Foto Oleksandr Pyrohov, pixabay.com
Iniciativa Martina Kafky, který i přes vládní nařízení již několik týdnů provozuje ski areál Vaňkův kopec, nacházející se poblíž Ostravy, mi byla zpočátku sympatická. Akt občanské neposlušnosti v kontextu nahodilých, nesystémových a chaotických příkazů shora mi připadal legitimní a vyvstávala pro mě zjevná otázka – proč musí být alternativou k rozumnému, hygienicky ošetřenému provozování podniků totální likvidace tisíců živnostníků? Po návštěvě areálu jsem to ale přehodnotil – o rozumném přístupu tady prostě nemůže být řeč.
Vláda provokuje občany svým papaláštvím, arogancí a řadou nesmyslných příkazů, občané naopak trolí vládu tím, že ignorují i ty, které smysl dávají.
Už při příjezdu ke sjezdovce mě překvapilo, že nikde nevidím roušky, respirátory ani šátky. A skutečně. Mezi stovkami lidí jsem byl kolem deváté ranní jediný, kdo si před koronavirem chránil obličej. O dvoumetrových rozestupech nemohla být ani řeč, lidé se ve frontách mačkali jako sardinky, ochranné pomůcky neměl ani personál. Podotýkám, že jsem na Vaňkův kopec původně nejel dělat reportáž; prostě jsem jen chtěl udělat radost dětem a zároveň mě zajímalo, jak lze podnikat v podmínkách permanentního policejního dohledu. Masmediální masáž ve mně rovněž nevzbuzovala velkou důvěru, zejména od té doby, co i v relativně solidní DVTV dali prostor covidovým konspirátorům, kteří se poté sami přiznali, že nepravdy šíří záměrně. Pobouření rovněž způsobilo tvrzení vlády, že za nárůst nakažených si lidé mohou sami, ačkoli je tato argumentace zjevně jen arogantní manipulací. Osobně jsem se přitom s žádným porušováním hygienických opatření nesetkal. Ve vlacích, tramvajích, obchodech – nikde. A to šlo o občany různých sociálních bublin i politických názorů.
Na Vaňkově kopci se však otevřel doslova jiný svět. Přestože většina lidí si jen jela zalyžovat, podstatná část z nich si prostě roušku nevzala na základě hoaxy podloženého vzdoru. Přišel jsem si po chvíli jako zrádce národa, který provokuje tím, že si chrání zdraví. A napadlo mě: Budu za svou roušku konfrontován?
Burešova ovce
Netrvalo dlouho a dočkal jsem se. „Rouškaři jedni. Mokrý hadr na hubě to má…“ ozvalo se najednou za mými zády, přičemž až po chvíli mi došlo, že onen pán mluví se mnou. Šlo o instruktora místní lyžařské školy. Namítl jsem, že si jen chráním zdraví, a poznamenal cosi o bezohlednosti.
„Je to úplně jinak! To ty roušky způsobují covid! Prostě Bureš přikáže hadr a vy jako ovce ho následujete, že?“ hudroval instruktor a mě napadlo, kde byl ten protivládní hrdina den předtím, kdy jsme proti Babišovi demonstrovali.
„Vy jste dezinformátor,“ pokračoval jsem ve zcela zbytečné debatě nálepkováním. „Jo, jo, dezinformátor. Vy máte prostě jediný správný názor a nás, co nemáme roušky, zastřelíte, co?“ vyštěknul opět lyžař a odjel se věnovat jakémusi dítěti.
„Já jsem někde četla, že ty roušky fungují tak na dvacet procent. A kdoví, jestli,“ ozvalo se odněkud z opačné strany. Přesunul jsem se do blízké restaurace, která formálně funguje na bázi výdejního okénka a teprve nyní jsem si všiml propagačních materiálů na zdech a stolech. Vedle ještě relativně střízlivé petice Blanického manifestu tady visel plakát Aliance národních sil, která vyzývá občany, aby nenosili roušky, odmítali trasování i očkování, a ubránili se tak „globalistům“, kteří připravují „Great reset“.
Edukace u svačiny
Lidé žvýkali v zimní zahradě své z domu přinesené rohlíky s paštikou (vlastní jídlo uvnitř jíst asi mohou, když je hospoda oficiálně zavřená) a se zájmem okukovali plakáty iniciativy, která bojuje proti 5G sítím, podporuje tradiční rodinu a na svých stránkách propaguje obskurnosti jako Svobodný vysílač.
„To s těmi nemocnicemi, že už musí odmítat pacienty, to je blbost,“ poučila mě třicetiletá učitelka s pomocí nezlomné selské logiky: „To kdyby si lékař dovolil, přijde o práci.“ Snažil jsem se vysvětlit, že když prostě lůžka nejsou, tak nejsou. „Chci konkrétní jméno konkrétního člověka, kterému řekli, že mají plno a musí umřít,“ dostala mě ta žena do logické pasti, protože od mrtvého již tuto informaci patrně nezískáme.
Zčásti rozhořčení těchto lidí chápu. Sám jsem ve frýdecko-místecké nemocnici pomoc nabízel jako dobrovolník, nicméně nastavený systém neumožňuje zvolit si směny tak, aby byly v souladu s pracovní dobou dobrovolníků. Buď dvanáctihodinové směny, anebo nic. Zatím je prostě byrokracie důležitější než lidské životy. Pak stačí, aby někdo podal „očité svědectví“ o tom, že ho v přeplněné nemocnici vlastně nepotřebovali, a hoax je na světě.
Trolling za cenu mrtvých
Stále trvám na tom, že ekonomiku je třeba v souladu s hygienickými opatřeními rozvolňovat. Riziko nákazy je stále ještě menší zlo než několik milionů nezaměstnaných, které s sebou do chudoby stáhnou další statisíce. V takové situaci už se koronaviru jako společnost neubráníme vůbec. Ale je obrovský rozdíl mezi majitelem skiareálu, který vyzývá k dodržování opatření, sám jde příkladem a na hygienu se osobně snaží dohlížet a příznivcem ultrapravicových konspirací, který ze své sjezdovky záměrně vytvoří semeniště nákazy. Pokud by všechny skiareály fungovaly jako ten Kafkův, nemocnice opravdu stačit nebudou. Logika protestujících je prostě podivná. Místo aby se snažili svrhnout vládu Andreje Babiše, tak prostě šíří covid, který usmrtí něčí babičku. A myslí si, že tím to vládě nandali. Jenže vládě je to evidentně úplně jedno.
Uvědomil jsem si, že česká společnost je ve vztahu ke koronaviru v dokonalé pasti. Vláda provokuje občany svým papaláštvím, arogancí a řadou nesmyslných příkazů, občané naopak trolí vládu tím, že ignorují i ty, které smysl dávají. V době covidové u toho ale žel zbytečně umírají lidé.
Autor je učitel.