Foto Frankie Fouganthin Wikimiedia, CC BY-SA 4.0
Vládnoucí sociální demokracie je v čele Švédska už od roku 2014, kdy se po vyhraných volbách stal premiérem Stefan Löfven. Právě dění kolem jeho rezignace minulé léto málem stálo sociální demokraty první místo v průzkumech. Koncem loňského června Löfven jako první premiér v čele země prohrál hlasování o důvěře, vyvolané pravicově populistickými Švédskými demokraty. Löfvenova vláda tehdy ztratila podporu Levicové strany. Příčinou byl návrh zákona o regulaci nájemného, což je pro levici jedno z klíčových témat. Levice se obávala, že by novela mohla vést ke stále většímu zdražování bytů. „Pokud se Löfven chystá zavést tržní nájemné, nebude mít v parlamentu většinu,“ prohlásila předsedkyně Levicové strany Nooshi Dadgostar. A právě tehdy, v červenci a srpnu, sociální demokracie čelila rekordně nízké podpoře.
Trojice nejsilnějších
Naopak v prosinci 2021, kdy se premiérského křesla ujala bývalá ministryně financí Magdalena Andersson, se sociální demokracie dostala na 30 procent. Po vypuknutí války na Ukrajině, kdy Švédsko bylo jednou z prvních zemí, která na Ukrajinu poslala vojenskou pomoc, se preference strany vyšplhaly na rekordních 32 procent. Pohodlný náskok si zatím drží. S necelými 21 procenty je na druhém místě Umírněná strana, kterou do voleb vede Ulf Kristersson. Liberálně-konzervativní Umírněná strana vládnoucí stranu včetně předsedkyně vlády často kritizuje. V poslední době jí vadí návrh, který má omezit přísun financí pro soukromé školy na úkor těch státních. Premiérka podle Kristerssona „svou rétorikou poškozuje děti a rodiče“. On sám školskou novelu označil za „to nejodfláknutější, co v politice viděl“. Obě strany nicméně našly shodu v otázce vstupu do NATO.
Když Andersson s heslem „Švédsko má navíc“ v prosinci přebírala po svém předchůdci premiérský úřad, měla před sebou nelehký úkol.
Trojici nejsilnějších stran uzavírá populisticky pravicová strana Švédských demokratů, které vede do voleb druhý – a poslední – mužský lídr Jimmie Åkesson. Pod jeho vedením se strana v roce 2010 poprvé dostala do Riksdagu a problém to pro Švédské demokraty nebude ani letos. Nicméně vzhledem k tomu, že jim průzkumy předvídají třetí místo, je pravděpodobné, že po volbách skončí v opozici. Kvůli jejich silně protiimigrační rétorice a extremistickým názorům s nimi ostatní strany nechtějí spolupracovat. Na rozdíl třeba od české SPD Švédští demokraté nevolají přímo po odchodu Švédska z Evropské unie, odmítají ale přijmout euro a EU kritizují za přílišné vměšování do interních záležitostí států.
Není pravděpodobné, že by sociální demokracie po vyhraných volbách spolupracovala s některou z výše zmíněných stran. Strana zelených, která po volbách v roce 2018 s vítěznou stranou utvořila koalici, se nyní v průzkumech pohybuje kolem čtyř procent potřebných k překonání hranice vstupu do Riksdagu. Její budoucnost po zářijových volbách je tedy nejistá. Agentura Demoskop zeleným v červencovém průzkumu zjistila 4, 9 procenta, což je vůbec nejvyšší číslo od ledna 2021, kdy Zelení měli procent pět. Vzhledem ke statistické chybě tedy bude vstup zelených do Riksdagu otázkou až do posledního sečteného hlasu.
Podobně napínavý patrně bude výsledek Liberální strany. V červnu jí totiž průzkumy poprvé připsaly výsledek větší než čtyři procenta, přestože se od začátku roku pohybovala kolem 2,5 procenta. Pokud se liberálové do Riksdagu dostanou, nebude to pro sociální demokraty dobrou zprávou. Jejich vstup do Riksdagu by totiž pomohl Umírněné straně.
Ženy sobě
Křesťanští demokraté vedené nejmladší ženou v letošním volebním klání, pětatřicetiletou Ebbou Busch, jsou rovněž tradičními partnery Umírněné strany. Pokud sociální demokracie vyhraje, bude pro ni důležitá podpora dvou zbývajících stran, které mají šance se do Riksdagu dostat.
Současný kabinet podporují vedle Strany zelených i centristé a Levicová strana. Centristy do voleb vede jejich předsedkyně Annie Lööf, která Andersson vyjádřila podporu jako jedna z prvních. Zvolení první švédské premiérky označila za prolomení skleněného stropu, na které Švédsko dlouho čekalo. Přestože Strana středu byla tradičním spojencem středopravicových stran, po volbách v roce 2018 se rozhodla podpořit vládu sociální demokracie, což trvá dodnes.
Poslední z velkých stran, která může do formování nové vlády silně promluvit, je Levicová strana, jejíž preference se pohybují kolem osmi procent, respektive po vypuknutí války na Ukrajině klesly z deseti právě na osm. Důvodem může být i nesouhlas strany se vstupem země do NATO.
Přestože se v létě vztahy obou levicových stran zhoršily kvůli novele o regulaci nájmu, má vládnoucí strana v Levici stále podporu. Momentálně našly strany shodu například v chystaném vládním návrhu o snížení financí pro soukromé školy. Jejich předsedkyně a volební lídryně Nooshi Dadgostar nastávající volby označila za referendum o švédském školství. Soukromé školy kritizuje za netransparentní přístup k informacím a nedostatku kvalifikovaných učitelů pro děti se specifickými poruchami.
Když Andersson s heslem „Švédsko má na víc“ v prosinci přebírala po svém předchůdci premiérský úřad, měla před sebou nelehký úkol. Její sociální demokracie čelila rekordně nízké podpoře. Nyní lze s rezervou říct, že se jí podařilo úpadek zvrátit a strana je zpátky na vrcholu. Do voleb ale zbývají dva měsíce a ostrá fáze kampaně ještě nezačala.
Autorka je spolupracovnice redakce.