Foto RomanM82, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Brno by chtělo odsunout vlakové nádraží z centra na okraj města a přistavět k němu novou přiléhající čtvrť. Zatímco první výkop tohoto projektu je stále v nedohlednu, možnosti a schopnosti druhého největšího města v zemi ilustruje aktuální nová vlaková zastávka Starý Lískovec. Na opravené trati v této nové stanici vlaky nezastavují, k zastávce nevede žádná důstojná cesta pro pěší, napojení na MHD neexistuje a není zřejmé, v jakém desetiletí se povede zrealizovat. Zdá se, že postavit trolejbusovou zastávku je mimo možnosti ODS, která městu vládne. Potenciální cestující dělí od zastávky křoví, bahno, potok a zima. Nejen tomuto ambicióznímu brněnskému projektu se věnuje aktuální díl Všichni tady umřeme.
Brno není město barokních katedrál. S tímto zjevným hendikepem se před sto lety začalo vyrovnávat progresivní architekturou tehdy nastupujícího funkcionalismu. Současné město se tímto dědictvím rádo chlubí, ale nerado se o něj stará, což je vidět na aktuálním případu pošty na brněnském hlavním nádraží. Projekt Bohuslava Fuchse z druhé poloviny třicátých let slouží poště dodnes. To se má ale brzy změnit. Státní podnik nechal unikátní budovu zchátrat, nyní ji opouští a pokouší se ji prodat. Zájemci se přirozeně nehrnou a „město funkcionalismu“ nemá o své kulturní dědictví zájem.
A tento nezájem o architektonicky cennou budovu je v přímém kontrastu se zájmem města postavit za jakoukoli cenu architektonicky bezcennou novou hokejovou halu. Zatímco Fuchs vyhrál se svým návrhem pošty v architektonické soutěži, o takřka sto let později město zadává zakázky bez soutěže rovnou spřáteleným developerům. V sousedství dodnes ceněného pavilonu Z na brněnském výstavišti tak má vyrůst za neznámý počet miliard generická stavba od společnosti Arch.Design. Na výstavišti, které se před více než devadesáti lety otevíralo coby chlouba města a oslava první dekády nového státu. Jaké vedení města, takové ambice.
Ale nejen velkými pomníky zmaru a beznaděje je proslulé současné Brno. V novém díle se podíváme také na zastávku, ze které cestující nevidí přijíždějící tramvaje, protože to tak chtějí auta, nebo se projdeme po jezdících schodech, které nejezdí, aby se ušetřilo, a tak tisíce lidí šlapou každý den po ocelových artefaktech připomínajících ze všeho nejvíc život v KLDR.
Autor je spolupracovník redakce. Pro Alarm vytváří pořad Všichni tady umřeme.