Foto Filip Krajčo, použito se souhlasem autora
Je polovina léta a prešovský rapper Dušan Vlk se svojí crew stojí na stagi festivalu Beseda. Vlk má na sobě pletenou růžovou kuklu s rohy a mává vlajkou s nápisem „Sometimes suicidal – always antifascist“. Do toho hraje agresivní phonkový track Ventolin, ve kterém mimo jiné zní verš: „Jebať pozitívnych rapperov a materiálne sny / Prestaň klamať do telky, môj mindset je cintorín.“
Jeden z nejzajímavějších mladých slovenských rapperů současnosti přísahá na underground, rapuje pro lidi, kteří mají pocit, že nikam nepatří a v textech řeší svoje temné psychické stavy. Zmíněná pletená kukla slouží hlavně jako symbolické přemostění dvou realit. Když si ji nasadí, stane se Dušanem Vlkem, pouličním spratkem a syrovým glosátorem životní beznaděje na dnešním Slovensku.
Jinak se totiž ve skutečnosti jmenuje Denis, je otcem dvou malých synů a má normální korporátní zaměstnání. „Ve dne jsem Denis, v noci Dušan Vlk,“ směje se, když se spojíme na videohovoru a pak si pochvaluje, jakou svobodu mu dává to, že si rapem nemusí vydělávat na živobytí. Na rozdíl od komerčních rapperů, kteří potřebují dělat kompromisy, aby se udrželi ve špičce.
„Hlavně Edúv syn mi v začátku hodně pomohl. Pořád do mě hučel, abych něco dělal,“ říká Vlk.
Sedmadvacetiletý Dušan Vlk se už za poslední rok skoro vyšplhal na jejich úroveň i se svojí syrovou a často otevřeně depresivní tvorbou. Podobně jako spřátelené projekty Fvck_Kvlt, Edúv syn nebo RNZ ukazuje jinou podobu současného rapu, která je prostá klišé a otevřená novým tématům. Svým přiznáním dvojího života si navíc zajímavě pohrává s principem autenticity, na kterém rap vždy stál.
„Když jsme skejtovali, tak jsme si ze srandy všichni říkali Dušan. Bylo to něco jako „kámo“. A když jsem zakládal svůj první Instagram, tak jsem to použil a k tomu dal příjmení, které odkazuje na Tylera, The Creatora, kterého mám rád,“ říká. Jméno Dušan Vlk se objevilo už v textech z jeho „soundcloudové“ éry. Na portál nahrával tracky pod různými přezdívkami už od střední školy, ale průlom dlouho nepřicházel.
Paradoxně nastal poté, co musel na dva roky úplně opustit svět rapu kvůli narození prvního dítěte. Když syn trochu povyrostl, vrhnul se Dušan/Denis v únoru 2020 s novou energií zpět na hudbu a o rok později vydal desku Asthmaboy, která z něho udělala hvězdu slovenské alternativní scény. „Když jsem točil Asthmaboye tak jsem měl pocit, že písničky jsou otevřenější, citlivější. Možná proto se na ně lidi mohli víc napojit a oblíbili si je,“ říká Vlk, ale připomíná, že vzestup byl pomalý a že ještě na křtu v březnu 2022 v Bratislavě bylo v publiku jen pár lidí kývajících hlavami.
Nikdo není dobrý vzor
Průlomu nejspíš pomohly i koncerty, kterých za poslední dva roky odjel nespočet. Vystupuje s rapperem z Humenné, který se jmenuje Temný Rudo, a jsou s Dušanem Vlkem parťáci už od střední. Třetím do party je DJ David San, který mu zase od začátku produkuje tracky. Když ve trojici stojí na pódiu, sálá z nich energie, která je možná víc punková než klasická rapová. Minimalistické syntetické beaty na 130 BPM a do nich úsečné vykřikování je kombinace, která dostává fanoušky do varu. Na zmíněné letní Besedě se stan během chvíle proměnil v saunu.
Vlkovi také ale za poslední roky přibyl kontext v rámci slovenské rapové scény. V éře po pandemii chtěla část fanoušků něco trochu jiného než ohrané trapové hajtky a klišé o penězích a holkách. Místo nich přišla punková drzost nebo přiznání smutných stavů. Na výsluní se prodrala parta rapujících pankáčů z volného kolektivu Kvlt_crew, do níž patří trnavský Fvck_Kvlt nebo v Praze žijící Edúv syn a Žakhéles aka Kabal.
Dušan Vlk se s nimi seznámil a zjistil, že jsou jeho přirozenými souputníky – dělali podobnou hudbu, aniž by o sobě vůbec věděli. Teď spolu často koncertují, hostují si na deskách a celkově se podporují. „Hlavně Edúv syn mi v začátku hodně pomohl. Pořád do mě hučel, abych něco dělal,“ říká Vlk. I díky němu vyšly EPčka 1996 a Človek človeku vlkom z let 2020 a 2021 na vinylu na malém vydavatelství Haluzeum.
Společně ještě třeba s ponurým rapperem RNZ tvoří zmíněná parta zárodek nového slovenského rapového undergroundu. To je slovo, které je možná pro starší fanoušky už v něčem zprofanované, ale s tím, jak se na Slovensku stal rap novým popem, získalo znovu na významu. „Jednoduchá definice je to, že underground se vymezuje vůči mainstreamu. Nedělám s nikým z hvězd, netlačím se do rádií, nezastupuje mě SOZA (slovenská obdoba českého Ochranného svazu autorského – pozn. KV.) Nikdy jsem nechtěl mít featy s Rytmusem. Jestli mi to roste, tak to roste,“ říká Vlk.
Jedna věc, kterou nikdo nečekal je třeba úspěch písně Markéta a Karol na TikToku. Velmi civilní a rozhodně nehitová píseň je věnovaná jeho prvnímu synovi a manželce, byť text je plný rozporuplných emocí. Vlk své ženě nejprve vzkazuje: „Život s tebou je raj, poďme si ho dojebať“ a teprve v závěru jí děkuje za podporu, kterou mu poskytuje.
Tiktoková generace asi zareagovala na drásavý refrén „Tento svet neni pre ľudí jak sme my.“ Dušan Vlk písní ukončuje koncerty, protože „je emočně silná a zanechá dojem“. Na jednom videu umístěném na YouTube ji zpívají fanoušci a mají přitom v očích slzy. Na generačního mluvčího si ale Vlk rozhodně nehraje. „Nechcem byť vzorom pre mládež,“ říká a v titulním tracku desky Asthmaboy nejmladší generaci vzkazuje: „Zober drogu, choď za školu, nikto neni dobrý vzor. Kopni dvere ku rodičom, vypoj im televízor. Trhaj káble, nechaj odkaz systému, že nie si stroj. Prepíš svastiku na bytovke a never fašistom.“
Východ Slovenska má s neonacisty problémy a Dušan Vlk se rozhodně nezříká povinnosti o tom mluvit. „Když máš hlas a platformu, je potřeba se vůči tomu vymezit,“ říká a pak dodává: „Někdo mi nedávno říkal, že jsem moc politický, ale já si naopak myslím, že jsem politický málo.“
Už nejde jen o mě
Denis/Dušan se narodil v Prešově a jeho rodiče pracovali v armádě. V pubertě chtěl jít na uměleckou střední školu, ale podlehl jejich tlaku a šel na obchodní akademii. K hudbě ho dostal starší bratr, který poslouchal metal. S rapem se seznámil až na skateparku a přestože si zamiloval hiphopové klasiky – v jednom tracku třeba cituje KRS-One – když sám začal vážněji rapovat, volil spíše modernější beaty, jako jsou trap nebo phonk. S tím ale ve svém městě tvrdě narazil, místní rapová komunita plná tradicionalistů ho mezi sebe nikdy nepřijala, a tak musel najít útočiště na internetu.
„Toto mesto o mne nechce počuť, necítim sa doma / Robíme nahrávky v atelíeri, autonómna zóna“, vrací se k tomu ve skladbě Neviem, čo si dokazujem. Ateliér je prešovská pracovna, kterou si zařídili s Temným Rudem a David Sanem před třemi lety. Stala se jejich útočištěm a začali tady natáčet desky. Sen o rapové kariéře se začal konečně zhmotňovat.
„Vždycky jsem měl problém někam patřit. Kdekoliv jsem byl, jsem si připadal nepatřičně,“ říká Vlk. Pochopení našel jen u hrstky lidí ze scény – zmiňuje jména Seki nebo Eremen –, ostatní ho nebrali. „Měl jsem rád smutnou hudbu a oni mi říkali: Udělej něco veselejšího,“ vzpomíná na své začátky. Tady někde se zrodil Dušan Vlk jako někdo, kdo zároveň patří do rapu a zároveň je jednou nohou venku, ve svém vlastním světě. Odráží se to i v tom, jak pracuje s rapovými klišé – volně a po svém. Jako své logo používá vodní pistoli přetřenou na růžovo.
Průlomová deska Asthmaboy je inspirovaná divokým životním stylem, do kterého na nějakou dobu zase vplul, než se mu v listopadu 2021 narodil druhý syn. „Mám oblíbené motto: Nepřestaneš skejtovat, protože jsi zestárl, ale zestárneš, protože přestaneš skejtovat. A já jsem zase začal skejtovat. Metaforicky,“ říká s úsměvem. „Často se mi stalo, že jsem přišel ze studia nebo z večírku v pět a v sedm jsem už vstával, abych vzal syna do školky. Ale bez toho by ta deska nebyla taková, jaká je.“
Po divokém albu následovalo ponuřejší šestiskladbové minialbum Korporát, na jehož obalu je Dušan Vlk v košili a kravatě, tak ho nejspíš znají jeho spolupracovníci a klienti. V několika skladbách tady řeší svůj dvojí život a ve verších „Ty chceš chain, alebo benz, alebo groupie, alebo dve / Ja chcem dýchať, ale už dnes, nedá sa to ďalej zniesť,“ jako kdyby vedl dialog mezi svými dvěma já.
„Trochu se mi to vymklo zpod kontroly a Dušan Vlk mi už proniká i do normálního života. Bylo jasné, že lidi si nakonec musí všimnout, že Superman je jenom Clark Kent bez brýlí. (smích) Šéf na to přišel, když mu někdo poslal moji fotku s tím, že ten rapper vypadá jako jeho zaměstnanec. Naštěstí nikdo nemá problém. Podle mě to vůbec nechápou,“ říká.
Zatím posledním Vlkovým počinem je letošní EPčko Babie léto v podzemí pojaté jako víc kolektivní projekt. „Chtěl jsem zachytit atmosféru končícího léta. Ne nutně smutek, ale lehkou nostalgii po něčem, co skončilo.“ Nahrávka je podepsaná Dušan Vlk a Kamaráti a hostují zde Boy Wonder, Fvck_Kvlt nebo Prezident Lourajder.
„Už teď jsem v životě získal víc, než jsem kdy chtěl. A nepotřeboval jsem k tomu rap,“ říká a pak mluví o tom, že v ideálním světě by chtěl dělat jen hudbu a hlavně mít víc času na to být doma se syny. „Otcovství mě z hodně věcí vyléčilo. Teď si uvědomuju, komu na této planetě chci ublížit nejmíň. Už nejde jen o mě.“ A dodává, že má teď období střízlivosti a po koncertech jde hned domů, aby mohl být co nejvíc času s nimi.
Denis svého Vlka v tracích mnohokrát zabil, a nebo dokonce popřel jeho existenci. A Vlk udělal to stejné s Denisem. Teď se zdá, že by se spolu konečně mohli potkat a vyřešit vzájemné rozpory.
Autor je redaktor Alarmu.