v zemi sleduje nejvíc lidí, o celé věci mlčela, zatímco ta nezávislá mají o mnoho menší sledovanost.

Navalnyj a jeho organizace se přes všechny zveřejněné korupční kauzy a nedávnou velmi propíranou otravu těší chabé pozornosti ruské veřejnosti. Vezmeme-li v potaz údaje z průzkumu veřejného mínění centra Levada z října 2020, povědomí o Navalném po jeho otravě vzrostlo a souhlas s jeho činností se také navýšil, ale váží si jí pouhých 8 procent respondentů a 31 procentům je lhostejná. O jeho otravě něco slyšelo 59 procent, ale jen 18 procent kauzu sledovalo, 22 procent o tom slyšelo poprvé. Navalnyj je dosud známější na Západě než doma v Rusku. Jeho referenční skupinu doma tvoří spíše mladí vzdělanější lidé žijící ve městech, což je velmi výrazná menšina.

Kreml neustoupí

Ruský režim má oproti opozici jasnou výhodu v konsolidovanosti státního aparátu a nezměrných možnostech. Navíc, i kdyby se dopouštěl otevřenějšího bezpráví, na domácí situaci by to příliš nezměnilo. Po nedělních událostech by se mohlo zdát, že se v Rusku schyluje k revoluci, avšak zkušenosti posledních let ukazují, že jde spíš o velký mediální humbuk. Rusko není v pozici malé závislé země, kde by tlak západních sankcí mohl vyvolat kolaps. Na Rusko mimochodem už sankce uvaleny jsou, například za obsazení ukrajinského Krymu. Sankce jsou vážné gesto, ale reálný dopad na situaci nemají.

Navíc se Rusko ve své zahraniční politice čím dál více orientuje na partnery, kteří jej nekritizují za porušování lidských práv nebo potírání opozice – tedy například na Turecko nebo Čínu. Západ je na žebříčku ruské pozornosti stále vysoko, ale spíše se jedná o touhu po uznání a získání místa u pomyslného „jednacího stolu“, který bude rozhodovat o osudu světa. Ani to ale není dostatečným důvodem pro to, aby Kreml Navalného na výzvu světových lídrů propustil. Naopak jej svým občanům prezentuje jako zaprodance Západu a zrádce vlasti, který si žije v luxusu za západní peníze a dělá vše pro to, aby poškodil právoplatnou pozici Ruska na světové scéně. Protože vysocí státní představitelé sice kradou, ale udržují ruskou pozici na prestižní úrovni. Odhalením jejich korupce Rusko ztrácí pozici silné sebevědomé země, která má své místo mezi světovými lídry. A to jsou ideje, na které slyší více obyvatel než na fantaskní představu o zemi, kde povládne spravedlnost a bude se žít dobře všem.

Z celého případu vyplývají dvě věci. Ani otrava Navalného příliš nepohnula ruskou veřejností, tím méně jeho návrat. Ruský režim má příliš mnoho zkušeností na to, aby nechal Navalného přetáhnout na svou stranu většinu ruské veřejnosti. Pravděpodobně se v nejbližší době zdrží usilování o jeho život, bude mu znepříjemňovat život a bude se jej snažit zlomit. K tomu může výrazně napomoct změna trestu na skutečné odnětí svobody, jelikož z vězení stejně jako ze zahraničí se politika dělá těžko.To bude nejspíš linie, na kterou bude režim sázet v nadcházejícím soudu na začátku února.

V úterý 19. ledna ale tým Alexeje Navalného zveřejnil skoro dvouhodinové video, které se má stát největší senzací v historii jeho Fondu boje proti korupci a zabývá se rozkrytím korupční kauzy samotného ruského prezidenta. Video s názvem Palác pro Putina: příběh o největším úplatku má za den od zveřejnění už 25 milionů shlédnutí. O podrobnostech vás budeme brzy informovat.

Autorka je politoložka se zaměřením na východní Evropu.

 

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies