Obezita je závažným problémem v celém západním světě, včetně Česka. Zatímco zdravotní rizika jsou nám známa, o dopadech stigmatizace a diskriminace, se kterými společnost k lidem s výraznou nadváhou často přistupuje, se příliš nemluví. Právě o tom jsme hovořili s psychologem Stuartem Flintem specializujícím se na obezitu a tělesnou stigmatizaci, který na začátku června přijede do Česka svůj výzkum představit v rámci mezinárodní konference o stigmatizaci související s nadváhou 5th Annual Weight Stigma Conference.
Zabýváte se výzkumem tělesné stigmatizace. Co si pod tímto termínem máme představit?
Jde o předpojatost vůči lidem s vyšší váhou. Tento postoj často vzniká na základě rozšířených stereotypů o lidech s vyšším indexem tělesné hmotnosti (body mass index, BMI). Panuje přesvědčení, že jsou líní, nenasytní, méně inteligentní nebo že mají slabší sociální schopnosti. Veřejnost většinou věří, že obezitu lze kontrolovat, tedy že lidé s nadměrnou váhou si za to mohou sami, jelikož moc jedí a málo se hýbou. Přitom obezita je chronický stav a výzkumy ukazují, že ve skutečnosti existuje celá řada faktorů, které ovlivňují vaši váhovou kategorii, a některé z nich nelze ovlivnit. Jsou to například genetické faktory, ale i věci jako prostředí, ve kterém žijete, či vaše finanční situace. Pokud však věříte, že obezita je něco plně pod kontrolou postižených jedinců, můžete je jednoduše stigmatizovat tím, že jim budete připisovat za jejich stav vinu.
Myslíte, že právě toto svádění viny je nejběžnějším předsudkem ve spojitosti s obezitou?
Je to častý důvod, proč dochází k stigmatizaci a diskriminaci. V západních společnostech věříme, že nebýt líný a být aktivní jsou zásadní hodnoty, které by měli sdílet všichni.
Odkud se tyto hodnoty berou?
Nejčastěji jsou spojené s kulturou, náboženstvím a chápáním morálky. Například v některých západních společnostech hodnoty výrazně ovlivňuje protestantská pracovní morálka, která oceňuje tvrdou práci, a naopak pohlíží nepříznivě na lenost a nenasytnost.
Které skupiny jsou v západních zemích nejvíce postižené obezitou?
Obezity se vyskytuje napříč celou společností. Existují ovšem trendy týkající se socioekonomického statusu. Například lidé z nízkopříjmových skupin mají větší šanci stát se obézními.
Lidé s vyšší váhou jsou často považováni za méně schopné zaujmout vedoucí pozice. Můj výzkum navíc ukazuje, že obézní ženy to mají ještě těžší než obézní muži.
Samozřejmě musíme přihlížet k faktorům, které toto riziko zvyšují. Jde například o to, že právě v těchto skupinách se může vyskytovat více nekontrolovatelných faktorů. Víme také, že u některých etnických skupin existuje větší pravděpodobnost výskytu obezity. Je to silně spojené s kulturními hodnotami a socializací v rámci komunit.
A kde se nejčastěji setkáme se stigmatizací obézních lidí?
Můj výzkum ukazuje, že stigmatizující postoje vůči lidem s nadváhou a obezitou mají lidé všech věkových kategorií. Další výzkumy ukazují, že jsou tyto postoje rozšířené v různých sociálních skupinách. Dokonce i pracovníci ve zdravotnictví tyto představy o obezitě často sdílejí, a to samozřejmě ovlivňuje způsob, jakým vykonávají svou práci.
Znamená to, že toto stigma zabraňuje efektivní léčbě?
Ano, dokonce to od léčby odrazuje. Pokud se ve zdravotnictví obézní lidé setkají se stigmatizujícím či diskriminačním chováním ze strany personálu, je méně pravděpodobné, že příště vyhledají nějakou formu lékařské pomoci. A pokud se k léčbě odhodlají, ale cítí se stigmatizováni, zvyšuje to riziko, že léčbu nedokončí nebo se sníží efektivnost sdělení, která se jim lékaři snaží předat.
V jakých dalších oblastech je stigmatizace obzvláště problematická?
Spolupracujeme hodně se vzdělávacími institucemi, například v otázce prevence šikany. Dětská obezita v posledních desetiletích stoupá, takže přístup ve školách je klíčový. Výzkumy také ukazují, že diskriminace na základě váhy je patrná i v zaměstnání, ať už při pracovních pohovorech, nebo při kariérním postupu. Lidé s vyšší váhou jsou často považováni za méně schopné zaujmout vedoucí pozice. Můj výzkum navíc ukazuje, že obézní ženy to mají ještě těžší než obézní muži.
Proč dopadají tyto předsudky více právě na ženy?
V naší společnosti jsou ženy častěji než muži hodnoceny na základě vzhledu a tvaru těla či hmotnosti. U mužů nehraje tento faktor tak významnou roli. Jedna studie třeba prokázala, že během soudních procesů je u obžalovaných s nadváhou větší pravděpodobnost, že budou usvědčeni než u obžalovaných s normální váhou. Můj výzkum pak ukázal, že tento efekt je ještě umocněn u žen – takže obézní obžalovaná bude pravděpodobněji uznána vinnou než obézní obžalovaný.
Žijeme ve společnosti posedlé obrazem těla. Fitness kultura a zdravé jídlo se staly statusovým symbolem vyšší střední třídy. Jak to souvisí s třídní dimenzí tělesné stigmatizace?
Ve fitness kultuře je tělesná stigmatizace evidentní. Nemáme ale zatím data, která by ji spojovala s třídním rozměrem. Spíše z výzkumů vyplývá, že stigmatizující postoje zaujímají lidé všech společenských tříd, stejně jako lidé s různými hodnotami BMI, jelikož jsou všichni socializováni k podobným hodnotám a přesvědčením týkajícím se tělesné váhy. V praxi to znamená, že můžete lehce internalizovat stigmatizující přístup, i když jste sami obézní, což vám poté stěžuje efektivní léčbu a zároveň to může vést k sebeobviňování a psychickým problémům, jako je například deprese.
Je vůbec správné mluvit o lidech s nadváhou? Nepomáhá už sama tato kategorizace vytvářet negativní stereotypy?
Potřeba kategorizovat lidi podle jejich BMI jistě není vždy nápomocná, jelikož taková klasifikace pak má vliv na vnímání lidí a jejich identitu. Kdyby se nám podařilo změnit slovník takovým způsobem, že bychom spíše hovořili o nižší a vyšší váze v rámci určitého spektra, bylo by to více k věci.
Tím pádem bychom se také mohli bavit o různých zdravotních rizikách v daném spektru…
Ano. Nezapomínejme, že vše se vztahuje k přebytečnému tuku, který lidé mají, což BMI ne vždy vystihuje. Můžete vypadat, že máte normální váhu, a přitom mít poměrně vysoké procento tuku, stejně vysoké jako u někoho, kdo má podle BMI nadváhu. Měli bychom se tedy především soustředit na problém hromadění tuku, protože to je nakonec mnohem důležitější než samotná váha.
Váš výzkum se také věnuje médiím. Jakou roli hrají při utváření stereotypů o lidech s nadváhou?
Velkou. Začíná to už od dětských médií, jelikož dětství je čas, kdy si osvojujeme mnoho hodnot a přesvědčení. Výzkumy se zabývaly například stigmatizujícím zobrazením pohádkových postav s nadváhou. S kolegy jsme také zjistili, že média neustále píší o obezitě jako kontrolovatelném stavu, za který si postižení můžou sami. V 98 procentech případů se články soustředily na ovlivnitelné příčiny obezity. Dochází tak ke značné stereotypizaci. Čtenáři pochopitelně takováto sdělení přejímají. Přitom v Británii existuje Společnost profesionálních novinářů, jejíž pravidla jasně uvádějí, že nelze stigmatizovat lidi například kvůli vzhledu. Média ale často porušují vlastní zásady.
Jak by tedy mělo vypadat zodpovědné zprostředkování tohoto tématu médii?
Můžeme začít třeba méně stigmatizující terminologií. Nebo si vezměte obrázky, které často doprovázejí zprávy o obezitě. Určitě jste se setkala s fotkami, kde vidíte pouze tělo bez hlavy, často holé, bez košile. Takovéto nedůstojné zobrazení se u lidí s normální váhou nevyskytuje. Je hodně práce, kterou lze vykonat v tomto směru, existují už například fotobanky s citlivějšími obrázky, jako je například ten, který doprovází tento rozhovor.
Často se v médiích setkáváme s takzvanými příběhy „před a po“, které ukazují, jak někdo zázračně zhubnul. To musí na lidi s nadváhou vyvíjet značný tlak.
Určitě, a znovu to přispívá k dojmu, že obezitu lze kontrolovat a navíc rychle řešit. Přitom to je nesmysl. Vraťme se ale k samotné definici obezity. Nezapomínejme, že se jedná o chronický stav, který probíhá delší časové období. Není to něco, co lze zvrátit během několika málo týdnů, jak to tyto mediální příběhy často sugerují.
Jak tedy omezit diskriminaci?
Zásadní je osvětová práce jak v médiích, tak ve vzdělávání. Větší zodpovědnost by také měli přijmout zaměstnavatelé. V Británii čím dál více pracovišť nabízí různé zdravotní programy a tím podporuje zdraví svých zaměstnanců, ale chybí postupy, jak zaměstnance s nadváhou a obezitou do těchto programů zapojit nestigmatizujícím způsobem. A nejdůležitější je samozřejmě vytvořit nestigmatizujícího prostředí v samotném zdravotnictví. Myslím, že je důležité, aby se k obezitě přistupovalo systémově, tedy abychom se snažili co nejvíce podporovat zdraví lidí všech možných váhových kategorií.