Foto PxHere, CC0 1.0
Sci-fi fandom prochází další kontroverzí. Tentokrát se týká prestižního časopisu The Magazine of Fantasy & Science Fiction, jehož redakce letos nejprve přijala a následně odmítla k otištění povídku britského spisovatele Davida A. Rileyho. Změnit názor se rozhodla, až když se v komentářích objevily zmínky o tom, že Riley byl v minulosti členem britské ultrapravicové Národní fronty. Přesto současná debata kolem Rileyho ukazuje, že ultrakonzervativní proud v americkém fandomu slábne. Na rozdíl od českého prostředí.
Nechvalně známá debata kolem „smutných štěňátek“, která před pár lety rezonovala celým sci-fi fandomem, momentálně hibernuje. Sad Puppies byla skupina konzervativních pravičáckých fanoušků sci-fi, která kritizovala prestižní scifistickou cenu Hugo za to, že příliš akcentuje autory a autorky náležící k menšinám a píšící o genderu, rase a dalších společenských tématech. Organizovaným hlasováním dokonce do nominací na Huga protlačili několik svých ideově spřízněných autorů. Od té doby, co se Puppies v roce 2017 rozpadli, kontroverze utichly.
Proti této pár let staré kulturní bitvě je současná kauza kolem povídky britského spisovatele Davida A. Rileyho a tradičního žánrového časopisu, který vychází od roku 1949, zdánlivě jen drobná záležitost. Zároveň se tu ale pohybujeme na mnohem extremističtější půdě. Když kreativní ředitelka firmy Tor Books psala o Sad Puppies jako o neonacistech, bylo to právem kritizováno jako nemístné přehánění. U Davida A. Rileyho se ale o neonacismu bavíme skutečně doslova.
Vztah autora a díla je ve skutečnosti velmi komplexní a vrstevnatá záležitost, kterou se nevyplatí ignorovat.
Celý problém vznikl, když britský spisovatel David A. Riley, který píše fantastiku od roku 1970, poslal do The Magazine of Fantasy & Science Fiction povídku, kterou časopis přijal podle všeho s tím, že nevěděl nic o autorově minulosti. Krátce poté, co bylo vydání ohlášeno, se ale na internetu začaly ozývat pohoršené reakce, proč chce respektovaný časopis vydávat text od autora, který byl členem ultrapravicové fašistické strany National Front. Redakce časopisu na to nejprve reagovala velmi vlažně – první reakce zněly, že z jejich strany není profesionální odmítat text, který předtím potvrdili k otištění. Po určité době se ale rozhodli povídku neotisknout. Další debata (shrnutá například tady) se pak vedla o to, zda časopis zareagoval včas a adekvátně a zda je opravdu možné, že si o Rileyho minulosti redakce nic nezjistila.
V internetových diskusích, které jsem četl, se k tomuto problému nevyjadřovalo mnoho pohoršených konzervativních scifistů, kterým by vadilo, že Rileyho text nedostal ve Fantasy & Science Fiction prostor. Popravdě řečeno, největší argumentační přešlap tentokrát zazníval z opačného tábora. Kritici redakce Fantasy & Science Fiction totiž opakovaně označovali Rileyho za fašistu, což přeci jen není úplně adekvátní – vzhledem k tomu, že Národní frontu opustil před čtyřiceti lety a od té doby se explicitně rasisticky neprojevuje. Bohužel pro Rileyho i pro Fantasy & Science Fiction je to reálně minimální rozdíl – a Britům, kteří s National Front mají trpkou historickou zkušenost, se opravdu není co divit, že tuhle zkratku používají.
Na Rileyho minulost se přišlo náhodou v roce 2015, tedy v době, kdy naplno probíhaly spory kolem „štěňátek“. Riley měl tenkrát usednout do redakce nově obnoveného britského časopisu Weirdbook. Vyšlo nicméně najevo, že byl Riley v sedmdesátých letech členem strany National Front, což je přímý pokračovatel uskupení British Union of Fascists z třicátých let a tradiční představitel extrémní pravice v britské politice.
Riley v roce 1976 dokonce za stranu neúspěšně kandidoval ve volbách. Na začátku osmdesátých let z ní vystoupil. Jeho vlastní vyjádření působí jednak totálně nevěrohodně a jednak ho v očích aspoň trochu demokratické veřejnosti sotva očistí – Riley totiž tvrdí, že v době, kdy v National Front působil, to nebylo vyloženě neonacistické uskupení, ale „patriotská nacionalistická strana, která měla vážné obavy z vysokého počtu imigrantů přicházejících do Velké Británie.“ Takhle popsané společenství také nebudí zrovna dobrý dojem. Riley navíc popisuje stranu, jejíž členové v polovině sedmdesátých let psali vyloženě rasistické pamflety o tom, že lidé černé barvy pleti mají méně vyvinutý mozek než ti bílí a že šíří po Velké Británii infekční choroby.
„Hned ho vydejte“
K celé kauze je třeba dodat ještě to, že Riley není v pozici ostrakizovaného autora. Naopak, i když rozhodně nepatří mezi velká jména britské fantastiky, jeho texty vycházejí kontinuálně už od sedmdesátých let a v současné době vede vlastní vydavatelství Parallel Universe Publications. Jeho bývalá příslušnost k extremistické a rasistické straně je navíc o to ožehavější, že Riley nepíše klasickou sci-fi, ale tzv. weird fiction, která se přímo odkazuje na H. P. Lovecrafta a Roberta E. Howarda, což byly nejen zásadní osobnosti vývoje žánru, ale také otevření rasisté. Samotné Rileyho texty jsou spíš spotřební žánrovky než cokoliv jiného – nicméně ani v kauze ohledně jeho textu pro Fantasy & Science Fiction nešlo o kvalitu jeho povídky, ale o princip.
O to překvapivěji působí, jak na zprávu o zrušení dohody o vydání Rileyho povídky ve Fantasy & Science Fiction reagují čeští fanoušci. Když se zpráva o odmítnutí textu objevila na Facebooku českého sci-fi časopisu XB-1, prakticky všechny komentáře, které tu najdeme, hájí nejen Fantasy & Science Fiction, ale i Rileyho. Ty nejmírnější relativizují ve stylu „China Miéville je marxista, Sergej Lukjaněnko zase podporovatel invaze na Ukrajinu, ale oba píšou pěkné povídky.“ Ty nejostřejší vyzývají redakci XB-1, aby Rileyho zamítnutou povídku otiskla sama. Při čtení těchto názorů se zdá, jako by u nás fantastiku četla ještě mnohem smutnější štěňátka než ta, která v USA plakala nad příliš velkou diverzitou.
Tím rozhodně nechci říct, že sci-fi u nás čtou jenom konzervativci a latentní extremisté. Z reakcí pod jedním statusem se nic takového rozhodně nedá usuzovat. A naopak, už ze spektra českých překladů, které u nás vycházejí, je jasné, že i fantastika toho druhu, který momentálně vyhrává žánrové literární ceny, má u nás svoje čtenáře. V českém fandomu najdeme určitě zástupkyně a zástupce nejrůznějších politických názorů.
I tak se ale zdá, že by naše prostředí potřebovalo podobnou debatu, která by scifisty přinutila víc artikulovat své postoje. Když už nic jiného, tak proto, abychom překonali poměrně alibistický názor, že texty autorů jako China Miéville nebo H. P. Lovecrafta lze zcela odpárat od osobností jejich autorů a jejich světonázorů. Vztah autora a díla je ve skutečnosti velmi komplexní a vrstevnatá záležitost, kterou se nevyplatí ignorovat. Naopak, je potřeba ji stále dokola promýšlet, obzvlášť u tak problematických autorů, jako je Lovecraft, který patří mezi nejvíce vizionářské a zároveň nejkonzervativnější tvůrce moderní fantastiky.
S Rileym naopak můžeme být hotoví docela rychle. Někdo, kdo byl v minulosti členem takhle extrémní strany a zároveň se k tomu dnes staví vlažně, nejspíš opravdu nepatří na stránky časopisu, který v minulosti otiskoval autory a autorky jako jsou Brian Aldiss, Samuel Delany, James Tiptree Jr. či Joanna Russ. Tím spíše, že to měla být sword and sorcery povídka, která velmi pravděpodobně vyjde někde jinde – a doufejme, že to spíš nebude na stránkách časopisu XB-1.
Autor je filmový publicista.