Foto Mihai Surdu, Pixabay
„Na gymnáziu jsme měli učitele němčiny, byl to už postarší pán, který byl známý tím, že měl tuze rád pěkná děvčata. Vždy, když se měl psát složitý test, jsme za ním jako třída poslali nejhezčí holky, které byly zrovna k mání – takové, které byly hezky upravené, nalíčené a nejlépe s velkými ňadry a výstřihem. Stačilo, když se holky pěkně usmívaly, poprosily a test se posunul na neurčito. I během hodiny vyvolával raději děvčata. Některá obzvlášť často, až to bylo nápadné, a z těchto děvčat jsme si potom dělali legraci, že s ním mohou jít na ústní přezkoušení do kabinetu. Smáli se tomu taky, rád na to vzpomínám. Chlapce moc v oblibě neměl. Popravdě nám to nevadilo, aspoň nás nevyvolával. Prostě jsme si na to zvykli. S odstupem času si nemyslím, že by na tom bylo něco špatného. Alespoň máme na co vzpomínat.“
Normalizace obtěžování a korupce
Holky, které jsou „k mání“, děvčata s velkými ňadry a výstřihem, kterým se třída směje – takhle popisuje svá léta na střední škole jeden současný student pedagogické fakulty. Jsou to pro něj hezké vzpomínky, nic znepokojujícího, s čím by se snad mělo něco dělat. Celé své vzdělávání absolvoval v institucích, kde se považuje za normální, že se ženská krása, atraktivita a také snaha zalíbit se a ochota vyhovět stávají určitou komoditou, kterou jsou pedagogové ochotni směňovat za speciální přístup. Dvojsmyslné narážky, lechtivé vtipy, flirtování nebo různé typy ochmatávání studentek se považují za vytváření neformální přátelské atmosféry a kamarádský přístup, který je příjemnější alternativou k chování protivných autoritativních pedagogů.
Ženské a feministické organizace se tomuto tématu dlouhodobě věnují a jsou nyní schopné vysokým školám nabídnout expertízu, jak k problému přistoupit a jak ho řešit.
Navíc ani děvčatům to dle studentova soudu nevadilo. Možná byly i trochu rády, že mají určitou moc. „Výstřihové studium“ se často dává za vinu studentkám, které díky krátké sukni či vyzývavému dekoltu získávají od pedagogů výhody. Jenže problém není na jejich straně, ale na straně vzdělávací instituce, protože ta tak normalizuje obtěžování a korupci. Jak by se asi veřejnost i tento konkrétní student dívali na stejnou situaci, kdybychom výstřih zaměnili za pět set korun a příběh by zněl následovně? „Na gymnáziu jsme měli učitele, který měl rád peníze. Vždy, když jsme měli psát složitý test, jsme za ním poslali studenty z nejbohatších rodin, aby mu dali pět set korun, a on pak rád odsunul test na neurčito. S námi chudými se nebavil, ale nevadilo nám to, alespoň nás nevyvolával. Dodnes na to rádi vzpomínáme.“
Sexuální obtěžování, ne výchova
V českém vzdělávacím systému je pravděpodobnější, že budete svědkem nebo obětí sexuálního obtěžování, než že se vám dostane kvalitní sexuální výchovy. Tato situace je normalizovaná a často není vnímáno jako problém neetické a nerespektující chování, ale reakce poškozených. Něco si asi špatně vyložily, jsou přecitlivělé, nechápou srandu. Snaha o řešení těchto kauz často rozděluje celé třídy a ročníky. Část lidí se chce ozvat, protože se cítí diskomfortně. Druhá část je odrazuje, nechce dělat vlny, nemá náladu na drama, které se kolem kauz rozehraje. Chtějí se v klidu vzdělávat, soustředit se na učení a zkoušky. Mají pocit, že řešení nakonec přinese víc nepříjemností všem, než když to postižené prostě nějak vydrží, povznesou se nad to a hodí to za hlavu. A je to pochopitelné, všichni studující se přece přišli do škol vzdělávat, ne řešit sexuální skandály učitelů. Navíc obtěžují i pedagogové, kteří jsou v mnoha ohledech kvalitní, a tak se studující bojí, že když se ozvou, přijdou o odborníka nebo odborníci na dané téma.
Ale zdá se, že české školství dospělo do bodu zlomu. Každou chvíli prosviští médii kauza z některé vysoké školy, kde se případ obtěžování či přímo násilí nejen stal, ale kde ho škola dokonce řeší. Školy podnikají poměrně razantní kroky k tomu, aby vyřešily probíhající kauzy, a snaží se i o prevenci a osvětu. Ještě donedávna byl každý, kdo se odvážil sexuální narážky a vztahy ve vzdělávání kritizovat, za zapšklou feministku, teď ale svítá naděje, že by se klima českých vzdělávacích institucí mohlo proměnit.
Po zveřejnění kauzy pedagoga propuštěného z Fakulty sociálních studií následovalo vyjádření rektora Masarykovy univerzity Bareše, který uvedl, že univerzita považuje za samozřejmé vytváření důstojného, bezpečného, inspirujícího a motivujícího prostředí, a proto chce posilovat kulturu vzájemného respektu, jehož součástí je také prevence v oblasti sexuálního obtěžování, nátlaku, nežádoucí pozornosti, nevhodných komentářů či uplatňování genderových stereotypů. Zní to jako důležitý posun. Před deseti, patnácti lety se sexuální kauzy neřešily vůbec, nebo přesunem pedagoga na jiné pracoviště, pokud se dopustil něčeho opravdu extrémně závažného. Nemělo by ovšem zapadnout, že jsou to ženské a feministické organizace, které se tomuto tématu dlouhodobě věnují a jsou nyní schopné vysokým školám i jiným organizacím nabídnout expertízu, jak k problému přistoupit a jak ho řešit. Nečekají patrně na ovace a vzdávání díků, bylo by ale dobré, aby se na tuto skutečnost nezapomnělo, až se zase jednou bude diskutovat o společenských „pseudoproblémech“ a státní podpoře pro nevládní sektor.
Autorka vyučuje na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.