Foto Hynek Trojánek
„Máme právo platit hotově,“ volají jedni a dlouhé vteřiny vyklepávají u kasy mince z ošoupaných peněženek, zatímco fronta za nimi se prodlužuje. „Ať je povinné přijímat karty,“ kontrují druzí a máchají u toho zuřivě kartou, mobilem či chytrými hodinkami. Jedni přísahají na svobodu volby (anebo platit kartou z různých důvodů nemůžou), druzí se zaštiťují nevyhnutelným pokrokem, efektivitou a pohodlností.
Tak v kostce vypadá diskuze o hotovosti v Česku. Granát do ní hodila minulé léto senátorka Jitka Chalánková. Je otázkou, zda se jejímu plánu zakotvit hotovost v Ústavě dostalo tak významného mediálního pokrytí proto, že byla okurková sezóna, či pro to, že se s bezhotovostními platbami někteří lidé během pandemie více ztotožnili a návrh je popudil. Ti, kdo si při představě hotovosti v Ústavě rvali vlasy hrůzou, si každopádně mohou oddechnout: Senát nakonec před pár týdny inicativu zamítl. Tím by však celospolečenská diskuze o hotovosti neměla skončit, ale naopak začít. Právě v posledních měsících se totiž množí případy, kdy s hotovostí vůbec nepochodíte. Či s ní pochodíte, avšak za značně nevýhodných podmínek.
Bankovní účet pro každého
Lví podíl má na této situaci zejména karetní společnost Mastercard. Efektivně a úspěšně ovlivňuje veřejné mínění zejména vytvářením takzvaných cashless zón – tedy zón, ve kterých si hotovost můžete strčit tak akorát za klobouk. Před šesti lety podpořila tato společnost vznik kontejnerového městečka Manifesto na pražské Florenci, kde jste si mohli koupit cool jídlo – avšak pouze pomocí karty. Po upozornění, že je tímto rozhodnutím porušován zákon, zareagoval tehdy mluvčí Mastercard: „Brzy umožníme, aby si tam lidé mohli vyměnit hotovost za předplacenou kartu, a mohli tak zaplatit.“ Zda k tomu kroku skutečně došlo, nevíme. Osobně jsem se v průběhu několika let v Manifestu na tuto možnost dotazoval, obsluha na mě však vždycky zírala jako na zjevení. Firma Mastercard byla nicméně spokojená. Projekt Manifesto dokonce ocenila jednou z cen ve své vlastní soutěži Obchodník roku 2018.
Aktuální stav, kdy má část lidí pouze na základě toho, že nechce či nemůže využívat danou technologii, značně ztížený přístup ke společenskému dění, není výhodný pro nikoho.
Dnes již logo Mastercard na stránkách konceptu Manifesto nenajdeme. Zakladatel Manifesta architekt Martin Barry však protihotovostní prapor nese dál. Na svém blogu z kraje roku 2020 uznává, že z bezhotovostní společnosti může spousta lidí jednoduše vypadnout, jedním dechem však dodává, že by nás to rozhodně nemělo brzdit v rozletu. Vláda, občanská společnost i soukromý sektor by podle něj měly usilovat o to, aby měl každý občan Evropské unie bankovní účet. Mezi výhody bezhotovostních transakcí patří podle něj třeba to, že lze díky vzniklým datům za pomoci umělé inteligence v reálném čase lépe upravovat reklamu a nabídku produktů.
Barryho impérium aktuálně expanduje za hranice a spanilá jízda Mastercard v přesvědčování české veřejnosti o zaručených výhodách bezhotovostních plateb pokračuje zběsilým tempem. Návod na ovlivňování veřejného mínění je stále stejný: vytvoříte zónu, kde lidé mohou platit pouze kartou, pak do ochotně spolupracujících médií slavnostně vyhlásíte, že platit pouze kartou nejenže není nemožné, ale také že to přijde zákazníkům naprosto přirozené. Pak už jen doufáte, že mezi řádky všichni pochopí vaše poselství: totiž že by bylo vůbec nejlepší, aby celé Česko bylo takovou jednou velkou bezhotovostní zónou.
K nezaplacení
Tuto taktiku Mastercard postupně realizuje na klíčových místech, kde se lidé setkávají. Jak to funguje? Jednoduše: společnost dané místo finančně podpoří, tedy zasponzoruje, a to pak musí být s velkými fanfárami alespoň částečně bezhotovostní. Byli jste letos na konci února či začátku března na hokeji v O2 Areně? Jejím partnerem je Mastercard, občerstvení jste si proto mohli zakoupit pouze kartou. „Doba, kdy si partneři jen nalepili logo na mantinel, je pryč. Mají zájem o data o fanoušcích, mají své marketingové cíle a produkty, které upravují potřebám fanouška,“ ozřejmil spolupráci s partnery v nedávném článku marketingový ředitel hokejové Sparty, pro kterou je O2 Arena domovskou scénou, Jakub Hospůdka. Sparta mimochodem nedávno zavedla prodej lístků pouze přes aplikaci Sparta iD. „Bylo to nepopulární rozhodnutí, ale dnes máme v databázi 25 tisíc lidí. Jsme schopni cílit přímou komunikaci. Pomáhá nám to vidět časovou osu nákupu vstupenek a reagovat notifikacemi či newsletterem. Díky datům jsme vytvořili 45 segmentů, ke kterým různě komunikujeme,“ pochvaloval si dále Hospůdka.
Dost Sparty. Zamířili jste v létě 2019 na pražský Střelák? Měli jste to ale štěstí – zrovna se proměnil v první bezhotovostní ostrov! Jdete do Národního divadla? Pak určitě narazíte na Mastercard kiosek, přes který si můžete objednat občerstvení, a nečekat tak frontu. Co víc: držitelé karet Mastercard mohou využít Mastercard Fast Track a vstoupit do Národního přednostním vstupem z ulice a nemačkat se s plebsem u hlavního vchodu.
Zprávy o bezhotovostních zónách jsou zpravidla doplněny výzkumy společnosti Mastercard, ve kterých si lidé život bez debetní karty vůbec nemohou představit. Od časů pandemie pak v tiskových prohlášeních nechybí vedle obvyklého „zjednodušení celého nákupního procesu“ také „výrazné snížení hygienických rizik“. Co na tom, že i Evropská centrální banka označila rizika nákazy z bankovek v porovnání s ostatními povrchy za zanedbatelná. Nevyřčené strašení covidem funguje i po třech letech v marketingu výtečně, tak proč ho nevyužít. Místa sponzorovaná společností Mastercard jsou pak brandována vpravdě ironickým sloganem „K nezaplacení“. Ano, k nezaplacení – přesně takovým se totiž stává drink v O2 Areně, když máte jen hotovost.
V sobotu ráno, v neděli večer
Výčet výše uvedených míst je samozřejmě malicherný. Ostatně na Střeleckém ostrově se budete mít zajisté fajn, i když si s sebou vezmete rohlík s taveňákem, návštěvu Národního zmáknete s placatkou a v O2 Areně, kde na vybraných zápasech skutečně jinak než kartou nezaplatíte, se můžete napít třeba vody na záchodě.
Problém bohužel nastává ve chvíli, kdy se nadšením pro cashless společnost nakazí provozovatelé služeb, k nimž žádná dostupná alternativa není. Své o tom vědí třeba návštěvníci kina ve Žďáře nad Sázavou. Pokud se chystáte na film třeba v neděli a upřednostňujete platbu hotovostí, měli byste celou akci začít plánovat nejpozději v pátek. V samotném kině totiž od října loňského roku vstupenky za hotovost nepořídíte. Pořídit je sice lze na třech dalších místech ve Žďáře, jenže první (Dům kultury) je otevřené pouze v pondělí, pokladna na druhém (Městské divadlo) je otevřená nepravidelně, vždy půl hodiny před představením, a konečně třetí místo (Turistické informační centrum) je sice otevřené pravidelně, ale – jaký to pech – mimo sezónu je v neděli zavřené a v sobotu otevřené pouze od 9:00 do 12:00. A co je nejlepší: i toto místo „upřednostňuje platby kartou“! To, co začalo jako neoficiální pokračování skeče Felixe Holzmanna Včera, dnes a zítra se tak mění v Hlavu XXII.
Lidé platící hotovostí jsou postupně vytlačováni i z hromadné dopravy. Zakoupit jízdenku bez karty či mobilu je v řadě měst čím dál tím nevýhodnější. Kdo platí hotově, zaplatí ve Znojmě za jízdenku dvakrát víc než ten, kdo použije kartu. V Písku byla jízdenku placená kartou zlevněna z 16 na 12 korun, při platbě hotovostí však cestující musí naopak zaplatit 20 korun. Je přitom pozoruhodné, že změna se neodehrává na základě toho, že by lidé chtěli platit kartou, ale naopak právě na základě toho, že lidé dle místostarosty Hladíka využívali placení kartou málo! V roce 2020 ohlásila podobné změny i Ostrava: ta zcela zrušila jednorázové papírové jízdenky, za hotovost lze pořídit pouze jízdenky kreditní. Ty jsou však pro krátké jízdy zbytečně drahé, možnou diskriminací se proto zabývala Česká obchodní inspekce.
Pokuty za odmítání hotovosti plaťte kartou
Vzhledem k výše uvedenému je dobře, že Senát nepřešel návrh Jitky Chalánkové zcela bez povšimnutí a že ve svém doplňkovém usnesení z 15. února doporučil, aby současná právní úprava týkající se oběhu bankovek a mincí byla doplněna příslušnými sankcemi. To by v praxi znamenalo, že by místa odmítající hotovost mohla být pokutována. Jak moc? Za jakých podmínek? Která místa by měla výjimku? Vyřešilo by to i situace, kdy platit hotovostí možné je, avšak je to krajně nevýhodné? A platila by se tato pokuta v hotovosti? To jsou otázky hodné široké společenské diskuze. Jejich palčivost roste s každým podnikem, ve kterém hotovost nelze uplatnit – zejména těch restauračních už je v Česku celá řada.
Aktuální stav, kdy má část lidí pouze na základě toho, že nechce či nemůže využívat danou technologii, značně ztížený přístup ke společenskému dění, ovšem není výhodný pro nikoho.
Autor pracuje v organizaci Iuridicum Remedium, která se v rámci programu Digitální svobody zabývá mimo jiné ochranou hotovosti.