Černý den ruské opozice. Co víme o smrti Alexeje Navalného?

Informace o smrti opozičního ruského politika Alexeje Navalného se objevily 16. února, kdy je oznámila správa věznice, v níž byl politik držen. Navalnyj byl ve vazbě od ledna 2021, kdy se vrátil do Ruska z Německa, kde byl léčen v berlínské nemocnici Charité po otrávení vojenskou chemickou látkou typu Novičok. V tuto chvíli smrt politika potvrdil i jím založený Fond boje proti korupci. Úřady však nadále skrývají Navalného tělo v neznámé márnici kvůli „chemickému rozboru“.

I po zahájení ruské totální invaze na Ukrajinu pokračoval Alexej Navalnyj ve velmi ostrých komentářích o ruské politice a protestoval proti válce. Dělal to ve svých videohovorech, v rámci soudních jednání a prostřednictvím dopisů adresovaných rodině a svým příznivcům. Smrt politika je zcela zjevně velkou ranou ruské opozici.

Hlavní vůdce ruské opozice. Co víme o Alexeji Navalném?

Navalného politická kariéra začala po roce 2003, kdy se zapojil do řady sociálních hnutí a občanských iniciativ v Moskvě. V roce 2011 se zúčastnil shromáždění na Bolotném náměstí a v roce 2013 obsadil druhé místo v primátorských volbách v Moskvě se ziskem až 27 procent hlasů, a to i přes falšování ve prospěch Sergeje Sobjanina. Ve stejné době zakládá i vlastní politickou organizaci

Od vytvoření Fondu boje proti korupci se Navalnyj, který byl dříve členem Svazu pravých sil i liberální strany Jablko, stal velkým nezávislým hráčem na politické scéně v Rusku. A i když se od té doby současné elity Ruské federace stále více uchylovaly k represím a omezování občanských svobod, zdálo se, že Fond boje proti korupci a Navalnyj dokázali s Putinem bojovat za jeho podmínek, a dokonce byli i poměrně úspěšní.

Poslední dva roky Navalnyj pravidelně vystupoval proti válce s Ukrajinou a dokonce dokázal ve vězení vytvořit odborovou organizaci vězňů. Mimo jiné i kvůli tomu byl sedmadvacetkrát potrestán zpřísněním podmínek svého zatčení.

Vyšetřování korupčních schémat hlavních vládních činitelů přineslo Navalného týmu desítky milionů zhlédnutí na YouTube. Film „Pro vás není Dimon“ o kriminálních příjmech premiéra Medveděva se stal rozbuškou rozsáhlých protestů v roce 2017. O rok později Navalnyj předložil svou kandidaturu na post prezidenta Ruské federace. Jeho volební kampaň si získala tak velkou podporu, že Putin Ústřední volební komisi jednoduše zakázal tohoto opozičního politika registrovat.

V roce 2019 se pro Navalného staly novým politickým bojištěm krajské úřady. „Chytré hlasování“ se stalo systémem, pomocí něhož Fond boje proti korupci informoval občany o politicích, kteří by mohli být podpořeni u krajských voleb s cílem prolomit monopol Jednotného Ruska v regionech. Iniciativa měla jistý úspěch, ale pravděpodobně se stala důvodem Navalného otravy nervově paralytickou látkou v srpnu 2020.

Během své politické činnosti byli Navalnyj a jeho příznivci vystaveni tvrdým útokům ze strany úřadů. Sám Navalnyj opakovaně dostával veřejné výhrůžky od ruských politiků. Jeho Fondu byly zablokovány bankovní účty. Docházelo k mimořádným zatýkáním jeho členů v předvečer protestních akcí a také k útokům na jeho sídla v Moskvě a dalších městech „znepokojenými občany“ – od donských kozáků až po elitní prostitutky.

Ani náročná rehabilitace v zahraničí po otravě, ani nebezpečí návratu domů mezitím nepřiměly politika a jeho příznivce opustit svá přesvědčení. Navalnyj před návratem do Ruska zveřejnil rozsáhlé dvouhodinové vyšetřování Putinova paláce v Gelendžiku a sérii videí o pokusu FSB připravit Navalného o život. Politik v nich kupříkladu zavolal přímo i jednomu z pracovníků FSB odpovědného za tento zločin.

Během několika posledních let od jeho zatčení uděloval soud Navalnému stále více trestů. Nejprve ho odsoudil na dva roky kvůli kauze se společností Yves Rocher, následně dostal devět let za urážku soudce a naposledy byl odsouzen na devatenáct let kvůli tomu, že jeho organizace Fond boje proti korupci byla označena za extremistickou organizaci a Navalnyj za jejího zakladatele.

Poslední dva roky Navalnyj pravidelně vystupoval proti válce s Ukrajinou a dokonce dokázal ve vězení vytvořit odborovou organizaci vězňů. Mimo jiné i kvůli tomu byl sedmadvacetkrát potrestán zpřísněním podmínek svého zatčení. I po dvou letech ve vězení zůstával Navalnyj nejpopulárnějším ruským opozičním politikem. Jeho osobnost přitom obklopovalo mnoho různých hodnocení, názorů a sporů.

Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit

Navalnyj byl fanouškem Harryho Pottera J. K. Rowlingové. „Skvělá filozofka Luna Lovegood z Harryho Pottera řekla, jak důležité je necítit se osamělý, protože to by si Voldemort přál. A já se tak vůbec necítím,“ řekl obžalovaný odvolacímu soudu v kauze Yves Rocher.

O to ironičtější je, že pro Putina a jeho stoupence se Navalnyj stal jakýmsi „osobním“ Voldemortem. Jeho jménu se aktivně vyhýbali jak propagandisté ​​státních televizí, tak vládní politici včetně samotného prezidenta. „Zmíněný občan“, „aktivista“, „odsouzená postava“, „jiný politik“, „politický darebák“ a dokonce jednoduše „bloger Ljoška“ – všechny tyto formulace Putin použil, aby nemusel uvádět jméno svého hlavního politického protivníka.

Současný prezident Ruské federace zatím o vraždě Navalného veřejně nemluvil. Místo něj se toho chopili hlavní prokremelští propagandisté. Margarita Simonjanová, šéfredaktorka televizního kanálu RT, například zesměšňovala prohlášení západních médií o „vraždě“ tohoto opozičního politika a přidala se k dalším státním médiím, která nyní šíří verzi o tom, jakou roli v jeho smrti sehrál Západ. Dávají ji do souvislosti s mnichovskou bezpečnostní konferencí, která se konala ve stejnou dobu. Trvají na tom, že Navalného vdova Julija Navalná „truchlí nepřesvědčivě“ a nabádají celosvětovou společnost, aby tento problém „nenafukovala“.

Smutek, pomsta a kritika. Jak si svět pamatuje Navalného

Zatímco televizní kanály v Navalného vlasti stydlivě mlčí, reakce Západu je mnohem širší a aktivnější. Hned na druhý den se úvodníky desítek světových i regionálních médií věnovaly připomenutí života, politických úspěchů a názorů Alexeje Navalného.

Ursula von der Leyen a Josep Borrell vyzvali vedení Ruské federace k odpovědnosti a znovu vyjádřili nespokojenost s podmínkami zadržení tohoto opozičního politika. Prezident Spojených států Joe Biden se nechal slyšet, že „ruské úřady určitě přednesou svůj příběh“, ale že za Navalného smrt „je odpovědný Putin“.

Soustrast a podporu rodině a příznivcům Alexeje Navalného vyjádřili německý kancléř Olaf Scholz, britský premiér Rishi Sunak a francouzský prezident Emmanuel Macron. Prezidenti Litvy a Lotyšska Putina přímo obvinili z politické vraždy.

Zpráva o smrti politika přirozeně vyvolala velký ohlas mezi ruskou opozicí. Nositel Nobelovy ceny a novinář Dmitrij Muratov spojil Navalného smrt s mučivými podmínkami ve vězení: „To je hrozná zpráva. Jsem si jistý, že krevní sraženina (pokud o ní vůbec jde) je přímým důsledkem 27 měsíců strávených v cele za zpřísněných podmínek. Co jsou to za podmínky? Omezení pohybu, nízkokalorická jídla, nedostatek svěžího vzduchu, neustálá zima. Alexej Navalnyj byl tři roky vystaven mučení a týrání.“

Širokou podporu a sympatie Navalného rodině vyjádřilo na shromážděních 16. února mnoho lidí po celém světě. Jedna z těchto akcí se odehrála i v Praze na náměstí Borise Němcova. V samotném Rusku události na památku Navalného skončily několika stovkami zatčení a policejní brutalitou. V bulharském Blagojevgradu na fotbalovém utkání mezi Levskim a Pirinem fanoušci vyvěsili transparent s nápisem „НАВАЛНИ ЗНАЧИ СВОБОДА“ (Navalnyj znamená svoboda).

Kritici opozičníka z Ukrajiny a Gruzie zároveň připomněli Navalného podporu válce v Gruzii, i jeho kontroverzní výroky ohledně anexe Krymu. V roce 2015 Navalnyj prohlásil, že „Krym není sendvič s klobásou, který se má vracet tam a zase zpět“. V následujících letech politik trval na tom, že nejlepší, co může Ruská federace ohledně Krymu udělat, je zrušit nelegitimní referendum a uspořádat nové za účasti mezinárodních pozorovatelů. V posledních letech svého života se Navalnyj opakovaně omlouval za svůj postoj ke Krymu a za opovržlivé výroky na adresu Gruzínců a ospravedlňování vojenských akcí proti Gruzii. Ve svých „Patnácti bodech ruského občana, který chce dobro své země“, které sepsal po začátku totální invaze na Ukrajinu, uznává za legitimní hranice Ukrajiny z roku 1991.

Současná gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová zároveň poznamenala, že smrt Alexeje Navalného je tragédií pro všechny obránce demokracie a lidských práv, a vyjádřila soustrast rodině a spolupracovníkům opozičního politika. Na mnichovské konferenci o Navalného smrti hovořil také Vladimír Zelenskij, který trval na tom, že „Putinovi je jedno, kdo zemře, pokud si zachová svou pozici. Proto by mu nemělo zůstat nic. Putin musí všechno prohrát, musí ztratit všechno a zodpovídat se za to, co udělal.“

Pokud mě zabijí, nevzdávejte se

Dlouho se diskutovalo o tom, proč zůstával Navalnyj po celá léta své politické činnosti naživu, ačkoliv v Rusku existují velmi známé příklady vražd Putinových politických oponentů. Skutečnost, že Putin zabil Němcova a Politkovskou, ale Navalného ne, ​​poskytovala prostor k tomu, aby se spekulovalo o jeho roli „kapesního opozičníka“ nebo o strachu režimu z útoku na natolik populárního politika. Během jeho věznění se ale začalo mluvit i o tom, že mohl být Putinovým rukojmím.

Politik populární na Západě, kterého by Američané a Evropané rádi viděli jako ruského prezidenta, umožňoval Putinovi tlačit na zahraniční byrokraty. Možnost propuštění a rehabilitace Navalného by mohla být Putinovým trumfem. Sázkou, za kterou by mohl žádat bezpečí pro sebe, imunitu pro svou rodinu nebo dokonce udržení „těžce uloupeného“ bohatství.

Teď se však zdá, že mosty byly spáleny. Putin už nehodlá vysílat signály na Západ o možných jednáních. Čeká na Trumpovo vítězství, rozpad koalice na pomoc Ukrajině a je připraven házet tisíce mrtvol a raket na další a další ukrajinská města, jako to udělal s Bachmutem a Avdijivkou. Zdá se, že už ho nezajímají kompromisy, a stejně tak ho nezajímá ani Rusko po konci jeho vlády.

Ani ruská opozice, ani mezinárodní společenství nejsou připraveny na ústupky. Západ navyšuje objem vojenské pomoci pro Ukrajinu a Navalného příznivce teď naplňuje ještě větší hněv než dříve. Ve svém nedávném projevu prohlásila Julia Navalná, že je připravena pokračovat v práci svého manžela a brzy zveřejní důležité informace o jeho vraždě. „Vyzývám vás, abyste stáli po mém boku. Sdílejme nejen smutek a nekonečnou bolest, která nás obklopila a jen tak neopustí. Žádám vás, abyste se mnou sdíleli i vztek. Vztek, hněv, nenávist k těm, kteří se odvážili zabíjet naši budoucnost. Není ostuda dělat málo, je ostuda nedělat nic. Je ostuda nechat se zastrašit,“ řekla ve svém projevu Julie Navalná.

Na internetu se dnes hojně objevuje fragment z dokumentárního filmu Navalnyj režiséra Daniela Rohera, který byl oceněný Oscarem. Navalnyj v něm odpovídá na otázku, co by měli jeho příznivci dělat, pokud by byl zabit: „Pokud nastala smrt, znamená to, že jsme neobvykle silní, protože se [ruské úřady] rozhodly mě zabít. Musíme využít této síly: nevzdávat se, pamatovat, že jsme obrovská síla, která je pod útlakem těchto zlých chlapů jen proto, že si nedokážeme uvědomit, jak silní ve skutečnosti jsme.“

Připravenost světového společenství a ruské opozice mobilizovat se k boji proti Putinovu režimu samozřejmě zbývá otestovat. „Vše, co je potřeba k triumfu zla, je nečinnost dobrých lidí. Není proto třeba být nečinný,“ shrnuje Navalnyj ve zmíněném fragmentu z filmu o vlastní osobě.

Autor je spolupracovník redakce.