Foto SPD
Ruská invaze na Ukrajinu zbořila mnohé jistoty v české politice. Nad Putinovou útočnou válkou zvedl obočí i jeho dlouhodobý spojenec Václav Klaus. Miloš Zeman se během pár dnů změnil ve vojenského jestřába, který by Putina nejraději uškrtil vlastníma rukama – kdyby věděl, kde je zrovna má. Možná poprvé zjistil, že jeho poradce a lobbista Rosatomu Martin Nejedlý není úplně nejspolehlivější rádce. Ale takový už je Miloš Zeman, který si za své rádce po celý život vybírá zcela neomylně mafiány a tupce.
Do schizofrenní situace se dostal ombudsman Stanislav Křeček, jehož instituce vyvěsila ukrajinskou vlajku a poskytuje potřebné informace pro lidi prchající před válkou, zatímco Křeček sdílel na Facebooku konspirační narativ, že za útok Ruska můžou Spojené státy a Evropskou unii bychom měli raději rozpustit. Později se zase navezl do ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Zatímco svět odsuzuje jednání Putina, Křeček dává pozor, zda je ukrajinský prezident dostatečně uctivý.
Okamura je poslední jistota
Skutečnou jistotou v dnešním rozbouřeném světě však zůstává Tomio Okamura, poslední opora tradičního běsnění, které nevnímá svět okolo. Okamura byl vždy oportunista, který tvrdil kdykoli cokoli, pokud se na tom dalo vydělat. Dekádu provozuje politickou stranu s měnícím se názvem jako společnost s ručením omezením, ve které neručí vůbec za nic, zato omezený je úplně ve všem.
Putin byl pro spolky obchodující s národními běsy pevným bodem, sebevědomým patriarchou, o jehož zbytnělé komplexy se mohli dotyční opřít. Nyní Putin padl, ale Okamurovi to nedošlo.
Jako jiné podobné spolky v Evropě také Okamura měl blízko k Putinovu režimu a ideologii – pokud jsme tedy ochotni za ideologii považovat skrumáž Putinových výroků útočících na LGBTQ, rozpad tradičního světa, evropskou dekadenci a podobně. Putin byl pro spolky obchodující s národními běsy pevným bodem, sebevědomým patriarchou, o jehož zbytnělé komplexy se mohli dotyční opřít. Nyní Putin padl, ale Okamurovi to nedošlo.
V prvním vystoupení po ruském útoku na Ukrajinu dokázal Okamura ve videu zveřejněném na Facebooku hovořit dvě a půl minuty o situaci na Ukrajině, aniž by použil slova Rusko, Putin nebo agrese. Na Ukrajině prostě vznikl problém, který spadl z nebe a měl by se vyřešit jednáním a mírem. Nicméně v této otázce nebyla jeho SPD jednotná, což je poměrně mimořádná událost. Některým členům přeci jen přišla ruská invaze do sousední země, zabíjení civilistů a vyhánění statisíců lidí z jejich domovů jako příliš silná káva.
Implicitní narativ o slovanské blízkosti Ruska a o Putinovi, který je opozicí vůči dominantnímu Západu, zkolaboval ve chvíli, kdy se Rusko náhle ocitlo v pozici silnějšího agresora, který bezdůvodně napadl sousední – rovněž slovanský – stát. Právě tento aspekt zasel neklid mezi pravicovými extremisty, z nichž mnozí se postavili na stranu Ukrajiny. A díky tomu jsme zjistili, že má v sobě Tomio Okamura méně empatie než průměrný český nácek.
Asi nelze říct, že by se Okamura proslavil prosazováním Putinovy agendy. V tomto ho zastiňovali Václav Klaus a Miloš Zeman, kterému lze vyčítat, že v této oblasti napáchal mnohé škody (typu Vrbětic nebo napadání české rozvědky při obraně Ruska) a jehož otočka přišla pozdě. Důležité však je, že přišla – protože je to Zeman, kdo má vliv na své voliče, a nikoli liberální média a politici, kteří „to přece říkali vždycky“. Zemanův obrat je v otázce postojů podstatné části české společnosti jednoduše tím nejpodstatnějším a detaily můžeme vyřešit někdy jindy. Svým obratem dal možnost k obratu mnohým dalším.
Okamura si možná poprvé v životě něco myslí
Zajímavější je, že obratem neprošel člověk, jemuž nikdo nevěří, že si něco skutečně myslí nebo něčemu věří. Skoro 90 procent české populace stojí v tuto chvíli proti ruské agresi a proti Putinovi. Zůstává tedy Okamura na své pozici pro těch deset procent, kde tuší své voliče? Těžko říct. Je taky možné, že se už Okamura prostě neumí naučit nové fráze, když je jeho mentální kapacita přetížená neustálým opakováním témat migrace, uprchlíků, green dealu a vystoupení z EU. Jisté je, že v minulosti Okamura vždy explicitně stál za vším, co Putin řekl nebo udělal. Tvrdil opakovaně, že Putina ohrožuje NATO a Brusel a v souladu s linií Moskvy měl problém také s demonstranty v Bělorusku po zfalšovaných volbách. Po okupaci Krymu byl samozřejmě proti evropským sankcím. Zatímco diktát Bruselu je největší existující zlo, když něco chce Putin, přiběhne Okamura a chce to taky. Propagátor přímé demokracie má totiž problém s volenými reprezentanty Evropské unie, zato mu ale vyhovuje ruský autokrat, který nejspíš vůbec neví, že nějaký poslušný Okamura existuje.
Podobný postoj k východní autokracii vykazují v podstatě všichni Okamurovi poslanci. V roce 2017 vyrazil jeden z nich, Jaroslav Holík, na okupovaný Krym na pozvání ruské politické strany Spravedlivé Rusko. Okamurovci jsou v tomto mnohem agilnější než dnes již prakticky neexistující komunisté.
K Ukrajině se Okamura často vyjadřoval před jejím napadením Ruskem. Třeba 12. ledna na svém Facebooku: „Snaha Ukrajiny vyprovokovat válečný konflikt je nebezpečná. Nenechme se zatáhnout do války NATO a Ukrajiny proti Rusku (…) Zoufalou snahou ukrajinského establishmentu je v současné situaci pokus odvést pozornost od faktů, že země je zbídačená, rozkradená a vysávaná oligarchy a korupčníky. Právě proto ukrajinské politické a vojenské složky mají zájem válku s Ruskem vyprovokovat. Rusko ale nemá zájem vést s Ukrajinou ozbrojený konflikt.“ Ruský nezájem vést konflikt sledujeme bohužel už týden v přímém přenosu. V den ruského útoku pak Okamura napsal: „Vláda Petra Fialy a tajné služby USA i dalších zemí NATO podněcují konflikt Ruska s Ukrajinou.“ Tehdy se stala nevídaná věc, když poslanci SPD ve sněmovně prohlásili, že „státní hranice by se neměly narušovat“. Ostřejší odsouzení invaze se už od nich asi nedočkáme. Ostatně jiní členové SPD navrhují použít proti Ukrajině vodíkovou bombu.
Od invaze se Okamura tváří, že Ukrajina neexistuje. Bojovník proti uprchlíkům a imigrantům nevidí milion lidí, kteří museli utéct ze své země kvůli Putinově válce. Nevidí statisíce žen, dětí a starých lidí tísnících se u hranic. Okamura je dokonce ani nemůže vyzvat, aby zůstali doma a bojovali, protože by je tím vyzýval k boji proti Putinovi. Vskutku nezáviděníhodná pozice tohoto politického matlala.
Poslední Putinův idiot
Okamura mlčí a kouká jinam. Za poslední týden se tak věnoval greendealu, pandemickému zákonu, zdražování, nepřizpůsobivým, imigrantům z Afriky, vystoupení z Evropské unie nebo se zastal ombudsmana Křečka proti Evropské unii. Rozlítila jej také blokace klíčových zdrojů informací politiků a voličů SPD, jako jsou Protiproud nebo První zprávy. K Ukrajině se za SPD z donucení vyjadřuje Jaroslav Bašta, který naposledy radil tlačit na Ukrajinu, aby se přestala bránit. Takhle vypadá národní suverenita v představách ultrapravicové SPD: vystoupit z EU i z NATO, lehnout si na záda a vzdát se Putinovi.
Obviňovat Okamuru z pokrytectví je asi nadbytečné. Nemělo by však zapadnout, že člověk, který celou svou politickou kariéru láteří o národních zájmech, přímé demokracii a státní suverenitě, tiše schvaluje násilnou likvidaci státní suverenity Ukrajiny. Přihlíží pokusu autokrata Putina svrhnout či zabít prezidenta, kterého si Ukrajinci zvolili ve svobodných volbách, o jakých si jejich sousedé v Rusku či Bělorusku mohou nechat leda tak zdát. Prezidenta, který brání národní zájmy a suverenitu své země doopravdy, zatímco u Okamury jsou to všechno jen vylhaná slova, kterými žongluje ve svém hnědém cirkuse pro pobavení hrstky věrných a jež kdykoli zašlape do bláta.
Nemělo by prostě zapadnout, že Tomio Okamura je bezpáteřní skřet, který schvaluje bezpráví a násilí, jehož se Putin dopouští na Ukrajině. Zda to dělá kvůli penězům, z přesvědčení nebo proto, že je jen další užitečný idiot, je v podstatě jedno. Je možné, že všechny ty dezinformace a trollí farmy placené Ruskem, dokázaly nakonec zmást především Tomia Okamuru.
Autor je redaktor Alarmu.