WikiImages, Pixabay
Předchozím dvěma vládám se podařilo dostat do školství peníze, aby čeští učitelé vzdělávající pomyslnou budoucnost země, nepatřili k jedněm z nejhůře ohodnocených profesí v Česku. Už zbývá jen detail: dostat do českého školství vzdělání a metody současného století. Aby české školství konečně akceptovalo, že už nepřipravuje k životu malé zemědělce z dob Marie Terezie ani poslušné dělníky do továren. Překážkou však není jen školství, ale velmi často také rodiče, kteří chtějí mít od dětí klid a na konci roku přehledné vysvědčení s čísly.
Pro všechny by bylo nejlepší, kdyby maturity vůbec neexistovaly.
Převládajícím účelem současného školství totiž bohužel vzdělání, ale především disciplinace pracovní síly. Větší pozornost se přikládá způsobům chování, a nikoli přemýšlení a vědění. Děti se učí poznat, kde v textu udělaly jakou gramatickou chybu, a nikoli vyjádřit a obhájit své myšlenky, názory nebo pocity. Gramatické chyby dnes ale opravuje počítač i mobilní telefon, a mohli bychom se tak konečně soustředit na to podstatné, tedy na myšlení.
Škola je však takový skanzen, kde se předstírá, že je svět jednoduchý, bezrozporný a lineární. Že jsou dobro a zlo černobílé a stejně tak i pravda a lež. Stačí se naučit, co kam patří, a moc o tom nepřemýšlet ani nedumat. A podobně pak funguje celá země. Hodnotí se schopnost naučit se věci zpaměti, nikoli na něco přijít a pochopit, a u toho všeho se opakovaně plést a dělat chyby. Kde jinde než ve škole by člověk měl mít právo dělat chyby a mýlit se, aniž by to mělo devastující důsledky na život každého žáka a žákyně. Přesto je to právě škola, která chyby neodpouští a všechny neustále měří, známkuje a hodnotí. A na konci roku každému spočítá, kolikrát se spletl.
Podle ministra školství je devět rovno jedné
Ministrem školství je Petr Gazdík a je na něm, aby zkusil se školstvím něco udělat. Pokud se předchozí vládě podařilo zvýšit průměrné platy ve školství o desítky procent, neznamená to, že jsme díky tomu získali o desítky procent lepší školství nebo učitele.
Gazdík na to nebude sám. Kromě obvyklého aparátu si vytvořil poradní sbor, jehož složení bohužel připomíná éru Franze Josefa. V poradním sboru je z deseti poradců pouze jedna žena, jako by snad ministr nevěděl, kolik je deset děleno dvěma. V českém školství pracuje na pozici učitelky 78 procent žen, ale školu vede pouze 45 procent žen a rektorky vysokých škol spočítáme na prstech jedné ruky. Nejvíce žen je na prvním stupni, přes 90 procent, na druhém tři čtvrtiny, na střední škole klesá jejich poměr k 60 procentům a na vysokých školách se poměr obrátí a máme zde dvě třetiny mužů. Na samotném ministerstvu školství jsme pak za uplynulých třicet tři let viděli pouze pět ministryň z celkem jedenadvaceti ministrů. Méně než čtvrtinu. Tohle všechno dohromady dává jasnou zprávu polovině žáků. Všem žákyním a studentkám. Složení poradního orgánu ministra školství je totiž a ilustrací toho, co to znamená skleněný strop.
Logická matematika a iracionální svět
České školství je vůbec plné klišé a stereotypů. Třeba když jeden z nových poradců ministra školství, Peter Krupka, k plánovaným změnám řekl: „Pokud si chceme charakterizovat obecně vzdělaného člověka, tak by měl nejen ovládnout mateřský jazyk a domluvit se ve světě, ale také mít logické myšlení, schopnost analyzovat a řešit problémy, což učí právě…“ Tady se zastavíme. Můžete si sami doplnit, kde přesně se učí logické myšlení nebo schopnost analyzovat problémy. Obávám se totiž, že v českém školství nikde. Mimo školství po staletí platí, že by tenhle popis seděl ze všeho nejlépe na filosofii. To je však obor, který ze školství prakticky zmizel nebo se zdrcnul na výuku dat narození a úmrtí slavných jmen a pár jejich citátů typu: „Myslím, tedy jsem“, „Vím, že nic nevím“ a „Bůh je mrtvý“.
Krupka samozřejmě myslí matematiku, v čemž rozhodně není sám. Naše představa logického myšlení a řešení problémů se totiž zasekla na operacích s čísly. Jako by snad logika a problémy nebyly všude, od biologie přes češtinu, právo až po historii. V naší představě a v mentalitě školství je však logické a analytické myšlení uzamčeno v kategorii matematika a nejspíš proto promluvy lidí, normy nebo zákony postrádají logiku a smysl vůbec.
Čeká nás stopadesátá varianta maturity z matematiky, kde se ověří, zda umějí děti počítat. Neověří se ale, jestli umějí řešit problémy či myslet logicky. Protože neřešíme věci od začátku, od výuky, ale od konce. Pro všechny by bylo nejlepší, kdyby maturity vůbec neexistovaly. Kdybychom všechnu energii a peníze napřeli do vzdělání jako takového, aby mělo smysl samo o sobě. Vysoké školy si stejně dělají své vlastní přijímací zkoušky. Přitom nemáme kupodivu jednotné státnice na vysokých školách a diplomy z různých škol znamenají velmi odlišné věci. Netrápí to vůbec nikoho.
Cermat znechutil vzdělání mnoha ročníkům dětí
Gazdík zatím budí naději, že v některých věcech bude alespoň mířit dobrým směrem. Jako třeba v případě Cermatu, který už mnoho let ničí životy žáků a studentů, kterým znechucuje veškeré vzdělání. Pokud se ministrovi školství podaří tuto organizaci zrušit, bude to velký přínos pro české vzdělávání. Bezpochyby by také bylo přínosem, pokud by se podařilo zrušit zápisovou turistiku. Jen se obávám, že k tomu ministr přistupuje od konce. Ambiciózní či zodpovědní rodiče mění adresy bydliště dětí, aby je dostali do spádové oblasti lepší školy, a dětem tak zajistili lepší vzdělání. To deformuje jak kvalitní školy, tak ty, které bojují s problémy různého druhu. Ve výsledku trpí všichni.
Ministr tomu chce zabránit. A zabránit by tomu měl. Jen zatím bohužel neřeší prvotní motiv nebo příčinu, kterou je, že základní školy mají natolik odlišnou kvalitu, že to rodičům stojí za to řešit. Řešením by bylo mít, podobně jako ve Finsku, všechny školy tak dobré, aby nikoho ani nenapadlo děti hlásit jinam než do nejbližší školy, u které bydlí.
A to jsme znovu zpátky u té jediné podstatné věci. Místo abychom řešili vzdělání a jeho kvalitu, trávíme čas vymýšlením maturit nebo přijímacích zkoušek. Nic z toho však není náš skutečný problém a nic z toho žádné dítě v tuto chvíli nepotřebuje. Zato každé potřebuje to nejlepší možné vzdělání, jaké jim náš stát může poskytnout. Možná bychom to mohli zkusit konečně vyřešit.
Autor je redaktor Alarmu.