Foto King of Hearts, CC BY-SA 4.0
„Lidi, kteří v té době živořili, nevypadali jako rodiče mých kolegů. Vypadali jako mí rodiče,“ píše bývalý bankovní obchodník Gary Stevenson ve své knižní zpovědi The Trading Game o pracovním prostředí v největší světové bance. Zde působil několik let právě v době finanční krize, která svět pohltila na podzim roku 2008. Gary Stevenson měl tehdy dvacet jedna let a patřil k nejmladším obchodníkům londýnské Citibank. Nepředstavoval přitom typického zaměstnance banky. Pocházel z nižší střední třídy. Otec pracoval na poště, zatímco Gary se snažil přivydělat si brigádami a prodejem marihuany na střední škole, za což ho následně ze školy vyhodili. Jeho snem bylo vydělat si spoustu peněz. Proto se upnul k cíli pracovat v bance. Přihlásil se na prestižní London School of Economics, kde jej přijali. Během studií vyčníval z řady nejen svými matematickými schopnostmi, ale i třídním původem. Garyho spolužáci totiž většinou pocházeli z bohatých rodin ze všech možných koutů světa od Itálie až po Čínu.
Zatímco ale ostatní kolegové nakupovali nemovitosti a své peníze utráceli, Gary toho nebyl schopen. Byl paralyzovaný představou života vyšší třídy, ke které se stavěl kriticky.
Ve druhém ročníku si všiml, že se všichni kolem něj změnili. Spolužáci začali chodit v obleku s kravatou a používali různé zkratky, kterým nerozuměl. Když se zeptal svého kamaráda, proč se všichni během léta tak změnili, zjistil, že je nepsaným pravidlem ucházet se ve druháku o stáž v některé z finančních institucí. Zatímco Gary přišel na školu studovat, ostatní to brali jako networking a vstupní bránu ke kariéře v bankovním sektoru. „Co jsem měl dělat? Nebyl jsem ten typ lidí, který umí hrát na posraný hoboj a u toho popíjet šampaňské,“ píše Gary Stevenson v knize. Místo toho se zaměřil na karetní soutěže, které banky vypisovaly pro studenty jako možnost vyhrát krátkodobou stáž. Díky svému matematickému nadání soutěže vyhrával, a nakonec získal stáž v londýnské Citibank.
Dostal se na pozici devizové výměny, kde nakupoval a prodával peníze v různých měnách a vydělával tak bance na pohybech kurzů. Jeho schopnosti a odhodlání stát se boháčem přesvědčily banku, aby mu nabídla stálé místo. V té době ale už začala kolabovat světová ekonomika. Zatímco celý svět bil na poplach, zaměstnanci banky zůstávali v klidu. Byli si jistí, že stát je nenechá padnout. To se taky stalo. S výjimkou banky Lehmann Brothers, kterou americká vláda zbankrotovat nechala, státy krachující banky zachraňovaly. Celý svět se tak podílel na záchraně bankovního systému, který si své problémy způsobil sám.
Gary v té době vzal znovu do ruky všechny možné učebnice a odborné publikace o ekonomii, aby pochopil, co se děje. Když jednou takhle u pracovního stolu četl, přiřítil se kolega, který tehdy patřil k nejúspěšnějším obchodníkům pobočky, vzal mu knihy z ruky a hodil je do koše. „Co to ksakru děláš, Gary? Kolik ti je let? Ty si myslíš, že z těch knih něco vyčteš? Běž se podívat do ulic. Chceš vědět, co se děje s ekonomikou? Je v prdeli! Běž se podívat na ulici. Tam uvidíš všechno, co potřebuješ vědět o ekonomice. Uvidíš všechny ty zavřené obchody. Uvidíš všechny ty bezdomovce pod mostem. Podívej se na všechny ty reklamy v metru. Všude samé nabídky k oddlužení. Lidi přicházejí o své domovy, aby mohli zaplatit dítěti školu. Běž domů a zeptej se své mámy, jak je na tom s financemi. Zeptej se svých přátel. Podívej se na svět svýma zkurvenýma očima.“
Pro Garyho to byl moment, kdy si uvědomil, že ekonomika se už nikdy nevzchopí. „Můj plán, jak vydělat peníze, stál na přesvědčení, že bohatí budou stále bohatší a chudí stále chudší. Společnost nebude mít dostatek prostředků k utrácení. Netýkalo se to všech. Bohatí začaly své přebytky investovat do nemovitostí, což nevyhnutelně vedlo k růstu jejich cen a akcií,“ píše ve své knize Stevenson. Zatímco ostatní věřili, že se ekonomika vzchopí, Gary Stevenson si byl jistý, že od té chvíle na tom budou všichni každým rokem hůř a hůř. S výjimkou těch nejbohatších, kteří budou vydělávat na svých investicích a vysávat veškerý kapitál, který střední třídě ještě zbyl. Této vizi uzpůsobil svoji taktiku nákupu a prodeje cizích měn a vydělal bance i sobě desítky milionů liber. Stala se z něho nedotknutelná legenda. Zatímco ale ostatní kolegové nakupovali nemovitosti a své peníze utráceli, Gary toho nebyl schopen. Byl paralyzovaný představou života vyšší třídy, ke které se stavěl kriticky. Takto přece ekonomika ani společnost nemůžou dlouhodobě fungovat. Osobní paralýza se u Garyho Stevensona přetavila v přesvědčení, že musí ze Citibank odejít. Práce ho psychicky a fyzicky natolik vysála, že už nedokázal pokračovat. Vybojoval si odchod z banky, odnesl si své několika milionové prémie, vystudoval ekonomii na Oxfordu a stal se z něj bojovník proti majetkovým nerovnostem.
Ekonomické analýzy, predikce a úvahy Garyho Stevensona můžete sledovat na jeho YouTube kanálu. Co je podle Garyho Stevensona stěžejní k zastavení růstu majetkových nerovností? Zdaňte superbohaté! „Nemyslím tím milionáře, úspěšné podnikatele nebo bankéře. Myslím tím lidi, kteří vlastní všechno.“ Podle Garyho byla pandemie covidu-19 transformačním momentem, který ještě víc akceleroval růst nerovností ve společnosti. „Kde skončily peníze, které vlády napumpovaly do ekonomiky? Máme je v peněžence? Ne, skončily v kapsách těch nejbohatších, jejichž majetek se od začátku pandemie zdvojnásobil, zatímco zbytek společnosti zchudl,“ říká Gary v jednom z videí.
Boj proti majetkovým nerovnostem ale nelze vyhrát v krátkém časovém období. Je to běh na dlouhou trať. Základem úspěšné ekonomické transformace společnosti je snižování ekonomických nerovností, které ničí společnost a v konečném důsledku i ekonomiku. Status quo nefunguje.
Pokud se k moci dostanou levicové vlády a budou hovořit o tom, jak pozvednou ekonomiku, ale nepodniknou žádné kroky k tomu, jak se vypořádat s rostoucími ekonomickými nerovnostmi, nic se nezmění. Bohatí budou dál bohatnout, ceny nemovitostí budou dál růst, střední třída bude stále chudší a nejchudší se už nevyhrabou z dluhové pasti. Je načase přijmout tento fakt a zaměřit se na funkční strategii, která povede ke snížení nerovností ve společnosti. Situace se nezlepší samovolně. Paralelně probíhající krize dopadají na stále větší segment společnosti. Jinými slovy je tu hodně lidí, kterým tato situace nevyhovuje. Tento vývoj nevyhnutelně směřuje k tomu, že se dříve nebo později prolomí současný politicko-ekonomický systém. Otázka je, jakým směrem.
Autor je členem redakce Alarmu.