Antifák Bartoš neomarxisticky zvyšuje daně. Nebo ne?

Předseda Pirátů Ivan Bartoš v nedávném rozhovoru pro deník E15 hovořil o zvyšování a zavádění nových daní. Řeči o neomarxismu a bolševismu na sebe nenechaly dlouho čekat.

Ještě pár měsíců před posledními volbami do Poslanecké sněmovny nebylo výjimkou, když někdo předsedu Pirátů Ivana Bartoše označoval za „Petra Macha s dredama“. Od té doby je ovšem Bartošovi nadáváno takřka výhradně do neomarxistů, antifáků a bolševiků, a to především ze strany členů a zapálených sympatizantů ODS. Do podzimních voleb si podobné zábavy asi užijeme ještě hodně, ale momentálně frčí rozhovor Piráta Bartoše pro deník E15, v němž hovoří takřka výhradně o tom, které daně jeho strana po volbách zavede nebo zvýší. Vyvolalo to pobouření i mezi Svobodnými, jejichž dredatou verzi měl Bartoš kdysi údajně reprezentovat. „Pokud jste chtěli vědět, kde plánují Piráti brát peníze na své nápady, tak jako všichni levičáci větším zdaněním fyzických osob i firem,“ psala na Twitteru inkarnace pravicového internetového trolla v Poslanecké sněmovně Jan Skopeček z ODS. Se stejnými reakcemi přispěchali i europoslanec Jan Zahradil nebo Jan Palička z Info.cz.

Bez zvýšení daní to nepůjde

V podstatě pokaždé, když někdo z politiků v posledních letech jen zafilosofoval o možnosti zvýšení daní, rozjel se neskutečný shitstorm o návratu komunismu a totalitě. Zdá se nicméně, že tato neoliberální mantra se už vyčerpala i v Česku, protože kromě laissez-faire jádra odéesáků na Bartoše dnes nekřičí skoro nikdo. Všem je totiž víceméně jasné, že bez zvýšení daňové zátěže se současná pandemická krize prostě řešit nedá. Navíc právě ODS a ANO společnými silami protlačily největší snížení daní z příjmu zaměstnanců za poslední několik let, které udělá ročně do rozpočtu díru ve výši sto miliard korun. Tyto daňové úlevy přitom půjdou především k nejlépe placeným zaměstnancům, a tudíž se ani nevrátí zpět do ekonomiky. Když k tomu připočteme ztráty způsobené pandemií, nic moc pěkného před námi nestojí.

Pokud teď bude Bartoš otevřeně mluvit o zvyšování daní, bude mít po svém případném vítězství poměrně velký mandát k tomu, aby s daňovou soustavou něco udělal.

V tomto ohledu je dobré si připomenout rozhovor Petra Fialy z loňského listopadu, v němž tvrdil, že zrušení superhrubé mzdy bude vytvářet tlak na budoucí vlády a lokální administrativy, aby osekávaly své výdaje. A to předseda ODS říká po jedné z nejdrsnějších zdravotnických a bezpečnostních krizí za poslední desítky let, v níž se ukázalo, že podfinancování státního sektoru nám v podobných krizových situacích nedovoluje efektivně se bránit. Takové prohlášení není v současnosti nic jiného než primitivní ideologická formulka, v jejíž pozitivní efekt mohou věřit leda politologové z brněnské Masarykovy univerzity a jejich roztleskávači. Těžko odhadovat, kolik jich v Česku zůstalo – dozvíme se to nejspíš po podzimních volbách.

Stoupající majetková nerovnost

Mluvit o zvyšování a zavádění nových daní několik měsíců před volbami je asi ten nejlepší nápad, jaký mohl Ivan Bartoš dostat. Pokud teď bude Bartoš otevřeně mluvit o zvyšování daní, bude mít po svém případném vítězství poměrně velký mandát k tomu, aby s daňovou soustavou něco udělal. Vždyť i samotným voličům ODS už musí být jasné, že to bez zvyšování daní nepůjde. Nechápou to asi jen sami straníci, kteří se chtějí k vyrovnanému rozpočtu nejspíš prospekulovat na burze. Výdaje českého státu jsou totiž už natolik osekané, že nedokáže efektivně fungovat. Bartoš sice podle svých slov lituje zrušení superhrubé mzdy a faktického snížení daně z příjmu zaměstnanců na 15 procent, k jejich opětovnému zvyšování ale sahat evidentně nechce. Hlavně proto, že se Piráti k návrhu sami připojili zvýšením slevy na poplatníka. Pro Bartoše by prý byla optimální daň z příjmu zaměstnanců na 19 procent, ale evidentně ji po volbách navyšovat nehodlá.

Nejvíc pravicové čtenáře (a hlavně politiky a novináře) rozčílila zmínka o zvýšení zdanění komerčních nemovitostí. Bartoš se podivuje, jak je možné, že zahraniční investor postaví v Česku halu a zaplatí za ni českému státu jen pár tisíc korun. Je to ovšem jen malá část z celkového problému zdanění nemovitostí obecně. Taková daň z nemovitosti tvoří v Česku jeden z nejmenších podílů na celkových daňových příjmech ze zemí EU. Je naprosto logické, že s tím chtějí Piráti něco dělat, u komerčních nemovitostí by to ale nemělo končit. Zatímco v Česku panuje relativní příjmová rovnost, majetková nerovnost je naopak poměrně velká a vlastnictví nemovitostí v tom hraje zásadní roli. Řešení následků a napravování škod způsobených pandemií tak může být ideální příležitost, jak sáhnout na toto traumatické místo české společnosti. Bez zavedení daně z nemovitosti bude majetková nerovnost zkrátka dále stoupat.

Kromě daně z nemovitosti mluví Bartoš taky o boji proti daňovým optimalizacím, daňovým rájům i transfer pricingu, díky němuž vyvádějí dceřiné společnosti své zisky do zemí s výhodnějším zdaněním. I v těchto oblastech by mohl český stát podle Bartoše získat miliardy korun ročně – a není možné s ním nesouhlasit. A totéž se týká zdanění některých kapitálových operací nebo vyššího zdanění těžby nerostných surovin. Je ovšem otázka, kde český stát vezme dostatek kvalitních finančních expertů, kteří budou tyto záležitosti kontrolovat a vymáhat. Aktuální zvládání koronavirové pandemie totiž příliš důvěry ve schopnosti českého státního aparátu nevzbuzuje, což částečně souvisí také s masivním podfinancováním veřejného sektoru. Kontrola těchto záležitostí vyžaduje velkou odbornost ze strany státní administrativy a bude zajímavé sledovat, jak chtějí Piráti vyřešit to, že slovy samotného Bartoše „finanční úřad má bohužel kapacity na to honit ty malé, ale ne ty velké“.

Co tak strašného tedy zvýšení daní přinese? Kromě bolševismu, nárokovosti a neomarxistického přerozdělování údajně především odchod zahraničních investorů za lepším. Pokud si ale zahraniční investor podobné zvýšení nákladů nemůže dovolit, není nejmenší důvod, proč by česká společnost měla o takového investora stát. Po letech neoliberálního vytváření lákadel pro investory je na čase tuto strategii přehodnotit. Jedno je přitom jisté: po Babišově rozpočtově diletantském vládnutí, které nekompenzovalo efektivně ztráty z pandemie a zároveň rekordně zvýšilo státní dluh, budeme v takových problémech, že zvyšovat daně bude i pravice. Při minulé ekonomické krizi jsme si totiž názorně demonstrovali, že masivní škrty ve výdajích vedou ekonomiku do spirály recese. To by mělo zajímat i modré ptáky.

Autor je šéfredaktor Alarmu.

Čtěte dále