Foto ODS, Flickr, CC BY 2.0
Koncem června vláda schválila zákon o navýšení příjmové hranice k oproštění od platby DPH z jednoho na dva miliony korun, který má také mimo jiné umožnit podnikatelům a živnostníkům spláchnout své daňové povinnosti jednorázovou platbou v řádu pár tisíců. Stanjurův návrh potvrzuje, že současná vláda v otázce rozpočtu a daňových reforem koná stejně bezkoncepčně a neudržitelně jako ta Babišova.
Stejně tak ministerstvo financí nekomentuje, proč jde směrem miliardových ztrát ve prospěch hrstky bohatých živnostníků poté, co seškrtalo státní výdaje na úřednictvo, státní zaměstnance nebo omezilo výdaje většiny ministerstev.
Pod rouškou zjednodušení administrativy pro výběr daní představila totiž způsob, jak snížit státní příjem vybraný od těch nejméně potřebných – bohatých podnikatelů a živnostníků. A to navzdory všem předvolebním slibům o snižování rozpočtového schodku. Zatímco se se zákonem rozevírají nůžky mezi příjmy a výdaji státní pokladny v řádech miliard korun, rozevírají se také nůžky mezi těmi příjmově nejbohatšími a nejchudšími vrstvami.
Spláchnout to jednoduše?
Existuje přitom spousta jiných způsobů, kterými by stát mohl běžným OSVČ život skutečně usnadnit – nemocenská, nižší důchody nebo (ne)nárok na mateřskou. Současný ministr financí se ale rozhodl věnovat čas a pracovní úsilí novele zákona o daňovém paušálu, původně navrženém bývalou ministryní financí Alenou Schillerovou, který se normálního živnostníka v praxi vůbec nedotkne. Zákon má představit zdvojnásobení limitu maximálního příjmu, nad který se fyzické osoby musí registrovat k platbě DPH. To navazuje na schválenou úpravu EU limitu plátcovství DPH, která má podobné zvýšení umožnit pro všechny členské státy.
Zároveň ale zákon přichází s možností pro podnikatele, živnostníky a jiné OSVČ s ročním výdělkem pod dva miliony přejít na alternativní způsob placení daní, tzv. paušální daň. Při té nemusí živnostníci dokládat daňové přiznání, ale mají možnost daňovou odpovědnost vůči státu spláchnout jednorázovou platbou, která obsahuje zálohy za zdravotní a sociální pojištění a „paušální daň“ z příjmu.
Stanjurovo „zjednodušení“ ale obsahuje vytvoření tří platebních pásem pro paušální daň z příjmu, která se odvíjí od typu činnosti, z níž pochází tři čtvrtiny osobního příjmu. Díky tomu se tak i člověk s výdělky těsně pod dva miliony korun ročně může kvalifikovat na daň z příjmu v celkové hodnotě závratných 100 korun měsíčně. Třeba když podniká jako řemeslník. I podnikatelé, kteří se živí pronájmy nemovitostí, pak v rámci toho nejvyššího pásma neodvedou na dani víc než 10 000 Kč, což při překročení ročního milionového výdělku znamená daň z příjmu nižší než jedno procento.
Ti, kteří odepisují DPH, pak ve většině případů navíc přiznávají jako zdanitelný výdělek jen to nutné minimum, které jim ke konci roku nešlo odepsat ze všech relevantních (technika pro výkon činnosti) i nerelevantních nákladů (nový mobil a iPad pro děti k Vánocům).
Jak minimalizovat daně
S novým zákonem tak nyní vláda Fialy a Stanjury umožní skupině vysoce výdělečných sebezaměstnanců, kteří dříve ani přes všechny účetní triky nedokázali zredukovat své roční příjmy pod hranici milionu, zminimalizovat si jak daň spotřební, tak daň osobní. Mezitím zbytek OSVČ s nižšími příjmy o paušální daň ani nezažádá. Jak se totiž ukázalo v posledních letech, paušální daň pro ně není výhodná, protože při ní přicházejí o různé jiné typy daňových úlev. Jako je třeba úleva na dítě nebo z hypotéky.
Podle ministerstva financí kvůli změně zákona v následujících letech přijdeme o desítky miliard z veřejných rozpočtů. Ministerstvo k tomu sice dodává, že v dlouhodobém měřítku je opatření z hlediska státní pokladny neutrální, ale žádnými přesvědčivými podrobnějšími detaily k tomu klasicky nedisponuje. Stejně tak ministerstvo financí nekomentuje, proč jde směrem miliardových ztrát ve prospěch hrstky bohatých živnostníků poté, co seškrtalo státní výdaje na úřednictvo, státní zaměstnance nebo omezilo výdaje většiny ministerstev.
Říct, že zdraví českých veřejných financí je chatrné, by byl dneska eufemismus. Místo toho, abychom se konečně vydali cestou progresivnějšího daňového režimu, kterou se ubírá většina vyvinutějších a ekonomicky výkonnějších zemí, můžeme se pyšnit akorát tím, že chudší jsou u nás v poměru s bohatšími zdaněni čím dál více. Po stále krvácející ráně, kterou předloni zasadil státnímu schodku i příjmové nerovnosti Fiala s Babišem zrušením superhrubé mzdy, se situace téměř s každým dalším vládním krokem horší. Rozpočtová politika Fialovy vlády (ale taky zbytku koalice včetně Pirátů) je bohužel stejně nepromyšlená, jako byla ta vlády minulé. Dokázal to nejdřív Jurečka a jeho pětitisícový příspěvek na dítě, který měl podle slov ministra zacílit na strádající domácnosti s dětmi, ale v praxi předvolebně a neúměrně zacílí na tři čtvrtiny všech českých rodin. Nynější Stanjurovo „zjednodušení“ životů OSVČ to pak jen potvrzuje. Pod záminkou služby lidem vidíme Fialovu vládu, jak ulevuje hlavně těm nejbohatším, což činí bez jakékoliv dlouhodobě udržitelné koncepce.
Autorka je ekonomka se specializací na sociální politiku.