Do Poslanecké sněmovny se letos dostalo devět stran, což je nejvíc od roku 1992. A naprostá většina z nich zastupuje pravici. Levice, za kterou dnes alespoň papírově můžeme považovat národoveckou KSČM a ČSSD rozdělenou na dvě křídla, sílící konzervativní a oslabené liberální, utrpěla historickou porážku. Obě strany obsadí v Polanecké sněmovně jen třicet křesel. Největší přetlak je klasicky uprostřed spektra – středopravé a „liberální“ strany jsou pro část voličů stále lákadlem, jejich síly se ale tříští. Program TOP 09, lidovců a Starostů se přitom liší jen v jednotlivostech a jejich vzájemné rozpory často stojí více na osobní nevraživosti než na rozdílném přístupu k politice. Namísto jednoho středového projektu tak máme zase tři strany namačkané vedle sebe, které se vzájemně oslabují a připravují o voliče. TOP 09 přišla letos o celých devatenáct mandátů a společně mají tyto strany jen 23 křesel.
Babiš a Pyrrhovo vítězství
Díky tomu, že TOP 09 nakonec doslova „přelezla“ pětiprocentní hranici, spadl počet mandátů pro ANO o několik jednotek a sestavení jakékoliv koalice je nyní pro Andreje Babiše složité. Podle politologa Lukáše Jelínka zažívá Babiš Pyrrhovo vítězství: „Má podporu voličů, ale scházejí mu partneři. Věc navíc komplikuje jeho trestní stíhání, byť přerušené do opakovaného hlasování Sněmovny o zbavení imunity. Pokusí-li se hnutí ANO sestavit koaliční vládu, bude muset být hodně velkorysé co do kvantity i kvality ministerských postů. A když bude vládnout menšinově, musí si zvyknout, že už si nemůže stěžovat na žádné koaliční partnery a že stoprocentní odpovědnost nese samo.“ V tuto chvíli odmítá s ANO spolupracovat jak ODS, tak Piráti, Starostové, TOP 09 i KSČM. Prezident Miloš Zeman už ale deklaroval, že využije maximální možné lhůty – třiceti dní – pro vyjednávání koalice, což je doba, během které se Babišovi může podařit vyjednat leccos.
Lze očekávat, že tradiční strany v prvním sledu vyjednávat o vládě s ANO odmítnou a Babiš začne argumentovat tím, že mu nezbývá než se obrátit na Okamurovu SPD.
O možnosti podpory ANO dnes mluví hlavně SPD. Jenže Okamura a jeho tým není zrovna sexy partner do koalice, což si musí uvědomovat i sám Babiš. Jedna z věcí, na kterých by se Babiš s Okamurou mohli shodnout, je postoj k veřejnoprávním médiím, které chce předseda SPD zestátnit a které dnes jako jedny z mála tvoří protiváhu k Babišovým novinám.
Jenže SPD a ANO dají dohromady ve sněmovně jen sto křesel. K vládnutí by proto potřebovali ještě pár přeběhlíků nebo jednu stranu – přičemž výběr se dá zúžit prakticky jen na KSČM. Jenže představa, že komunisti jsou tak lační po moci, že zkousnou Babiše i Okamuru, je trochu černobílá. Babiš by se tím dostal pod extrémní palbu zbytku politického i mediálního pole a až moc okatě by naskakoval na všechny zaručené vize o tom, že je ztělesněné zlo. „SPD by byla nespolehlivý partner. Protože dominantní názor na Babiše v zahraničí je, že to je cosi jako český Donald Trump, koalice s Okamurou by mu způsobila ještě větší škody. Navíc některé Okamurovy požadavky (vystoupení z EU) jsou mnohem extrémnější, než by si Babiš přál,“ vysvětluje britský politolog Sean Hanley, který se zabývá středovýchodní Evropou.
I když je teď možné uvažovat nad řadou scénářů, rýsují se jako hlavní jen tři: menšinová vláda ANO a nějaká forma „hybridní“ koalice, která bude při schvalování zákonů fungovat ad hoc, tedy na konkrétních dohodách Babiše s různými stranami. Dále je to vláda na původním půdorysu s ČSSD a KDU-ČSL; a konečně vláda s ODS, která by mohla vzniknout především díky angažmá druhého vítěze letošních voleb – Václava Klause mladšího. Jak by to probíhalo?
Pravicová vláda ANO a ODS, případně plus KDU-ČSL
ODS do značné míry postavila svou volební kampaň na kritice současné vlády, především na zavádění EET, a předseda Petr Fiala jasně řekl, že do vlády s ANO nepůjde. Proč by tedy přicházela v úvahu vláda Babiše s ODS? První důvod je, že by tak vznikla sice strašidelná, ale mocensky poměrně stabilní vládní koalice – zvlášť pokud by se k ní přidali ještě lidovci. Druhý důvod se jmenuje Václav Klaus mladší. Právě on se totiž letos vyjádřil, že by ODS mohla vstoupit do vlády s ANO kvůli tomu, aby údajně „ochránila demokracii v České republice“. Klaus se sice dnes staví k účasti na vládě skepticky, ale zároveň dává najevo nespokojenost s vedením Petra Fialy. Útočí na něj s tím, že volební výsledek mohl být mnohem vyšší, a poukazuje na svoji popularitu. Klaus totiž letos jako trojka pražské kandidátky přeskákal úplně celou ODS a s celými 21 000 preferenčními hlasy se stal druhým nejúspěšnějším politikem – hned po Andreji Babišovi. A to je silný mandát pro vyjednávání dovnitř strany.
Uvidíme tedy, které mocenské křídlo v ODS převládne, případně zda bude k takovému kroku dotlačen sám Petr Fiala, jak naznačuje komentátor Bohumil Pečinka. Lze totiž očekávat, že tradiční strany v prvním sledu vyjednávat o vládě s ANO odmítnou a Babiš začne argumentovat tím, že mu nezbývá než se obrátit na Okamurovu SPD nebo vyjednávat menšinovou vládu a obviňovat ostatní partaje z nespolupráce. Bude zajímavé sledovat, zda se někdo v této chvíli nabídne jako „státotvorný“ politik, který bude chtít zabránit vládě extremistů. Zároveň je jasné, že pravicová vláda ANO s účastí ODS by byla dost asociální a nejspíš by pokračovala v tradici premiérování Petra Nečase. Sice zatím není jasné, jak by to ANO prodalo svým voličům, kteří k němu přeběhli hlavně z řad stoupenců ČSSD. Nicméně jistou verzi zpoplatněného zdravotnictví už Babiš představil ve své knize O čem sním, aniž by mu to zabránilo v třicetiprocentním volebním skóre. Zajímavá je pak i představa Václava Klause mladšího třeba na ministerstvu školství nebo Jany Černochové na vnitru. Vyloženě pikantní v takové vládní koalici by pak bylo angažmá Pavla Žáčka.
Kolice ČSSD, KDU-ČSL a ANO
Možnost pokračování stávající koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL potvrzuje politolog Milan Znoj: „Reálné jsou dvě koalice, buďto pokračování té stávající ANO, ČSSD a KDU, anebo menšinová vláda ANO. Míra jejich pravděpodobnosti závisí na tom, nakolik považujeme za neoblomný požadavek ČSSD a KDU, aby ve vládě nebyl Andrej Babiš.“ Ve vedení obou stran jsou podle něj lidé, kteří jsou za určitých podmínek ochotní od tohoto požadavku odstoupit. Prezident Zeman už řekl, že by takovou koalici případně podpořil. Proti spolupráci s ANO nejprve vystoupil předseda Senátu Milan Štěch, podle kterého by měla strana přejít do opozice. Milan Chovanec s Lubomírem Zaorálkem při nedělní schůzce s představiteli ANO oznámili, že je ČSSD připravena odejít do opozice, ale hodlají získat alespoň místo místopředsedy Sněmovny.
Vedení ČSSD vyhlásilo na 7. dubna 2018 mimořádný sjezd. Nejvyšší představitelé strany zatím chtějí vyrazit do regionů a mezi straníky diskutovat o příčinách neúspěchu. Podle očekávání sílí hlas kritiků Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka. Do boje za obnovu strany už se hlásí bývalý hejtman Jiří Zimola, který hodlá kandidovat na post předsedy strany. Ústecký poslanec Jaroslav Foldyna si přeje ve vedení Chovance a tvrdí, že se by se měla ČSSD snažit získat hlasy voličů SPD Tomia Okamury. Pro návrat „silných osobností“ typu Zimoly nebo Michala Haška se vyslovil také nastupující poslanec Roman Onderka. Milan Chovanec má podporu mezi konzervativní a nacionalistickou částí členské základny a o dalším směřování strany bude nejspíš rozhodovat především on. Výsledkem vnitrostranických mocenských soubojů může být nakonec i změna postoje k vládnutí s Andrejem Babišem.
Vedení KDU-ČSL se zatím staví k případnému obnovení vládní koalice vlažně. Předseda strany Pavel Bělobrádek řekl pro Českou televizi: „My se připravujeme na opoziční roli, protože jsou tady strany, které dostaly od voličů větší mandát, a to podstatně.“ Během příštích týdnů se může Andrej Babiš dostat do slepé uličky, což může dát vyjednávání novou dynamiku. Současné vládní strany koalici ještě zcela neodmítly a je stále možné, že se nabídkou ministerských postů nechají zlákat. Pravděpodobně by to ale znamenalo konec ČSSD – Babiš ji za poslední čtyři roky dokázal dokonale vykořistit a další podobnou nakládačku by „socani“ už opravdu nemuseli přežít.
Menšinová vláda ANO s „fluidní“ podporou
Podle Milana Znoje je myslitelná i menšinová vláda ANO s podporou některé nebo některých dalších stran. „Kdo takovou podporu hnutí ANO poskytne, těžko říci, ta může spočívat jenom ve snížení kvóra při hlasování o důvěře a může být složena napříč politickým spektrem. Andrej Babiš ovšem může ostatní strany „vydírat“ tím, že takto získá nepřímou podporu od SPD a KSČM, ale to určitě není jeho preferovaná kombinace, neboť by to znamenalo rozchod s politickým systémem, který zde vznikl po listopadu 1989. Samo hnutí ANO by to těžko dokázalo strávit,“ říká Znoj. Menšinovou vládu ANO si umí představit i Lukáš Jelínek: „Stačí, aby nějaký partner dal kabinetu důvěru a poté se už stavěl do role opozice.“
S tím souvisí i to, jak se o koaličním vyjednávání vyjadřuje sám Babiš. Hned ve svém povolebním projevu zdůraznil, že vyjednávání o koalici je jako takové vždycky složité. To samé zopakoval i včera večer po návštěvě u Miloše Zemana.
Je nicméně těžko představitelné, že by schvalování zákonů probíhalo ad hoc a jednotlivě a že by ANO pokaždé muselo vyjednávat o koaliční hlasy znovu a s jinými stranami. Je také otázka, co by z toho jednotlivé partaje měly – kromě zbavování se odpovědnosti (i když dost perverzním způsobem). Babiš by mohl představit verzi „expertní“ vlády, ve které by mimo členy ANO byli i jím delegovaní odborníci, a svým případným spojencům v ní nabídnout možnost nějaké drobné účasti (třeba na ministerstvu kultury nebo životního prostředí). Takto bezideová vláda by mohla posilovat Babiše v jeho roli špičkového manažera, který se povznesl nad dysfunkční a upjaté pojetí politiky a povýšil zájmy země nad osobní animozity. Tím by se technokratizace politiky u nás prakticky završila. Zákony by se schvalovaly podle klíče nabídky a poptávky a dalo by se o nich různě smlouvat – finančně nebo mocensky. Je to sice hodně bizarní představa, ale nějakým způsobem by princip obchodu jako hlavní politické strategie byl přesně v duchu toho, co Babiš zastává.
V každém případě se dá čekat, že Miloš Zeman pověří Babiše vyjednáváním o koalici – a pak nastane období, ve kterém se ještě všechno může úplně proměnit. Nejde vyloučit ani to, že Babiš vládu nakonec nesloží. Jenže pokud by scénářem byly nové předčasné volby, zřejmě by z toho opět vytěžily protestní strany – včetně hnutí ANO. Ty by totiž nepochybně na tradiční partaje zaútočily za to, že odmítají převzít odpovědnost a hájí jen své sobecké zájmy.