Povadlá růže bulharské demokracie. Protesty ukazují na nerovnost a demokratický deficit

Bulharsko zažívá největší demonstrace za posledních sedm let. Tisíce lidí v ulicích volají po rezignaci premiéra a generálního prokurátora. Přinášíme první díl reportáže o problémech bulharské společnosti.

Náměstí bulharských měst plní od července téměř každý den davy demonstrantů. Probíhající pandemii navzdory do centra Sofie v době víkendových protestů směřují tisíce lidí. Protesty navíc nejsou jen doménou hlavního města, ale konají se i v ostatních městech Bulharska a také ve státech s bulharskou diasporou. Manifestace spojuje heslo „ostavka“ (rezignace). Lidé požadují demisi dlouholetého premiéra Bojka Borisova a jeho koaliční vlády, kterou Borisovova strana GERB tvoří společně s pravicově populistickým uskupením Sjednocení patrioti. Demonstranti poukazují na rozsáhlé a nedořešené korupční aféry a na ovlivňování justice skrze generálního prokurátora Ivana Geševa. Nejde přitom o menšinový segment populace, který je nespokojený se současnou vládou. Rezignaci Borisova podporuje podle průzkumů 60 až 70 procent populace.

Vždy na posledním místě

„Důvody současných protestů pochopíte, když se podíváte na statistiky základních sociálních a ekonomických ukazatelů. Bulharsko je vždy na posledním místě v příjmech, životní úrovni i kvalitě zdravotní péče v Evropské unii. Lidé jsou zklamaní, že ani po třiceti letech „přechodu k demokracii“, se stát nevyvíjí, ale propadá do oligarchie a praní peněz. Správa země je v rukou neschopných přisluhovačů oligarchů. „Největším problémem však je, že současný stav již nerozlišuje mezi zákonodárnou a výkonnou mocí,“ říká bulharská novinářka Julia Vladimirova. Premiér Borisov, který nařčení z korupčních afér a ovlivňování justice setrvale popírá, demisi odmítl s poukazem na „zodpovědnost v době koronavirové krize“. Příští parlamentní volby se však již blíží a politická ani koronavirová krize v Bulharsku zdaleka není u konce.

Protesty lze chápat jako vygradování dlouhodobé nespokojenosti s problémy v bulharské společnosti, ve které se stále více prohlubuje sociální nerovnost a pocit nespravedlnosti.

Spouštěčem letošních demonstrací byla série událostí okolo osoby premiéra Borisova a jemu blízkých lidí. Jednou z afér byla razie v kancelářích asistentů bulharského prezidenta. Prezident Rumen Radev, který je spojencem opoziční Bulharské socialistické strany (BSP), je zároveň dlouholetým oponentem premiéra Borisova. Demonstranti tvrdí, že razie byly součástí dlouhodobého zneužívání úředníků vládní stranou GERB a jejími zpolitizovanými prokurátory, kteří se zaměřují na eliminaci politických oponentů. Prezident Radev dlouhodobě vyslovuje demonstrantům podporu v jejich požadavcích a hovoří o nutnosti „skoncovat s mafiánským stylem vládnutí“. Jeho politickou rétoriku pak můžeme často slýchat i na samotných demonstracích. „Vidíme institucionální boj, zahrnující předsedu vlády, prezidenta a hlavního žalobce, který je pravděpodobně silnější než oni. To vytváří velmi nepředvídatelnou situaci,“ uvedl Nikolaj Stajkov, spoluzakladatel Protikorupčního fondu investigativní žurnalistické iniciativy. Vztahy obou vysokých představitelů již dříve ovlivnila kauza kompromitujících fotografií. Jedna zachycuje premiéra spícího s pistolí na nočním stolku. Na druhé fotografii, na níž premiér vidět není, je otevřená zásuvka nočního stolku plná pětiseteurových bankovek. Borisov se k vlastnictví zbraně přihlásil, fotografii s penězi ale označil za zfalšovanou. Bulharská investigativní média však uvedla, že snímky podrobila technické expertíze, která neprokázala jakoukoliv úpravu.

Protesty sjednotily nespokojenou většinu

„Protesty do značné míry sjednotily bulharskou opozici i občanskou společnost. Mezi účastníky je spousta lidí, kteří nepatří do žádného politického tábora nebo zájmové skupiny, chodí tam studenti, rodiny s dětmi, senioři. Demonstrací se účastní socialisté, nové levicové organizace, liberálně-konzervativní uskupení, ale i nacionalisté. Jsem ráda, že si mnoho lidí uvědomilo, že právě atomizace společnosti je v Bulharsku jedním z důvodů, proč nemůže dojít ke skutečné politické změně. To musí být překonáno a musí být jasně řečeno, že bitva je společná – za lepší život a spravedlivější stav,“ uvedla k demografické a sociální struktuře demonstrantů Julia Vladimirova, která se protestů rovněž aktivně účastní.

Protesty si doposud nedokázala přivlastnit žádná partikulární skupina či politický subjekt. „Určitě nemůžeme hovořit o jednom konzistentním politickém protestním hnutí, vidíme zde široké spektrum společenských a politických skupin, které se ve svém odporu sjednotily,“ dodává k sociologickým aspektům demonstrací také předsedkyně Asociace evropských novinářů v Bulharsku Irina Nedeva. Demonstrace již vládu donutily k některým ústupkům, které však mají spíše symbolický charakter. Borisov po nařčení prezidenta Radeva, že mediální magnát Peevski a jeho Hnutí za práva a svobodu (DPS) ovládají ze zákulisí vládu, v červenci oznámil obměnu ministerských postů u rezortů vnitra, hospodářství a financí a cestovního ruchu. Borisov nařčení z vlivu Peevského opakovaně popřel a zároveň uvedl, že to byla předchozí koaliční vláda Bulharské socialistické strany (BSP) a DPS, která byla pod kontrolou Peevského.

Delyan Peevski je významný mediální magnát a oligarcha, který je znám svými konexemi na významné politiky. Reportéři bez hranic uvádějí, že mediální skupiny, které Peevski vlastní, tvoří zhruba 80 procent všech bulharských tištěných médií a vedle toho vlastní televizní kanál a několik významných zpravodajských webů. V reakci na podezření z dalšího podrývání právního státu přispěchal v listopadu Borisov s návrhem změny ústavy, který zahrnoval snížení počtu poslanců o polovinu, z nynějších 240 na 120 a také zkrácení délky mandátu generálního prokurátora. Novele nepředcházela prakticky žádná veřejná a politická debata a návrh nakonec podpořilo pouze 110 poslanců, čímž novela jednokomorovým parlamentem neprošla.

Oligarchie žije z evropských dotací

Protesty lze chápat jako vygradování dlouhodobé nespokojenosti s problémy v bulharské společnosti, ve které se stále více prohlubuje sociální nerovnost a pocit nespravedlnosti. Vliv klientelistických sítí na politiku a provázanost podnikatelských, politických a soudnických struktur utvořila v zemi de facto nikým nevolenou vládu, která nepodléhá veřejné kontrole. Tento fakt dlouhodobě podkopává důvěru ve veřejné instituce, které jsou monopolizovány oligarchy. V žebříčku Transparency International se Bulharsko každoročně propadá na nižší příčky a vzdaluje se většině ostatních zemí Evropské unie. Letos žebříček Transparency International řadí Bulharsko na 74. místo (pro srovnání: Bělorusko se nachází na 66. místě). Bulharské soudy mají dlouhodobě jednu z nejnižších úrovní důvěry obyvatel ze všech zemí Evropy. Zpráva Centra pro studium demokracie v Sofii o korupci v Bulharsku z roku 2019 uvedla, že podle průzkumu mezi místními podnikateli, minimálně 35 procent veřejných zakázek zahrnuje korupční praktiky.

Většinovou populaci přitom trápí podfinancované veřejné služby, nízké mzdy i důchody. Bulharsko je po mnoho let na poslední příčce v mezinárodním srovnání zemí Evropské unie, co se průměrných mezd týče. Statistiky Eurostatu hovoří o průměrném výdělku šest eur (celounijní průměr činí 27,7 eura) na hodinu, podle bulharského statistického úřadu činí pak průměrná měsíční mzda v přepočtu 18 900 korun měsíčně. Bulharsko má po Albánii také nejnižší zákonem stanovenou výši minimální mzdy v rámci celé Evropy – necelých 4 200 korun. Nutno podotknout, že v Bulharsku nejsou životní náklady nijak zásadně nižší než v České republice. Nízké mzdy v kombinaci s gentrifikací a zvyšujícími se životními náklady způsobily masovou emigraci ze země. Od devadesátých let tak ze země odešla pětina populace! Emigranti pak často ze zahraničí podporují své rodiny a příbuzné v Bulharsku.

Po vstupu Bulharska do Evropské unie se oligarchické praktiky v zemi přenesly i do sféry evropských dotací. Centrum nevládních organizací pro studium demokracie vydalo letos v říjnu analýzu, ve které uvádí, že zneužití evropských fondů se v zemi pohybuje od pěti do 15 procent. „Podvody s evropskými fondy v Bulharsku jsou srovnatelné s největšími trhy organizovaného zločinu,“ hodnotí zmíněný dokument hrozbu organizované trestné činnosti. V analýze dále stojí, že 24 procent bulharských firem věří, že přístup k evropským fondům mohou získat jen nezákonným způsobem. Tato data korespondují i se závěry bulharské Akademie věd, která zjistila, že 75 procent hlavního programu evropských zemědělských dotací v zemi končí v rukou asi sta velkých podniků.

Bývalé kádry

V Bulharsku se právě zejména zemědělské dotace staly systémovým zdrojem příjmů pro místní zemědělskou oligarchickou elitu, která z nich učinila výnosný byznys. Bývalý ministr zdravotnictví musel minulý rok rezignovat poté, co se objevily zprávy o čerpání evropských dotací pro práci na jeho soukromých vilách. Letos na jaře zase úřady odhalily korupční vazby mezi vládními úředníky a významným zemědělským podnikem. V návaznosti na tuto kauzu byl jeden z největších producentů mouky v zemi obviněn z podvodu.  Zatímco nejvlivnějším oligarchům v zemi slouží evropské dotace jako pravidelný zdroj jejich narůstajícího kapitálu, zhruba polovina bulharské populace si podle průzkumů veřejného mínění myslí, že evropská integrace oslabila národní ekonomiku. Problém klientelistických sítí a korupce je však fenomén, který se s Bulharskem táhne již od devadesátých let.

Novodobé oligarchické struktury se etablovaly z řad významných kádrů bývalé rozvědky komunistického režimu. Tyto sítě se zároveň snaží stále více uplatňovat svůj vliv i v soudní sféře, což vyvrcholilo minulý rok právě dosazením již zmíněného Ivana Geševa do čela generální prokuratury. Generální prokurátor v Bulharsku přitom hraje klíčovou roli právě v boji proti korupci, jelikož má široké pravomoci k tomu zahájit i zastavit vyšetřování. Právník a bývalý vyšetřovatel Gešev v minulosti vystupoval proti dělbě moci mezi sféru zákonodárnou, výkonnou a soudní. „Po jmenování Geševa se spustily procesy nových a velmi medializovaných zatčení. Gešev osobně oznamoval vinu různých úředníků, které soud později shledal nevinné. Má hodně viditelné a hlasité PR, včetně úkolování různých ministerstev a komentování veřejného života. V jednom rozhovoru řekl, že sám sebe považuje za boží nástroj,“ uvedla o Geševovu dosavadním působení Simona Veleva, která vyučuje ústavní právo na univerzitě v Sofii. Bulharská občanská společnost se tak okamžitě začala obávat, že Gešev uvrhne zemi do ještě pokročilejšího stádia oligarchizace – a tehdy také vyšly stovky lidí do ulic.

Autor je politolog.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies