Foto Pixabay
Je bezva, že se Babiš a Schillerová zaklínají tím, že nechtějí v krizi zadusit ekonomiku, jako se tomu stalo v případě vlády ODS a TOP 09 po ekonomické krizi v roce 2008. Nicméně v tuhle chvíli ekonomická krize na obzoru není a jedinou krizi, s níž se potýkáme, je ta, kterou způsobil Andrej Babiš, když nechal zemřít desítky tisíc lidí v důsledku nezvládnutí epidemie.
Průmysl stejně jako před epidemií hlásí, že má jediný problém, a to sehnat lidi do výroby. Záměr obětovat životy na oltář ekonomiky se tedy vydařil. Exportu se v minulém pandemickém roce dařilo jako nikdy dříve. Jen škoda, že se tento úspěch nemůže nějak podílet na rozpočtu, a tak schodek zaplatí jako vždycky leda zaměstnanci a drobní podnikatelé.
Kdyby kdokoli z opozice chtěl ušetřit doopravdy takto obrovské částky, musel by snížit o polovinu důchody nebo platy učitelů, případně privatizovat zdravotnictví. A to si netroufne ani asociální ODS.
V rozpočtu na příští rok se počítá se skoro 190 miliardami na investice. Nějaká jiná země by takové investice dokázala propojit s Národním plánem obnovy za 200 miliard korun a v podstatě by překopala fungování státu. Ale bohužel nejsme Dánsko, jak jsme si ukázali minule.
Ekonomický expert ODS Jan Skopeček schodek sepsul, protože nemá odůvodnění. To má pravdu. Škoda, že nebyl stejně kritický před půl rokem, kdy ODS se stejnou Schillerovou a hnutím ANO prosadily snížení daní a do rozpočtu zasadily díru ve výši přesahující sto miliard korun. Pro to rovněž neexistovalo žádné odůvodnění – jde naopak o jeden z hlavních důvodů, proč je deficit tak obludně velký. A tím se dostáváme k pasti, do které se chytla celá opozice v rámci předvolebního boje.
Koalice Spolu se opakovaně zavázala, že žádné daně zvyšovat nebude, a v podstatě totéž nakonec byli donuceni slíbit Piráti a STAN, aby nebyli obviněni z komunismu. Jenomže ve chvíli, kdy si opozice zakáže mluvit o zajištění příjmů, nemá na základě čeho Babiše a spol. kritizovat, a tudíž jí nezbývá než vynášet obecné soudy, že vláda utrácí hodně a že je třeba šetřit. Návrhy jako zeštíhlení státního aparátu a digitalizace žádnou reálnou úsporu nepřinesou, respektive v případě digitalizace ano, ale v horizontu vzdálených let. Nic z toho se však ani nepřiblíží příjmům, které bychom potřebovali.
Kdyby totiž kdokoli z opozice chtěl ušetřit doopravdy takto obrovské částky, musel by snížit o polovinu důchody nebo platy učitelů, případně privatizovat zdravotnictví. A to si, myslím, netroufne ani asociální ODS. Dostáváme se do v podstatě nebezpečné pozice, kdy velká část voličů nemá představu o příjmech a výdajích českého státního rozpočtu – všechny politické strany před nimi tuto realitu tají, aby neohrozily výsledky ve volbách. Po volbách se tedy budou divit všichni, bez ohledu na to, kdo nakonec bude vládnout.