Z matematiky i češtiny propadlo u maturity více studentů než loni. České děti neumějí česky. Výsledky matematiky vyděsily poslance. – Takto reagovaly české deníky na výsledky maturitních zkoušek a je to reakce minimálně neadekvátní. Jediný, kdo totiž u maturity neustále propadá, je sám stát: neumí děti naučit češtinu, matematiku ani je připravit maturitu. Samotná existence maturity však debatu deformuje. Neustále se řeší, jak má maturita vypadat, z čeho má být a pro koho. Měli bychom se však spíše ptát nejen na to, proč má existovat jednotná maturita, ale také proč má vůbec existovat maturita.
Úroveň maturity už není, co bývala
Maturita u nás zapustila kořeny v polovině 19. století. Její ústní část se tehdy skládala z literatury mateřského jazyka, latinské a řecké gramatiky, dějepisu, zeměpisu, matematiky, přírodní vědy, fyziky a gramatiky dalšího „živého“ jazyka. Písemná část se skládala ze slohové práce v mateřském jazyce, písemné práce v dalším „živém“ jazyce, přeložení textu z/do latiny, přeložení řecky psaného textu, práce z matematiky.
Když zrušíme maturitu, možná budeme mít víc času věnovat se vzdělání samotnému.
Od té doby se tato zkouška neustále zjednodušuje a její úroveň soustavně klesá. Pokud někdo vzpomíná na časy, kdy mít maturitu něco znamenalo, věřím, že na ně vzpomíná střídavě řecky, latinsky a německy. Úspěšné složení maturity bylo jedinou podmínkou pro pokračování ve studiu na vysoké škole. Další přijímací zkoušky se nekonaly. Předsedy maturitních komisí proto tehdy byli zemští školní inspektoři, ředitelé gymnázií a profesoři vysokých škol.
První návrhy na zrušení maturity se objevily s její první reformou na počátku 20. století. Do té doby maturita testovala, zda je maturant připraven na vysokoškolské vzdělání, po reformě (až do dnešních dnů) se testovalo, co se maturant ve škole naučil. Dobové reakce byly ostré a jsou platné dodnes: „[Maturita] byla vymyšlena jen k týrání žactva a učitelů. Čím více vystupuje do popředí zkoušení, tím více ustupuje vyučování.“
Maturita se dále zjednodušovala a zpřístupňovala. Spolu s tím zaváděly vysoké školy postupně různé formy přijímacích zkoušek. A dnes máme obojí, maturitu i přijímací zkoušky.
Testovací obsese
Že má stát obsesi plošně testovat děti, ještě neznamená, že to dětem k něčemu je. Zní to jako banalita, a proto je nutné ji říkat nahlas a neustále opakovat: cílem vzdělání je vzdělání. Vzdělání je hodnotou samo o sobě. Maturita vedle toho žádnou hodnotu nemá. Samotný její výsledek už dlouhá léta nikoho nezajímá. Je podstatná pouze jako binární rozlišení: zda ji někdo má, nebo nemá.
Zda je držitel maturity adekvátní uchazeč o určitou pracovní pozici, si každý zaměstnavatel zjišťuje sám. Stejně tak si každá vysoká škola sama testuje, koho vpustí do svých bran. Maturita je tak jakýmsi zbytečným testem před testem skutečným a důležitým, tedy tím, který mladým lidem otevře dveře na vysokou školu.
Pak jsou zde samozřejmě prarodiče, kteří mají radost, když jejich vnučka nebo vnuk složí zkoušku dospělosti, která už zkouškou dospělosti dávno není a asi už ani nikdy nebude. Prarodiče jsou možná vůbec jedinými, které skutečně zajímá výsledek maturity.
Z maturity se stala relikvie, atavismus z časů, kdy byl svět přehledný a jednou zkouškou bylo možné obsáhnout podstatnou část dobového vědění o něm. Dnes se svým významem posouvá někam mezi taneční a dožínky. Zkouška dospělosti se přesunula na univerzity.
Většina testů a zkoušek pouze testuje schopnost se na tyto zkoušky připravit, což není totéž jako něčemu skutečně rozumět, něco opravdu vědět nebo to snad umět použít. Získané osvědčení, certifikáty a diplomy nevypovídají o kompetencích držitele, ale o jeho sociálním statusu.
Vysoké školy nezajímají výsledky maturit. Mají vlastní přijímací zkoušky, přičemž ani výsledky těchto přijímacích zkoušek neříkají skoro nic o tom, jak a zda vůbec se bude studenům, kteří u nich uspěli, ve studiu dařit. Některé dílčí studie o (ne)souvislosti výsledků SCIO testů a dalšího studia jsou dostupné například zde nebo zde. O jakých kompetencích má vypovídat maturita, bohužel nevíme vůbec nic.
Elitářské školství bez elitního vzdělání
Základními axiomy českého školství jsou testování, selekce a elitářství. Zatímco maturita deformuje středoškolské vzdělávání – činí z něho přípravu na její složení –, jednotné přijímací zkoušky na střední školy podobně zdeformují základní školství. Celý systém je navíc už tak zničen existencí víceletých gymnázií, které ze základních škol odčerpávají chytřejší děti ambiciózních rodičů.
K celému systému základního a středního vzdělávání v Česku přistupujeme jako k nějakému vzácnému nedostatkovému zboží pro vyvolené. Je potom zvláštní, že z nás tento elitářský přístup ke vzdělání již dávno neudělal elitní zemi. Je zvláštní, že se díváme na vzdalující se záda zemí, které elitářství, testování a výběrovost cíleně potlačují.
Co s maturitou?
Maturita vznikla za specifickým účelem v polovině 19. století. Pokud nedokážeme najít její smysl pro 21. století, vystrojme jí hezký pohřeb a zapomeňme na ni. V tuto chvíli tato jedna zkouška deformuje celý vzdělávací systém, aniž by přinášela jakoukoli přidanou hodnotu.
Už samotné debaty o povinných maturitních předmětech pouze odvádějí pozornost od skutečnosti, že se svět neskládá ze vzájemně oddělených škatulek znalostí, které lze dokonce hierarchizovat dle jejich důležitosti. Matematika prostě není důležitější než fyzika nebo biologie. Čeština není důležitější než angličtina a česká literatura není zajímavější než ta světová. A oba jazyky nejsou důležitější než filosofie.
Když zrušíme maturitu, možná budeme mít víc času věnovat se vzdělání samotnému. Možná se začneme zabývat tím, aby byl důležitý a zajímavý každý rok na základní a střední škole, a ne jen poslední měsíc před rozhodující zkouškou. Vytvářet standardizované testy, které mají měřit kompetence žáků a studentů pro budoucnost, která je sama o sobě nejistá a neuchopitelná, je ze své podstaty absurdní a v podstatě šílené.
Zrušení maturity sice zní jako další neomarxistický výstřelek, podobně jako jízda na kole nebo elektřina, ale ve skutečnosti je to jen návrat k tradičním hodnotám. Jak napsal profesor pedagogiky František Drtina již v roce 1908: „Maturitní zkouška ať se zcela odstraní a celé nynější složité ústrojí zkušební a klasifikační ať se zjednoduší a zmodernizuje. Ať jsou zavedeny zkoušky přehledné na konci školního roku a zvláště při přechodu z nižšího do vyššího oddělení střední školy, ať ve třídách nejvyšších jest zavedeno soustavné opakování a přehledné zpracování celé látky jednotlivých předmětů.“
Autor je publicista.