Americkou federální vládu paralyzuje od 22. prosince takzvaný government shutdown. Nejčastěji k němu dochází, když se prezident a Kongres nejsou schopni dohodnout na rozpočtu. Je tomu tak i tentokrát: Kongres odmítá dát Trumpovi necelých šest miliard dolarů na jeho vysněnou zeď na hranici s Mexikem. Důsledkem toho tak v USA postupně kolabují různé federální instituce, neboť docházejí peníze. S každým pokračujícím dnem se stávající krize prohlubuje.
Poškozeny jsou miliony Američanů
Asi 380 tisíc federálních pracovníků je momentálně na nucené a především neplacené dovolené. Dalších 420 tisíc lidí sice pracuje, ale momentálně nepobírají plat: týká se to například zhruba padesáti tisíc bezpečnostních pracovníků na letištích, zaměstnanců věznic nebo paradoxně také pohraniční stráže. Další poškozenou skupinou jsou desítky tisíc zaměstnanců v soukromých firmách, které jsou závislé na vládních zakázkách. Podle některých odhadů přicházejí tyto firmy v zakázkách až o dvě stě milionu dolarů každý den.
Republikáni a demokraté by se pravděpodobně v Kongresu na nějaké podobě rozpočtu shodli. Pro Trumpa však nejede vlak přes jeho slibovanou zeď na hranici s Mexikem a tu mu Kongres nechce dát.
Server Citylab popisuje, jak se v národních parcích hromadí odpadky a vyklízejí je skupinky dobrovolníků. Podle časopisu Time někteří nepracující federální zaměstnanci začínají pronajímat pokoje přes Airbnb nebo jezdit pro ridesharingové služby. Není divu: podle předloňského průzkumu žije osmdesát procent amerických zaměstnanců od výplaty k výplatě.
Pokud by shutdown pokračoval do února, postupně se zadrhne program SNAP, který poskytuje nízkopříjmovým skupinám pomoc ve formě poukazů na jídlo – na něj se spoléhá okolo čtyřiceti milionů Američanů. Podobně je ohrožen i program WIC, který poskytuje finanční asistenci na potraviny sedmi milionům těhotných žen. „Shutdown vlády se v průběhu času nezhoršuje lineárně. Situace je horší a horší exponenciálně,“ říká Sam Berger z Center for American Progress.
Hrozí také zahlcení soudů, zpoždění vyplácení přeplatků na daních (které zatím finanční úřad zažehnal) nebo půjček od ministerstva zemědělství. Naopak pozastavení vstupů firem na burzu ani odsunutí plánovaného zvýšení platu viceprezidenta Mikea Pence a ostatních členů Trumpova kabinetu asi momentálně tak velké množství lidí trápit nebude.
Shutdowny tu nebyly vždy
K shutdownům nedocházelo v USA odjakživa. První se přihodil teprve v roce 1980. Bylo to jednak změnou zákonů v roce 1976, jednak novým výkladem generálního prokurátora Benjamin Civilettiho. Civilettimu, který sloužil v administrativě Jimmyho Cartera, šlo o zefektivitnění rozpočtů federální vlády. To se mu do jisté míry povedlo: mezery ve financování různých úřadů jsou od té doby méně časté. Americké pravici dal ale Civiletti do rukou mocnou zbraň. I tento případ dobře ilustruje, že posun USA politicky doprava od osmdesátých let dál nejde ilustrovat jen tím, jak se Ronald Reagan prodral k moci. Druhou půlkou příběhu napsali demokraté tím, jak v lepším případě neobratně, v horších přímo ochotně vyklidili republikánům prostor. Tak jako tak jsou shutdowny úkazem reaganovského období americké politiky a nemusí tu být navždy.
Ronald Reagan v průběhu své vlády několikrát využil shutdownu k nátlaku na Kongres, aby schválil větší rozpočtové škrty. V těch nejviditelnějších případech byl ale shutdown vyvrcholením konfliktu mezi Kongresem (částečně) v rukou republikánů a demokratickým prezidentem. V polovině devadesátých let se republikány ovládaný Kongres pustil do boje s Billem Clintonem ohledně škrtů v rozpočtu, které se týkaly především zdravotnictví a školství. V roce 2013 republikánská většina v dolní komoře pomocí shutdownu tlačila na Baracka Obamu ve snaze de facto finančně vykuchat jeho reformu zdravotnictví Obamacare.
Propagandistický nástroj
Všechny případy ukazují, že poslední čtyři dekády funguje shutdown jako nástroj americké pravice. Snaží se s jeho pomocí proškrtat sociální výdaje ideálně až k nule. „Nechci vládu úplně zrušit. Chci ji jednoduše seškrtat tak, aby ji šlo odtáhnout do koupelny a utopit ji tam ve vaně,“ prohlásil v roce 2001 republikán Grover Norquist. Když ovládá jednu ze dvou dominantních stran takováto ideologie, není asi divu, že využije vládní shutdown ke svým cílům. Paralyzovaná podoba federální vlády radikálním republikánům v podstatě slouží jako propagandistický nástroj.
Trumpův aktuální shutdown je trochu jiný. Především v něm prezident tlačí na Kongres, nikoli naopak. I údajně notoricky nesmiřitelní republikáni a demokraté by se pravděpodobně v Kongresu na nějaké podobě rozpočtu shodli. Pro Trumpa však nejede vlak přes jeho slibovanou zeď na hranici s Mexikem a tu mu Kongres nechce dát. Co se stalo s tvrzením, že zeď zaplatí Mexiko nebo jen několik týdnů starým Trumpovým slibem, že odpovědnost za shutdown vezme sám na sebe? Teď už dávno ze všeho vesele viní demokraty v Kongresu. To ale asi překvapí málokoho.
Možná si Donald Trump říkal, že bojem s dlouhodobě neoblíbenými zastupiteli v Kongresu nemá co ztratit. Nedávný průzkum ale ukazuje, že Trumpovy preference se od začátku souboje o zeď nezanedbatelně propadly i u jeho voličské základny: republikánů, bělochů bez univerzitních diplomů, bílých evangelikálů nebo bílých mužů z předměstí. Šéfka demokratů v dolní sněmovně Nancy Pelosi tak nemá kam spěchat a Trump může za chvíli skončit jak bez peněz na svou zeď, tak se značně nahlodanou voličskou základnou. Voličský rok 2020 se blíží a na popularitu Trump slyší.
Zatím je otázka, kdy se demokratům podaří prodrápat znovu k moci. Stejně tak je ve hvězdách, kdy přestanou být stranou, která svým drobným směřováním doleva jen kryje republikánům záda. Pokud se jim obojí podaří, měli by se zbavit shutdownu jako nástroje, který slouží hlavně pravici a doplácejí na něj statisíce federálních zaměstnanců a miliony dalších lidí, kteří se spoléhají na vládní programy. Doufejme, že demokraté nevnímají shutdown jen cynicky – jako prostředek k získání hlasů. To by totiž ve svém přístupu nebyli o nic lepší než republikáni.
Autor je redaktor Radia Wave a publicista.