Foto Show Jana Krause/ FTV Prima, Wikimedia Commons, CC BY 3.0
Platformy Dominika Feriho měly vždy obrovský dosah – zejména pak Instagram, kde měl bývalý poslanec s milionem sledujících dlouho nejsledovanější profil v Česku. V květnu roku 2021 se díky investigativním reportážím Apoleny Rychlíkové a Jakuba Zelenky ukázalo, že svou slávu a moc zneužíval mimo jiné k nevybíravému chování vůči ženám. V tu chvíli politik znemožnil na svých sítích možnosti komentářů a zabránil tak jakékoli zpětné vazbě. Z platforem se stal prostor pro zcela jednostrannou „nalejvárnu“.
Bezprostředně po publikaci reportáže zveřejnil Feri dlouhý post o tom, že jsou výpovědi lživé. Že prý se jedná o ošklivou kampaň před volbami do poslanecké sněmovny. V dalším postu napsal, že rezignuje na mandát poslance a bude se proti „lživým a manipulativním článkům“ bránit soudní cestou. Dodnes však nepodnikl proti autorce, autorovi ani vypovídajícím žádné právní kroky. Měsíc od zveřejnění textů sdílel vysmátou fotku z Paříže s popisem „důchod“. Komentáře byly pořád vypnuté a sledující mizeli po statisících. Následovalo pár politických příspěvků proložených vysmátými selfíčky s dýmkou, jako by muž na fotografii nečelil nejzávažnějším obviněním ze sexuálního násilí, které kdy proti politikovi v České republice vyvstaly. To celé skončilo 8. března 2022, kdy profil Choco_afro sdílel poslední příspěvek. Trvalo to téměř rok, než se na profilu objevil další obsah.
Obhajoba Dominika Feriho má na YouTube přes 50 tisíc zhlédnutí. Sebevědomý exposlanec v ní vystupuje proti ženám, které se rozhodly mluvit, ale nepřímo i proti všem dalším, které by o tom třeba přemýšlely.
Ve středu 15. února 2023, den po zahájení soudu, se objevuje příspěvek, v němž Feri sdílí záznam ze své obhajoby. Z celého záznamu je cítit sebevědomí i dobrá nálada obžalovaného, které se projevovaly během celého stání. V nahrávce tvrdí, že ženy lžou, zpochybňuje jejich psychické zdraví, a dokonce zmiňuje sexuální orientaci jedné z nich. Záznam je rozdělený na čtyři části, poslední z nich publikoval v neděli 19. února.
Influencer u soudu
Dnes sleduje bývalého poslance na Instagramu 707 tisíc lidí, na Twitteru 177 tisíc a na Facebooku, který obnovil teprve včera, přes 97 tisíc. Jeho obhajoba, nebo spíše vystříhané úryvky z ní, mají stále obrovský dosah. Lidé je sdílí na Twitteru, kde je bývalý poslanec aktivně retweetuje. Bez hlasu protistrany se do světa šíří narativ, který může jak ovlivňovat veřejné mínění, tak zároveň zastrašit případné další oběti. Kdo by chtěl čelit nařčení z toho, že je psychicky labilní? Nebo riskovat, že bude v souvislosti s podobnou kauzou zveřejněno její*jeho jméno?
Obhajoba Dominika Feriho má na YouTube přes 50 tisíc zhlédnutí. Sebevědomý exposlanec v ní vystupuje proti ženám, které se rozhodly mluvit, ale nepřímo i proti všem dalším, které by o tom třeba přemýšlely. Ukazuje, jaké všechny argumenty je schopný proti obětem použít. Jeho návrat na sociální sítě je vlastně gesto, jímž sděluje „nikdo mi nemůže nic udělat.“ Se 700 tisíci sledujícími a vypnutými komentáři Feri tímto krokem ukazuje svou mediální moc. Nemůže tak snad ovlivnit soud, poslanecký mandát mu tato aktivita také nevrátí ani bývalou popularitu zpátky nezíská. Prakticky jsou tedy tyto kroky vlastně nepodstatné. Symbolicky však nikoli. Statisíce lidí jeho účty stále sledují a přebírají informace, které jejich prostřednictvím bývalý poslanec sděluje.
Sledování profilů na sociálních sítích obvykle nebývá velkým politickým gestem, v tomto případě je to ale jinak. Jediná možnost, jak oběti ujistit, že Dominika Feriho nikdo neposlouchá, je sledování jeho profilů jednoduše zrušit. Každé unfollow říká „věříme obětem a stojíme při nich.“
Obhajoba cancel culture
Odmítnutí poslouchat člověka, o němž si myslíme, že páchal či páchá násilí na lidech, je součástí praxe zvané cancel culture (kultury rušení). Ačkoli u nás není rušení nijak rozvinuté, mluví se o něm všude. Největšími jeho odpůrci bývají konzervativci oplývající představou, že je cancel culture součástí neomarxistické genderové propagandy a první známkou degenerace společnosti. Dá se vlastně říct, že jediná věc, která byla kdy v Česku opravdu „zrušena“, byla sama kultura rušení.
Cancel culture má však i reálně problematické aspekty. Jak poukazuje například Tereza Stejskalová, ostrakizace, bojkot ani vyloučení není většinou produktivní řešení problémů. Youtuberka Natalie Wynn (Contrapoints) pak kritizuje fakt, že na internetu bývají výroky často zcela vytržené z kontextu a lidé mohou být rušeni za věci, které reálně o ničem nesvědčí. K opatrnosti při rušení vyzývá i autorstvo podcastu Rozpustilí*ý. Všechny tyto kritiky cancel culture upozorňují na to, že je důležité dát lidem prostor k přiznání odpovědnosti a posunu, který díky kritice mohou podstoupit.
Existuje ale podstatný rozdíl mezi nešťastným vyjádřením a desítkami obětí predátorského chování. Zejména pak v situaci, kdy obsah, který dotyčný sdílí, slouží k zastrašování žen a ovlivňování veřejného mínění. Ačkoli může být cancel culture v mnoha případech kontraproduktivní, u Dominika Feriho je zcela na místě. V takto mocensky disproporčním vztahu se v tuto chvíli jedná o jediný nástroj, jak ukázat, že věříme obětem a odsuzujeme současný postup obhajoby bývalého poslance. Pro sdílení tohoto přístupu je možné na sociálních sítích použít hashtag #NesledujuFeriho.
Let’s get it started in here
Na internetu minulý týden koloval snímek příběhu bývalého poslance adresovaný exkluzivně „blízkým přátelům“, ve kterém cituje popovou píseň Let’s Get it Started in Here doplněnou snímkem článku z Expresu Soud s Ferim má být pěkná show! Při snaze ověřit autenticitu příspěvku jsem se poptala kamarádstva na síti – do pár hodin mi na příběhu přistálo výsměšné srdíčko od Dominika Feriho.
Se stejnou reakcí se setkaly studentky z právnické fakulty, které vyjádřily podporu přeživším bývalého poslance. V pondělí 20. února vyvěsily v budově fakulty transparenty a zákon o obětech trestných činů se zvýrazněným § 3 odst. 1. Ještě ten samý den jim Feri lajkoval příběhy na Instagramu. Tento posměšný akt jen stvrzuje aroganci a absolutní absenci sebereflexe. Zároveň vysílá jasnou zprávu „na mě nemůžete.“
Tento tón komunikace je dost jiný než první kajícný příspěvek po zveřejnění reportáží v roce 2021. Zatímco tehdy Feri přiznával, že se v minulosti „zachoval nevhodně, nepatřičně či negentlemansky,“ dnes se okolí vysmívá. Ze slibů, že se bude tematice sexuálního násilí věnovat, nezbylo nic, stejně jako z jeho podpory #metoo. Pokud Feriho na sítích sledujeme, dopřáváme pozornost člověku, který místo osobní odpovědnosti zastrašuje oběti. A s tím bychom měli přestat.
Autorka je členkou redakce Alarmu.