Andrej Babiš posunul českou antikomunistickou komedii do dezinformační éry

Výpad proti Petru Pavlovi jako rozvědčíkovi školenému KGB zapadá do konspirační mozaiky, o kterou hnutí ANO stále více opírá své kampaně.

Vypadalo jako nemožné, že by Andrej Babiš mohl vsadit na antikomunistickou kartu, když na něm samotném se neodmyslitelně skví nálepka bývalého kariérního komunisty a spolupracovníka státní bezpečnosti jako na málokom. Ale šel do toho. „Estébák“ varující před „rozvědčíkem“ ve druhém kole prezidentské volby by (snad) mohl být už úplným vyvrcholením antikomunismu v české politice. I když nakonec ani dva bývalí komunisti (33 let po pádu režimu), co si vzájemně vyčítají, že jsou bývalí komunisti, nemusí znamenat, že je této komedii konec. Kvůli dezinformačním kanálům, sociálním sítím a nedůvěře k médiím se v posledních letech rozšířila láska ke konspiraci. A příběhy z komunistické minulosti, která nabízí potenciál tajemných zápletek plných zákulisních a špionážních her, můžou v tomto prostředí dobře prosperovat. Hodí se v podstatě jakékoliv pošpinění, které se dá účinně šířit a má nějaký emocionální náboj.

Sázka na strach

Sázka na dezinformační scénu a s tím související způsob komunikace není pro ANO nic nového. Ve volbách do poslanecké sněmovny hnutí svojí dezinformační kampaní dokázalo takřka zlikvidovat původně vysoké preference Pirátů. Andrej Babiš v posledních fázích kampaně bojoval ve videích proti figuře západních, extremistických, probruselských, hyperzelených ultralevičáků, kteří lidem znárodní chalupy a nastěhují jim do nich migranty. V tu chvíli se od ultrapravičáků z Trikolory nelišil vůbec v ničem. Piráty (částečně i se STANem) se mu podařilo sundat a následně prohrál volby s koalicí SPOLU vedenou ODS. Pokud by existovalo něco jako fundament babišismu, původní ideologie hnutí ANO, tak ji v roce 2021 hnutí ANO svojí kampaní samo zradilo. Místo slibu, jakkoli poměrně bezobsažného, „lepšího Česka“ a vymezení se proti nekompetenci politiků zkorumpovaných „tradičních“ stran se hnutí ANO pustilo do dezinformační kampaně, rétoricky takřka nerozlišitelné od zaběhlých dezinfowebů nebo řetězových mailů.

V této kampani jde mnohem více než kdy dřív o zahlcení médií a sociálních sítí různými kusými narativy, které dál žijí vlastním životem.

Babiš ukázal, že je mu v kampaních všechno jedno a klidně si bude vymýšlet totální nesmysly. To samo o sobě nebylo zase tak překvapivé zjištění. Každopádně ve chvíli, kdy se svým týmem přestal věřit vlastní schopnosti přesvědčit voliče pozitivní kampaní, rozhodli se vsadit na nenávist, nacionalismus, narativy šířené dezinformačními kanály a na ultrapravicové postoje. Rezignace na vlastní budovatelský příběh „bude líp“ však novinkou byla. U sázky na dezinfo a negativitu už Babiš zůstal a těžko se to ještě někdy změní.

Ve druhém kole prezidentské kampaně Babiš ve srovnání s posledními volbami do poslanecké sněmovny svůj příklon k extremismu ještě vyhrotil. A dal tomu tentokrát dokonce něco jako cynický formální úvod. Na tiskové konferenci po těsně prohraném prvním kole napřed prohlásil, že žádné podpásovky od něj nemáme čekat, a takřka vzápětí označil svého soka za v podstatě Ruskem proškoleného rozvědčíka podobajícího se Vladimiru Putinovi. Tato story okamžitě začala žít na dezinformačních serverech vlastním životem a bere na sebe překombinované absurdní variace o dlouho připravovaném plánu Ruska. Potom Babiš zpochybnil Pavlovy válečné zásluhy jako vlastně vymyšlené. I z toho se dají vytvářet krátké memy.

Druhý den hnutí ANO oblepilo Česko billboardy s poselstvím, že Petr Pavel chce Česko zavléct do války. Tato „hrozba“ spojená s bývalým vrchním velitelem ozbrojených sil ČR Pavlem byla – takto řečená – v podstatě úplně nová. I ona ihned začala žít vlastním životem na dezinformačních serverech a v dalších kanálech. Babiš hodlá po masivní kritice tyto billboardy sice změnit, ale celkově narativ nejspíš neopustí a určitě se ho nevzdá už čilá dezinfoscéna, která už teď vytváří memy o tom, že mladí, kteří budou volit Petra Pavla nebudou mít v zákopech wi-fi.

Memové války

Překvapivý antikomunistický výpad bývalého komunisty Babiše dobře zapadá do dezinformační mozaiky, která po předání narativu jede už automaticky. Lidová tvořivost na internetu roztáčí dynamiku toho, čemu se obvykle zjednodušeně říká „rozdělení společnosti“. I poměrně omezený dopad některých dezinformací provokuje protistranu, v tomto případě nikoli nutně samotného Pavla a jeho tým, ale především jeho příznivce, která následně v internetové bitvě pozuráží příznivce soupeře. Ty nejhloupější a nejnenávistnější urážky se opět dají využít v Babišově kampani jako důkazy o nenávisti protistrany, což například na Instagramu aktivně dělá.

Pokud má za svými zády Babiš velkou skupinu, velmi zjednodušeně řečeno „proruských trollů“, na druhé straně za Pavlem stojí, opět velmi zjednodušeně, „pražští pravičáci“, kteří ve velkém uráží voliče protikandidáta jako venkovany, burany, lůzu, bezmozky a podobně. Politická polarizace tak zasahuje další skupiny a aktivizuje lidi na sociálních sítích. Babiš musí sázet i na znechucení, které jeho kampaň vyvolává, a které může odradit voliče, kteří by jinak spíše podpořili jeho protikandidáta Petra Pavla. V této kampani jde mnohem více než kdy dřív o zahlcení médií a sociálních sítí různými kusými narativy, které dál žijí vlastním životem. O soudržný příběh nejde. Jinak by Babiš nemohl v antikampani vsadit na antikomunismus ani na strach z války, protože obojí stejně tak nahrává Pavlovi.

Konspi kampaně

Absencí soudržného příběhu se tak liší Babišova prezidentská kampaň od té Zemanovy. Miloš Zeman vždy před druhým kolem proti svému kandidátovi vytáhl jeden zásadní trhák. Napoprvé to byli Sudeťáci, napodruhé migranti. Majetky „Sudeťáků“ byly nečekaným tahem, který se vracel ke starým resentimentům, naposledy aktuálním v devadesátých letech. Přesto Schwarzenbergovo „rakušáctví“, kolaborantství a další složky negativní kampaně nějakým způsobem odkazovaly k antiněmeckému resentimentu proti „knížeti“. Migranti v roce 2018 byli v české debatě stále aktuálním tématem a elity, které sem chtějí zvát migranty, zapadaly do toho, co Zeman jako prezident říkal. Babišův tah válkou, do které chce všechny nahnat Petr Pavel po svém zvolení, ale žádnou koherenci nemá. Je vymyšlený jen pro účely těchto voleb s cílem získat Baštovy a další znechucené voliče.

Tomu odpovídá, že se o Babišově kampani někdy nově píše jako o vabanku. Pokud se nic zásadního nestane, je totiž skoro jisté, že na konci ledna zvítězí Petr Pavel. Z tohoto pohledu se tedy vyplatí tak trošku roztočit ruletu a věřit, že Babiš nakonec znechutí tolik případných voličů Pavla a vyděsí a přivede k urnám tolik hlasů pro sebe, že výsledné skóre pro oligarchu přinejmenším nebude trapné.

Babiš se po prohraných volbách do poslanecké sněmovny obracel na voliče ČSSD a KSČM s tím, že hodlá jako opoziční politik zastupovat i je, a sociální kritiku vlády zařadil do svého politického repertoáru. V těchto volbách ale doopravdy ukázal, jak podle něj vypadá reprezentace méně privilegovaných. Sociální požadavky jsou jen omáčkou pro šíření strachu a utvrzování konspirátorů a ultrapravice v jejich relevanci. Oligarcha ze své politické podstaty nemůže zastoupit sociální demokracii ani levici. Nikdy nebude vzývat vyšší přerozdělování ani ukončení levné práce v Česku, které jdou proti jeho podnikatelským zájmům. Jeho marketingové zaměření na méně privilegované si tak vždy bude pomáhat xenofobií, konspirací a nacionalismem. S každými neúspěšnými volbami pravděpodobně víc a víc.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále